Charlie Brown a Snoopy: Naši báječní průvodci nejistotou a depresí
Aktuální film Snoopy a Charlie Brown. Peanuts ve filmu vrátil do hry postavy, které už od 50. let vzbuzují kruciální otázku: totiž jestli se máme jejich výrokům a zážitkům smát, nebo zda s nimi spíš soucítit na melancholické vlně.
Stvořitel Peanuts, kreslíř a autor Charles M. Schulz vybrousil formu komiksového proužku až k takové bravurnosti, že na vrcholu slávy vycházely příhody smolaře Charlieho Browna, bígla Snoopyho a jejich přátel v neuvěřitelných 2600 novinách v pětasedmdesáti zemích. V roce 1965 se rozběhl do kin první filmový speciál Veselé vánoce, Charlie Browne! A padesát let po nich, vloni v listopadu, přišel film ve 3D.
Směřuje k dětem, ale za těch padesát let publikum dobře poznalo, že tyhle příhody nejsou žádné cinky linky přes kamínky. Charlie Brown zas a znova čelí trapasům, nejistotě, mírným komplexům, hrůze z každodenních nutností – a to, že ho kamarádi občas nakonec odnáší slavně na ramenou, je jen chvilková náplast před další bitvou.
Je tu malý Linus, který se za všech okolností nerozlučně tulí ke své přikrývce – jako ten, kdo se nechce rozloučit s hebkou náručí raného dětství. Je tu zasněný klavírista Schroeder, ryzí sociopat, který odmítá číst signály reálného života; mimochodem, k téhle sympatické postavě inspiroval Schulze excentrický virtuos Glenn Gould. Je tu špindíra Pigpen, česky výstižně překládaný jako Prasík. Ovšem temnou stranu Snoopyho korunuje věčně zrádná dívenka Lucy, která přes všechny sliby nakonec vždycky uhne s míčem, aby si Charlie natloukl nos, a v psychiatrickém poradním stánku nám zrekapituluje naše největší traumata.
Charles Schulz ji prý kreslil podle své první manželky. Sám bral děti velmi vážně: o tom svědčí i filmy, kde mluví jen dětští hrdinové a všechny dospělé vyjadřuje hlas trombónu. Na plakátu k novému filmu se postavy smějí, a podobné úsměvy najdeme na figurkách merchandisingu, které jsou rozeseté po celém světě. Ale uvnitř samotných příběhů to smíchem nehýří. Můžeme sice pozitivně říct, že Peanuts jsou o tom, jak důležité je mít kamarády a nevzdat se ani po stém trapasu. Ale taky je padesátileté Schulzovo dílo fantastickou zásobou sarkastických šlehů o pocitu nepochopení, beznaděje a samoty.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
