Cyklistika bude v Oregonu dražší. Stát schválil novou daň na kola

Majitelé oblečení z denimu se snaží obecně prát méně, aby jejich kousky neztrácely tvar a barvu. „Jedna z nejhorších věcí, které můžete udělat s oděvem, pokud jde o jeho trvanlivost, je vyprat ho,“ uvedl pro server BBC Culture Mark Sumner, lektor udržitelné módy na univerzitě v britském Leedsu.

Potřebu často prát ale mnozí lidé přehodnocují nejen v zájmu udržování oblečení v dobrém stavu, ale i kvůli obavám o životní prostředí nebo rostoucí náklady na elektřinu. Jednou z možností je například vystavit své kousky UV záření, nebo je jen prostě vyvětrat. K tomu se kloní třeba Američanka Chelsea Harry. Ta volí převážně vlněné oblečení, které dříve nosila jen na turistiku. Po celém dni použité kousky ošacení jen vyvěsí a druhý den jej obleče znovu, uvedla pro BBC.

Snížení frekvence praní je sice ohleduplnější k přírodě, Mark Sumner ale připomíná, že není zastáncem naprostého zákazu klasického praní. „Nechceme, aby si lidé mysleli, že nemohou prát věci, protože tím ničí planetu,“ řekl BBC a připomíná důležitost tohoto úkonu ze zdravotních a hygienických důvodů.

Jak dále popsal pro britský server, nejlepší je najít rovnováhu. „Pokud vaše oblečení není cítit, neobtěžujte se s jeho praním,“ radí Sumner. Podle něj je dobré prát třeba na nižší teplotu nebo zvolit krátký cyklus praní, a to i bez použití pracího prášku.

„Opravdu se zajímám o udržitelnost, životní prostředí a hospodaření s přírodními zdroji. Ale také se zajímám o svůj čas,“ uvedla Chelsea Harry další z benefitů snížení frekvence praní. Její slova potvrzuje i Bryan Szabo, také zastánce „low wash“ přístupu. „Mám na práci jiné věci, musím třeba vyvenčit psa,“ doplnil.

„Před několika týdny jsem se rozhodl, že publikaci vrátím do knihovny, protože na ní bylo její razítko,“ řekl Jim Perry, manžel zesnulé vnučky McCormicka. Publikaci s názvem A History of the United States od autora Bensona Lossinga odnesl na recepci, kde si s ní zaměstnanci nejdříve nevěděli rady. „Až později mě napadlo, jestli to není jedna z původních knih v naší sbírce,“ uvedl ředitel knihovny.

Podle listu St. Helena Star by pokuta za vrácení knihy po 96 letech vyšla odhadem na 1 756 dolarů. Knihovna ale přestala zpozdné vybírat v roce 2019. Výtisk pochází ještě z doby, kdy byla instituce předplatitelskou knihovnou. V roce 1892 ji pak převzalo město a místní mohli jejích služeb využívat zdarma.

Vazba zůstala neporušená, třebaže se některé části knihy již rozpadaly. Publikaci nyní knihovna vystavila ve vitríně.

Prvním přáním je podle organizace opečení masa z jejího těla na grilu s cibulí. Tímto aktem chce upozornit na špatné zacházení se zvířaty určenými k využití v masném průmyslu. Kromě toho chce strávníky „vyburcovat k laskavosti“. Její střeva mají být také zpracována do pokrmu – konkrétně na klobásy. Zaslány mají být šéfkuchaři Nusretu Gökçemu (známému jako Salt Bae).

Ze své kůže chce nechat vyrobit luxusní kabelku, opasky a další doplňky. „Tento mocný posmrtný akt připomene světu, že lidská kůže je stejná jako kůže ostatních zvířat, která se jí nevzdávají dobrovolně,“ popisuje PETA. Pásek podle závěti poputuje indickému premiérovi. Tamní vládu má upozornit na nutnost ochrany indických býků, jejichž kůže se vyváží do celého světa, aby se z ní vyráběly doplňky, potahy nábytku a autosedačky. Vlasy chce zaslat do nejstaršího holičství na světě, protože stále používá vlasy z jezevců.

Na nebezpečí koňských dostihů chce upozornit svou zlomenou nohou. „Exponát“ má být zaslán například na závodiště Aintree ve Velké Británii. Zde se konají jedny z nejsledovanějších závodů na světě. Počet mrtvých zvířat zde každoročně stoupá a to právě v důsledku zranění. Z druhé nohy chce nechat vyrobit stojan na deštníky. Ten má upozornit na „zvrácené“ využívání zvířecích částí jako dekorací.

PETA vás bude sledovat – to má vyjádřit oko, které Newkirk plánuje zaslat britskému ministerstvu vnitra. „Jedno oko bude sledovat ministerstvo vnitra, dokud nepřestane dávat zelenou surovým pokusům na zvířatech,“ uvedla organizace. Druhé oko pak poputuje do americké státní agentura Národní instituty zdraví. Ta ze svého rozpočtu financuje mimo jiné testování na zvířatech.

Dále pošle jedno ze svých uší španělskému králi Filipu VI., jako symbol býčích uší, které jim odřezávají toreadoři, játra zase francouzskému prezidentu Emmanuelu Macronovi jako foie gras. Část páteře pak poputuje k Donaldu Trumpovi Jr. jakožto vášnivému lovci zvířat, doplňuje britská pobočka organizace PETA na svých stránkách.

Jen necelé dva týdny po přijetí signálu už se vědci posunuli k luštění významu. Spolupracují na tom týmy po celém světě, tak jako by tomu bylo u případné reálné zprávy od mimozemšťanů. A zapojit se může i veřejnost, třeba různé amatérské skupiny o poznatcích diskutují na Discordu.

„O obsahu zprávy zatím nemohu nic říct, malé nápovědy začneme dávat až tehdy, když uvidíme, že se lidé opravdu trápí,“ řekla jedna z autorek zprávy Daniela de Paulis. Dodala, že plánování projektu trvalo téměř dva roky. „Scházeli jsme se každý měsíc a brainstormovali nápady, co by nám tak případná mimozemská civilizace mohla poslat. Pak jsem skupinu zúžila na pět lidí a nakonec na tři, protože bylo opravdu důležité, aby o obsahu vědělo jen málo lidí.“

Vesmírná zpráva má je pár kilobajtů. První krok v procesu dekódování podle de Paulis vyžaduje velmi specifické technické znalosti. „Pak se ale každý může zapojit do kulturní interpretace, což je pro mě ta nejzajímavější část,“ řekla pro Insider.

Za projektem stojí nezávislý institut SETI (SETI Institute), který vznikl v roce 1985 a od té doby doufá, že se jí podaří zachytit zprávu od mimozemské civilizace. Signál organizace vyslala ze sondy ExoMars Trace Gas Orbiter, která teď obíhá kolem Marsu, kde zkoumá jeho atmosféru. Vlny putovaly vesmírem 16 minut, než je úspěšně zachytily tři observatoře: Allen Telescope Array v severní Kalifornii, Green Bank Telescope v Západní Virginii a radioastronomická stanice Medicina poblíž italské Boloni.

Japonská vláda jako jedna z posledních na světě v březnu konečně zrušila doporučení nosit respirátory. Po 3 letech tak někteří obyvatelé zjišťují, že jaksi zapomněli, jak se žije bez nich. Mezi nimi je i Himawari Jošida. „Během covidu jsem skoro nepoužívala obličejové svaly,“ řekla dvacetiletá žena.

Najala si proto „instruktorku úsměvu“, protože je to prý „dobré cvičení“ a pomůže jí to připravit se na vstup na japonský trh práce. Jošidu a její spolužáky, většinou mladé lidi, učí Keiko Kawano. Při jednom ze cvičení je nechává si před zrcadlem prsty roztahovat koutky úst a tváře.

Společnost paní Kawano „Egaoiku“ (doslova „nauč se usmívat“) zaznamenala čtyřnásobný nárůst poptávky. Za jednu individuální hodinu studenti zaplatí 7700 jenů, v přepočtu asi 1200 Kč. Lektorka, bývalá rozhlasová moderátorka, Kawano si myslí, že se mladí lidé možná adaptovali na život s maskami. „Myslím, že teď ale roste potřeba, aby se lidé usmívali,“ dodala a upozornila na to, že se na ostrov vracejí turisté.

Respirátory ale v Japonsku pořád nejsou na ústupu. Květnový průzkum japonské veřejnoprávní televize NHK ukázal, že 55 % lidí nosí respirátor stejně často jako v době, kdy platily vládní směrnice v době pandemie, a jen 8 % přestalo nosit masky úplně.

Asi nejvíc laku použili na natření Barbie „domečku” (samozřejmě v životní velikosti, aby se do něj herečka Margot Robbie vešla). „Na světě v jednu chvíli došla růžová”, směje se filmová designérka Sarah Greenwood. „Chtěla jsem aby ty růžové byly hodně ostré, a aby všechno bylo tak trochu ,too much’. Ta dětskost byla na prvním místě.”

„Ten nedostatek opravdu byl. Dali jsme jim všechno, co jsme měli”, potvrdila Lauren Proud, viceprezidentka světového obchodu v Rosco, ve firmě, která hollywoodské producenty zásobuje nejrůznější technickými potřebami velmi často. Nedostatek ale podle Proud nebyl jen kvůli natáčení Barbie.

Film se totiž natáčel na začátku roku 2022, tedy když se po pandemii covidu začalo ukazovat, že se všechna průmyslová odvětví budou potýkat s výpadky v dodavatelských řetězcích. Rosco se navíc vzpamatovávalo z krutých mrazů, které zaskočily Texas v roce 2021. Některé materiály, bez kterých se barvy nedají vyrábět totiž v tamních skladech extrémně nízké teploty zničily.

Hlavní je zachovat klid a pokud možno vyhnout se zranění z pádu samotného nebo jeho následků. Největšími riziky je pak na otevřeném moři žhavé slunce, hladoví dravci, rozbouřená voda, podchlazení a dehydratace.

Pro udržení se nad hladinou je ideální kombinace splývání, šlapání vody a plavání, uvedla pro server Insider Cat Bigney. „Pomůže vám i jen maličkost – něco, kolem čeho si dáte ruce, nebo umístíte ke krku,“ doplnila. Takovým předmětem může být třeba kus bambusu. Větší množství pak podle odbornice na přežití poslouží i jako vor, který ochrání před mořskými predátory.

Důležité je také chránit se před sluncem. Zakrýt si hlavu kusem oblečení je jednou z variant, jak se vyhnout dehydrataci organismu. Ta je mnohem nebezpečnější než nedostatek jídla. „Naše těla jsou evolučně přizpůsobena k půstu i po delší dobu,“ dodala Bigney, která působila jako konzultantka National Geographic nebo pořadů dobrodruha Beara Gryllse na Discovery Channel.

Pokud se v podobné situaci ocitnete, v neposlední řadě je klíčové na sebe upozornit. Nashromážděné množství plovoucího odpadu může vytvořit signál, který by záchranáři mohli zaznamenat. K samotnému pátrání pak pobřežní stráž používá programy pro předpověď lokace pohřešované osoby, uvedl pro Insider poručík americké pobřežní stráže Seth Gross.

Jak doplňuje zpravodajský server, pád přes palubu na výletních lodích je vzácný. Podle údajů Mezinárodní asociace výletních lodí došlo v letech 2009 až 2019 k 212 takových incidentů. Pouze 48 osob ale bylo zachráněno.

Jak uvádí server CNN, Ward bude hrát postavu Hannah Howard, generální ředitelky obalové společnosti Flinley Craddick. Centrála se ale rozhodne její pobočku uzavřít a všichni zaměstnanci budou nuceni pracovat z domova.

„Usoudili jsme, že svět je připraven na sympatickou chybující šéfku, která vládne svému obalovému impériu v australském Kanclu,“ uvedla generální manažerka BBC Studios ANZ a kreativní ředitelka produkce Kylie Washington. Australské vydání vzniká v koprodukci právě BBC Studios Australia and New Zealand, Bunya Entertainment a Amazon Studios.

Autoři původní předlohy ve svém prohlášení uvedli, že jsou z připravované australské verze nadšení. „Politika v Kanclu se za dvacet let trochu změnila, takže se nemůžu dočkat, až uvidím, jak budou pracovat s postavou novodobého Davida Brenta,“ uvedl podle serveru CNN Ricky Gervais s odkazem na šéfa z prvního Kanclu.

Natáčení bude probíhat od června v australském Sydney a očekává se, že potrvá osm týdnů. Nový seriál poběží příští rok a to ve 240 zemích.

„Džíny – to byl Tuzex, bony a veksláci. Výstižná zkratka jedné kapitoly naší minulosti. Tehdy móda východního bloku měla typickou šedou tvář, kterou právě džínový trend rozčísnul poprvé v 60. letech, uvedli podle serveru DesignMag zástupci Retro muzea.

Kousek oblečení původně spojovaný s námořníky a dělníky se ve světě módy prosadil jako symbol vzdoru proti společnosti. Vlastnit džíny bylo snem mladých od poloviny 20. let minulého století. V Československu byly už v 60. letech k sehnání rifle – džíny italské značky Rifle, které daly tomuto kousku oblečení obecný název. Lidé si je mohli pořídit v Tuzexu. Podle pořadatelů výstavy měl na sobě džíny zřejmě jako první člověk v Československu hudebník Václav Neckář, a to v roce 1965, kdy v nich natáčel na Karlově mostě.

I když se československé podniky snažily udržet krok s módními trendy, dlouho dobu zde na výrobu džínových kousků neexistovaly technologie. Ve velkém se do skříní obyvatel východního bloku dostaly až v osmdesátých letech. Tehdy se do jejich výroby pustily právě módní domy v Československu.

„Tuzexové zboží bylo vnímáno až do konce trvání režimu jako exkluzivní a platilo to i o džínách. Ostatní pokusy o denimové oblečení byly vnímány spíše jako směšná náhražka a snaha režimu být moderní,“ dodává kurátor expozice Džíny z Tuzexu Michal Petrov.

Poslechněte si i podcast Vlna, který se věnuje výročí slavných kalhot v dílu Rifle, jeansy, džíny slaví 150 let. Od motorkářů přes hippies až do kanceláří a na přehlídková mola.