Český trh s uměním: 21 let staré batole?
Ještě před pár lety přední český galerista Jiří Švestka přikývnul názoru některých kunsthistoriků, že český trh s uměním prakticky neexistuje. Vedle nedostatku sběratelů i tomu málu potenciálních kupců chyběla motivace do umění vůbec investovat. Zástupců v obou kategoriích sice vlažným tempem přibývá, finanční trn z paty českých svobodných umělců však stále obratněji tahají zahraniční sběratelé a vlastní iniciativa.
Na šňůře soukromých galerií tažené Jiřím Švestkou a Zdeňkem Sklenářem, Galerií Vernon, Prinz Prager Gallery a hrstkou dalších funguje Dea Orh pouhé dva roky a kromě zastoupení a propagace českých výtvarníků (včetně Špaňhela) prezentuje díla ve zdejších poměrech méně známých zahraničních umělců. Dynamické oleje britského romantického expresionisty Richarda Harrisona předkládá zrakům českých diváků vůbec prvně.
Přestože jde o výňatek z Harrisonovy tvorby od roku 2002 do současnosti, romantické vize zhmotněné v apokalyptických figurativních výjevech plné symbolů a odkazů na křesťanskou tematiku nechal autor na domácí půdě. Několik vystavených pláten akcentuje samotné jádro malby romantismu – imaginární divoké krajiny, organické formy skal a zalesněná pohoří. K pochmurně zasněným pohledům klasika romantismu Caspara Davida Friedricha má Harrison ale daleko právě zakomponovanou dynamickou složkou, dociluje jí za pomoci vrstvení olejů – plochu obrazu před divákovýma očima rozkládá, přelévá a proměňuje. Používá přitom ostré a kontrastující barevné odstíny a škálu slušivých krajinomalebných tónů prakticky ignoruje. Galerijní prostor Dea Orh hostí Harrisonova díla po londýnském zázemí JAMB a kurátorském dohledu vyhlášeného a kontroverzního kritika listu Evening Standard Briana Sewella.
Jakub Špaňhel zůstává i v případě nejnovější série „2011“ věrný akrylové malbě a tradičním žánrovým motivům. Nadále osobitým způsobem reflektuje objekty všednodenního života (ženy, květiny, architektura), a když Lenka Lindaurová v recenzi k jeho cyklu zářících benzínek píše, že dílo tohoto třicátníka patří do „správné malby“, protože to snad ani jinak neumí, má zcela pravdu. Špaňhelův tvůrčí rozmach se ocitá mimo potřebu vyšinutého reagování na stylovou mnohoznačnost, přerody v jeho díle se tak dějí intimněji, ovšem stále zaklíněné v klasickém námětovém rámci. Ve tmě zářící benzínky v roce 2007 přinesly první koketování s horizontálními polohami, v letošním souboru ustupují ponuré a monochromatické plochy do pozadí, první linii drží jasnější barevnost.
Poslechněte si rozhovor s Jakubem Špaňhelem o výstavě „2011“!
Zpět k ultimativním slovům berlínským i londýnským trhem ošlehaného Švestky. V květnu se na stránkách Lidových novin strhla drobná názorová přestřelka Špaňhelova pedagoga Jiřího Davida a kurátora Tomáše Pospiszyla o financování „komerčních“ a „nekomerčních“ galerií v Česku a s ním provázaným pejorativním vnímáním soukromých institucí nejen ze strany umělecké veřejnosti. Bylo také již několikrát řečeno, že klubko s nálepkou financování kulturních institucí z veřejných rozpočtů a grantů (na své si přicházejí různými cestami státní i privátní) je oblastí neprůhlednou – co hůř – postrádající jednoznačně formulovanou vizi.
Takže zapomeňte na knižní hit loňské sezóny od Dona Thompsona Jak prodat vycpaného žraloka za dvanáct miliónů dolarů. Dokud se obě rozštěpené galerijní scény nebudou schopny doplňovat a jejich hnacím motorem nebude renomé a prestiž, český trh s uměním se jaktěživ nezvedne z plenek. A umělci pak budou na vlastní pěst cestovat a tvořit po Evropě, protože v Česku se uživí jen těžko.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
