Chybí Evropě kapitán?

Tedy ve třech hlavních denících na názorové škále rozprostřených od leva do prava. Ve Francii převládá konsensus, podle něhož Češi na vedení Unie nemají.

Takový postoj ale o českém předsednictví vypovídá jen velmi málo. Daleko spíše je obrazem francouzské politiky a francouzské žurnalistiky. Není žádným tajemstvím, jak takové komentáře vznikají. Francouzští diplomaté nemohou taková slova pronášet veřejně, takže je pouštějí do oběhu prostřednictvím spřáteleného tisku nebo agentury AFP. V případě provládního Figara je to zcela zřetelné. Zaráží ale, že stejnou hru hraje i levicový Libération.

Pojďme ale k meritu věci, tedy zda jsou taková hodnocení opodstatněná. Nezdá se mi. České předsednictví udělalo maximum ve všech krizích, které od ledna Evropu potkaly. Maximum v tom smyslu, že jednalo v rámci mantinelů, které mu vytyčuje konsensus mezi členskými státy Unie. Proto Česko nemohlo rusko-ukrajinský spor o dodávky zemního plynu charakterizovat ostřejšími slovy na adresu Moskvy. Ve vztahu k Rusku se přece názory členských států Unie leckdy diametrálně liší. Úkolem předsednictví je hledat nejnižší společný jmenovatel, nikoliv bezohledně prosazovat názor, který sice může být správný, ale pro nějž v rámci sedmadvacítky není podpora. To jen pro příklad. Praha navíc v záležitosti zemního plynu dosáhla slušných výsledků: premiér Mirek Topolánek vyjednal účast ukrajinských pozorovatelů v Rusku, a to za okolností, kdy mnozí jiní ve výsledek jeho cesty do Moskvy nevěřili a odmítli s ním nastoupit do letadla. Předseda Evropské komise dal například přednost cestě do Bavorska na sjezd CSU. Hlasy europoslanců této strany totiž bude potřebovat, až se bude ucházet o druhý mandát...

Francouzi nyní Čechům vyčítají, že sedí se založenýma rukama tváří v tvář řádění hospodářské krize. Evropa podle nich potřebuje mnohem více koordinace. Proč nesvoláváte mimořádné summity, zní z Paříže.

Francouzům se zjevně stýská po loňském půlroce, kdy sedmadvacítce šéfovali oni. Byla to doba mimořádných summitů a schůzek. Blesky fotografů cvakaly a novinový papír se plnil plamennými výroky prezidenta Sarkozyho. Jakých výsledků ale Francie dosáhla? Většinou skromných kompromisů, tedy přesně toho, co je výsledkem unijních jednání téměř ve sto procentech případů. Rozdíl byl v tom, že Paříž to vše dokázala mimořádně dobře mediálně prodat.

Stojí také za otázku, k čemu by další velké schůzky byly. Hospodářská situace je jistě vážná. Ale Evropská unie přece společná pravidla dávno má. Je tady upravený Pakt stability a růstu. Evropská rada schválila Plán hospodářské obnovy. Snad ještě stále platí pravidla v rámci jednotného trhu. Koordinovat opatření v boji proti krizi lze právě na základě těchto nástrojů. Poslední krok českého předsednictví je v tomto ohledu zcela na místě. Praha požaduje, aby Evropská komise stanovila jednotná pravidla pomoci automobilovému průmyslu. Má tedy splnit roli, která jí náleží: být strážkyní vnitřního trhu. Je paradoxní, že Francie tolik volá po koordinaci a přitom dává najevo, že svým automobilkám pomůže navzdory všemu a všem. Jak řekl vicepremiér Alexandr Vondra, Francouzi plamenně řeční, zatímco Češi uvádějí některé věci do pohybu a přitom dbají na to, aby se nezhroutil jednotný trh a veřejné rozpočty se nepropadly do kolosálních deficitů.

Sečteno a podtrženo, kritika českého předsednictví má dost průhledné pozadí. Vychází od těch, kterým se nelíbí princip rotujících předsednictví jako takový. Nemohou se dočkat Lisabonské smlouvy, která zavádí post stálého předsedy Evropské rady, tak zvaného evropského prezidenta. Vycházejí z naivní představy, že se zavede funkce, a ta teprve poté získá náležitou autoritu a pravomoci. Jenže takhle prostým způsobem široké spektrum názorů, které v Evropě panuje nezmizí. Hledání konsensu bude vždy obtížné. A je to dobře. Evropa není unifikovaným monolitem, ale rozmanitým společenstvím. Snahy vtisknout jí jen jeden hlas se těžko setkají s úspěchem. Ani předsedání Nicolase Sarkozyho nebylo výjimkou. Když někdo poslední půlrok považuje za mimořádně úspěšný a sjednocující, papouškuje francouzský mediální balast.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .