Devadesátková nostalgie v hudbě je zrádná

Snad nejzajímavější moment nastal, když zakazovaní hudebníci začali pronikat do obecně přijímaného mainstreamu. Přestože Psí vojáci vznikli v roce 1979, debutovou desku vydali až o deset let později, v revolučním roce, a všechny jejich zásadní nahrávky vyšly v 90. letech. Podobně na tom byla i avantgardní kapela Už jsme doma nebo velká část hudebníků z takzvané brněnské alternativy.

Takhle hladký přechod ovšem nevyšel velké části protestních písničkářů, kteří po pádu železné opony ztratili jasného nepřítele a rázem narazili na nedostatek témat. Prakticky jediný písničkář, kterému se podařilo vplout do 90. let úspěšně, je Jaromír Nohavica. Ostatně jeho deska Mikymauzoleum z roku 1993 bývá právem řazena k nejlepším českým porevolučním nahrávkám.

Filip Topol ve filmu Žiletky|foto: Česká televize

Podobný start zažil trochu paradoxně i hip hop, který jeho tehdejší fanoušci považovali bezmála za kulturní revoluci. Peneři Strýčka Homeboye, jejichž debut Repertoár dodnes patří k nejlepším českým rapovým deskám, na sebe upozornili coververzí skladby Jižák. Tu ovšem její autoři Manželé napsali už v roce 1984. Hip hop měl každopádně v 90. letech výsadní postavení, o které se trochu překvapivě postarali lidé, kteří měli už ve svých rapových začátcích pověst komerčních hudebníků – za všechny stačí zmínit Chaozz nebo Rapmasters.

Co se prodejnosti týče, nejabsurdněji se z dnešního pohledu jeví úspěch kapely Orlík v čele s mladým Danielem Landou. Dvojice jejich desek Oi! a Demise se celkem prodalo víc než sto čtyřicet tisíc kusů a pravidelně se umisťovali v oficiálních hitparádách. Daniel Landa, který po rozpadu kapely ihned nastoupil na sólovou dráhu, nastartoval v 90. letech úspěšnou kariéru, která trvá dodnes.

Od Orlíku ovšem k hudbě, která měla smysl tehdy a je ceněná i dnes. Snad nejvlivnější českou alternativní kapelou, která opanovala celá 90. léta, je Ecstasy of Saint Theresa, založená v roce 1990 Janem P. Muchowem společně s Janem Gregarem, Petrem Wegnerem a zpěvačkou Irnou Libowitz. Kapele při nahrávání prvních EP pomáhal Ivo Heger, člen neméně podstatné formace Toyen, a výsledek natolik zaujal DJe britské BBC Johna Peela, že pozval Extázi k natáčení své proslulé John Peel Session. EOST dodnes zůstává skupinou, která se v britských hitparádách dostala vůbec nejvýš, po personálních změnách a příchodu zpěvačky Kateřiny Winterové jejich sláva ještě vzrostla. Kapel, které navázaly na vlnu ostrovního shoegaze nebo indie rocku, bylo ale víc: kromě zmíněných Toyen se sluší připomenout třeba ještě Sebastians.

The Ecstasy of Saint Theresa |foto: oficiální Facebook The Ecstasy of Saint Theresa

Étos 90. let ale z podstatné části netvoří nezávislé skupiny, ale naopak formace, které se v žebříčcích prodejnosti probouraly nejvýš. Je smutná pravda, že podstatná část z těchto skupin stále ještě objíždí festivaly a s prakticky nezměněným repertoárem uchvacuje davy. Mňága a Žďorp vydala v roce 1991 nejlepší desku 90. let podle časopisu Rock & Pop – debut Made In Valmez. Lucie, která chystá všemi unavenými manažery a jejich sekretářkami vítaný comeback, ukázala Čechům, jak vypadá stadionová skupina. Chinaski naskočili na vlnu bezpohlavního pop rocku a surfují na ní dodnes. Alespoň střípek nepoznaného zpočátku nabídli třeba J.A.R., kapela výsostně devadesátková – vznikla totiž přesně 17. listopadu 1989. Poté co se někteří její členové sešli v Monkey Business, se ale bezpečně zařadili po bok dělníkům festivalů, jako jsou třeba Wohnout.

Mňága a Žďorp v 90. letech |foto: oficiální Facebook Mňágy a Žďorp

Zmíněným kapelám nemůžeme vyčítat, že stále těží ze svého relativního úspěchu – dokud o ně lidé mají zájem, koncertují. Trochu pozoruhodnější je ale obdobná situace i houseových DJů, jako je Bidlo nebo Loutka, kteří v polovině 90. let dokázali nahnat stovky lidí do klubů a přinutili je tančit na tehdy neslyšené mutace zahraniční elektronické hudby. Že se Bidlo a Loutka ke své někdejší kratochvíli v současnosti vrátili a v klubech hrají navlas stejné desky jako tenkrát, značí jediné: nostalgie, pokud ji člověk dávkuje v malé míře, může být prospěšná. Ve velkých dávkách je ovšem smrtící.