Dánská dívka: Průkopnice LGBT jako postava konvenčního hollywoodského filmu
Dánská dívka je film oscarového režiséra nominovaný na Cenu Akademie ve čtyřech kategoriích. Tom Hooper natočil podle scénáře Lucindy Coxon a obvyklých hollywoodských schémat hluboký lidský příběh okouzlený krásou a kýčovitou spiritualitou. Přes stále velmi kontroverzní téma vznikla podívaná pro konzervativní publikum, které se rádo dojímá.
Předlohou Dánské dívky je stejnojmenný americký román inspirovaný skutečným životem Lili Elbe, kterou se v Kodani ve 20. letech stal malíř Einar Wegener. První klíčovou scénou Hooperova filmu je moment, kdy si Wegener uvědomí, že jeho identitu utváří kromě Einara ještě kdosi jiný. Poté co mu jeho manželka Gerda oblékne punčochy a střevíčky, aby zaskočil za modelku, která se malířce opozdila, se v jejich bytě poprvé objeví Lili. Einara i Gerdu zpočátku baví hrát si na to, že na návštěvu přijela sestřenice, a Einar si v ženských šatech vyjde i na večírek. Lili poté v jeho osobnosti postupně převládá a Gerda ji nachází v bytě místo svého manžela stále častěji. Film je empatický k měnícímu se Einarovi i k jeho zoufalé, ale chápající manželce. Několikrát naznačuje pocit často popisovaný lidmi, kteří prošli proměnou – Lili byla v Einarovi odjakživa.
Hoopera ze všeho nejvíc zajímá proměna Einarova vzhledu, jeho film stojí na okouzleném pozorování herectví Eddieho Redmayna (který loni získal Oscara za proměnu do Stephena Hawkinga v Teorii všeho). Skrze pozorování jeho nové mimiky a dívčích gest, která se zpočátku učí, film sleduje mladého malíře, jak postupně, ke smutku své ženy, vypuzuje Einara úplně a zůstává jen Lili. Fascinaci proměnou hercových rysů se film poddává až příliš, jiné prostředky, jak reflektovat Einarovu proměnu, nenachází. Redmayne v rozhovorech říká, že klíčem k Lili pro něj bylo nalezení jejího úsměvu. Záběrů na něj se nám dostane bohatě.
Jádrem příběhu je kromě uvědomování nové identity i vztah s Gerdou (švédská herečka Alicia Vikander). Přestože se Einar rozhodne být někým jiným a jejich manželství v podstatě končí (ve skutečnosti se Wegener s Gerdou rozvedl), chce být Dánská dívka nejenom oslavou odvahy žít autenticky, ale také, trochu tvrdohlavě, příběhem o síle lásky. Lili si na rozdíl od hrdiny pár let starého filmu Xaviera Dolana Laurence Anyways vybírá pouze samu sebe. Gerda s ní však zůstává až do konce. Podle některých ohlasů je Dánská dívka spíš jejím příběhem, události koneckonců sledujeme převážně z její perspektivy. Film ale diváka příliš nepouští pod kůži ani jedné z postav, obě dánské dívky sledujeme z odstupu.
Podobně jako v jiném Hooperově snímku Králova řeč se scény odehrávají většinou uvnitř. Téměř spektakulárně dekorativní interiéry, pečlivě sladěné barvy a nádherné kostýmy tu a tam až přehlušují děj. Všudypřítomná krása i upozaděná sexualita společně posunují Dánskou dívku ještě blíže kýči. Film fascinovaný téměř výhradně změnou vzhledu své ústřední postavy a její krásou kontrastuje se skutečným příběhem Lili Elbe, která poslední chvíle svého života trávila rozhovory s novináři a prací na memoárech, skrze které chtěla předat svoje zkušenosti s pokusy o operativní změnu pohlaví.
Uplyne pravděpodobně ještě nějaký čas, než se podaří transgender postavy vymanit z nutnosti zabývat se pouze svou identitou a v mainstreamovém filmu se objeví figura, jejíž proměna není primárním tématem filmu. Přesto se díky televizním seriálům v poslední době objevilo několik realistických a nejednorozměrných transgender postav. Hooperův film působí v době Caitlyn Jenner, seriálu Transparent a několika mainstreamových snímků s LGBT tematikou jako film, který přišel o dekádu později.
Dánská dívka se dá samozřejmě spokojeně zhlédnout s tím, že emoce, krásný design a herecké výkony nejsou na deštivé odpoledne v kině málo. Divák, který chce od filmu víc, však může mít pocit, že Redmayne v roli Lili by se lépe vyjímal v Tropické bouři jako jedna z parodií na hollywoodské stereotypy.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka