Člověk se tam cítil jak arabský šejk, říká o Hotelu Praha editor stejnojmenné publikace Pavel Karous

Pavel Karous a Milena Bártlová
Pavel Karous a Milena Bártlová

Pět let po demolici Hotelu Praha vychází monografie o této výjimečné budově v nakladatelství BiggBoss ve spolupráci s UMPRUM a GAVU. Hlavním editorem je Pavel Karous, autor projektu Vetřelci a volavky, a jednou z přispěvatelek také teoretička a historička umění Milena Bártlová. „Hotel byl výjimečnou stavbou prakticky po všech stránkách,“ shodují se oba během rozhovoru, který se se věnoval nejen publikaci a budově samotné, ale také například právě demolovanému Transgasu.

Nejnáročnější při přípravě a sbírání podkladů bylo podle Pavla Karouse shánění fotografií. „Získat dostatečné množství obrazového materiálu byl největší problém, protože za normalizace bylo na hotel uvalené informační embargo. Poslepovávali jsme to tak z archivů jednotlivých autorů a velkého množství dalších zdrojů.“ Jak dodává Milena Bártlová, hotel byl výjimečný svou samotnou existencí. „Zbudovala si ho Komunistická strana Československa pro své vlastní potřeby, a nikoliv stát. A právě to vedlo k onomu embargu.“

V publikaci jsou mimo jiné texty o architektuře hotelu od Ladislava Zikmunda-Lendera, o privatizaci od dokumentaristy Martina Kohouta nebo o tom, jakým způsobem byl hotel provozován za minulého a současného režimu. „Hodně pyšný jsem na podrobnou kapitolu, která má podobu prohlídky Hotelu Praha, protože se nám podařilo získat tolik dat, že prakticky o každé místnosti jsme schopni říct, jaký tam byl interiér, design, obrazy na stěně a další výtvarná díla,“ zdůrazňuje Karous, pro kterého byl hotel „nejvíce sexy stavbou druhé poloviny 20. století v Československu“.

Ilustrace Hotelu Praha z publikace Zvláštní okolnosti

„Bylo to místo, kde jste se mohli cítit jako arabský šejk. Pocit z interiéru byl velkolepý, navíc stavba reagovala na terén, vyrůstala z vrstevnic svahu a byla propojená s krajinou,“ dodává Karous s tím, že takových staveb lze najít nejen u nás, ale i v Evropě pomálu. Od konce revoluce do roku 2002 byl hotel ve správě městské části Praha 6, poté vystřídal několik soukromých vlastníků, přičemž tím posledním byla skupina PPF Petra Kellnera, na jehož popud byl hotel v roce 2014 zbourán. Zachránit se podařilo jen velmi málo děl, která byla předána Uměleckoprůmyslovému museu v Praze a nyní jsou vystavena v Retromuseu Cheb.

Kdo je důkazem, že si komunistická strana nevybírala participující umělce pro Hotel Praha podle politického klíče? Proč je chyba v návratech budov při jejich rekonstrukci do takzvaných „původních stavů“? Poslechněte si celý rozhovor!