Češi proti Čechům a dokument proti kinům
Tomáš Kratochvíl patří k mladé nastupující generaci českého dokumentu, pro kterou se vžila přízviska jako angažovaná či aktivistická. Od svého středometrážního debutu Shakespeare v ghettu se orientuje především na problematiku vyloučených lokalit a koexistence romské menšiny s bílou většinou.
Do této linie spadal i jeho zajímavý příspěvek do Českého žurnálu Gadžo, osobitý sociologický experiment, v němž si autor odžil oblíbený populistický argument „zastáváš se jich, tak si s nimi zkus bydlet“. Kratochvíl sám strávil delší dobu v obávaném předlickém ghettu a celkem účinně vyvrátil předpoklad, že gadžo tam dostane leda po hubě. Dokument fungoval jako osobní deníkový záznam, do nějž autor promítal vedle sociální tematiky i velmi intimní rovinu.
Kdo je tady nepřizpůsobivý?
Češi proti Čechům jsou jakýmsi rozšířeným sestřihem Gadža, do něhož autor zařadil větší množství záběrů z nedávných anticiganistických demonstrací, pokusů o pogromy a aktivistických reakcí na ně. Velmi sevřený a svojský Gadžo se tak rozpadl do celé řady útržkovitých epizod, které víc problémů otevírají, než skutečně zkoumají. Zatímco hodinový dokument se orientoval na detailní popis soužití s rodinou svérázného filozofa z ghetta Jardy a dařilo se mu rozkrýt specifické mechanismy fungování vyloučené lokality, Češi proti Čechům spíš těkají z místa na místo a dělí pozornost mezi víc aktérů (Jarda a spol., Tomášův osobní život, občanský aktivista, členové DSSS z Duchcova).
Cekem naléhavé tázání po (zjevně) roztříštěné romské identitě, nebezpečné podstatě aktivit samozvaných ochránců práva a neomezené víře frustrovaných „slušných Čechů“ ve všemožné hoaxy postrádá jasnější kontext a hlubší vhled. Víceméně tak nově můžeme jen obdivovat Tomášovu pozorovatelskou houževnatost a schopnost trpělivě rozprávět s lidmi, kteří si své přesvědčení a nenávist nechtějí nechat vzít.
Co vlastně dneska hledá celovečerní dokument v kinech? Publikum tam rozhodně není, tím pádem ani prostor k debatě. Přitom vyhroceně aktivistické východisko a drzá dokumentaristika si v klidu vystačí s formátem dokumentu televizního. Důkazem může být i vlastně souběžně uváděný další Tomášův příspěvek do Českého žurnálu.
Byznys s chudobou
S aktivistkou Ivanou Čonkovou se Kratochvíl vydal na turné po nechvalně proslulých ubytovnách a nechává diváka nahlédnout pod pokličku specifického českého byznysu – stát vynakládá miliardy na sociální bydlení, které se těžko sledovatelnými kanály rozptýlí mezi městské rozpočty a konta soukromých podnikatelů s chudobou (v některých případech spíš okresních mafiánů). Potřební pak končí v často nedůstojných podmínkách, za něž jsou nuceni platit přemrštěné nájmy. Problém se tak řeší tím, že se draze odsouvá na okraj.
Dokument poukazuje na kontroverzní logiku – důstojné bydlení je pojímané jako nadstandard, k němuž se lidé z okraje mají postupem času dopracovat. Sociologické teorie a rady některých expertů, aby se uvažování obrátilo, podporuje v dokumentu příklad fungující Vesničky soužití v Ostravě, kde se integrace Romů vydařila právě jejich aktivním zapojením do výstavby vlastních domků. Smíšená komunita se nepotýká ani s vybydlenými prostory, ani s kriminalitou, ani s rasismem – dokonce, podle slov jedné z tázaných, velmi nerada rozlišuje mezi Romy a Čechy. Potřebné peníze ovšem pochopitelně nepřitekly od českého státu, ale ze zahraničí.
Tristní (anti)strategii boje se sociálním vyloučením nakonec demonstruje tradiční mocenský blafák – nastupující vláda sice projeví zájem stav změnit novým zákonem, zapojí občanské aktivisty, ale výsledkem je několikaměsíční plané úsilí a schválení nesmyslného přílepku k již existujícímu zákonu, který nejvíc ohrožuje samotné „klienty“ sociální služby. A spirála nenávisti se vesele může točit dál, byť hněv vůči nepřizpůsobivým momentálně účinně absorbuje „muslimská hysterie“, o čemž svědčí i některé divácké reakce, které motají klasický anticiganismus s přesvědčením, že Kratochvíl začne v evropském chalífátu najisto ochotně kolaborovat s „okupanty“.
Snímky Tomáše Kratochvíla mohou posloužit jako celkem názorná ukázka stavu českého dokumentu – nechybí silná témata, odvaha formulovat provokativní stanovisko, schopnost jít na/za hranu, ale výsledné tvary jsou trochu rozpačitou směsicí osobitosti a nedotažené názorové publicistiky. Při tristním stavu veřejné debaty je za ně však člověk stejně nakonec vděčný.
Češi proti Čechům
Český žurnál: Ubytovny
Tomáš Kratochvíl, ČR, 2015, 88 a 50 minut
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
