Cestuju sama. Postsovětský svět není načančaný, proto ho miluju, říká Lenka Hnátnická

„Nikdy jsem nechtěla cestovat sama. Ale chtěla jsem jezdit do světa víc než jednou dvakrát do roka. A nikdo se mnou nechtěl. Tak jsem vyrazila sama,“ říká Lenka Hnátnická, autorka blogu Lenouš těsně před smrtí.

10 fotografií

„Největší výhodou je, že se dostanu blízko k místním lidem. A při cestách se naučíte spolehnout sami na sebe,“ dodává devětadvacetiletá cestovatelka s tím, že se ale osamělá na cestách cítí málokdy. Pokud se takový pocit dostaví, může se Lenka spolehnout na své blízké. A to třeba i na ty, kteří ji od cesty před odjezdem spíš zrazovali.

Všude dobře

„Všichni si se mnou chtějí povídat a ptají se mě na to, jestli se nebojím být sama. Dlouhou samotu jsem ale skoro nezažila. Spíš naopak, občas jsem si přála být sama,“ tvrdí. V Gruzii odmítla nabídku na to, aby na Kavkaze zůstala s tamějším vojákem. Ve Střední Asii strávila zimu a často bydlela v prázdných hostelech.

16 fotografií

V Kambodži si těžko zvykala na vedro, prach a jinou mentalitu. „Připadala jsem si, že mě v Kambodži pořád všichni chtějí akorát odrbat.“ Nakonec si ale i tuto zemi zamilovala a vzpomíná na ni ráda. Na řadu míst by se ráda vrátila, například do Gruzie, ale i Střední Asie. „Postsovětský svět není načančaný. Proto ho miluju,“ dodává.

Radovat se z maličkostí

Cestování učí Lenku Hnátnickou podle jejích slov umění radovat se z maličkostí. A z toho, že se narodila právě v Česku. Píše si cestovní deník, a jak sama říká, pamatuje si jen to hezké.

Biškek. Jerevan. Kišiněv… Vietnam, Kambodža, Uzbekistán… Poslechněte si kompletní záznam cestovatelské Casablanky s Lenkou Hnátnickou o jejím cestování. Její blog najdete na lenoustesnepredsmrti.cz a na Facebooku a Instagramu.