Dirty Projectors zhudebňují příběhy

Dirty Projectors je kapela, která stojí a padá se jménem David Longstreth. Když si uvědomíte, že studoval klasickou hudbu na Yale, asi vás překvapí, že dělá tak popovou a svým způsobem přímočarou hudbu. Když si ji ale poslechnete soustředěněji, zjistíte, že komerčně fungujících kvalit dosahuje sofistikovanými cestami.

Kapela Dirty Projectors vypadala zpočátku jako jasná one man show s různými dočasnými spoluhráči. První alba pod tímhle jménem vyšla v roce 2003. Deska Morning Better Last! byla jenom o Davidovi a s albem The Glad Fact pomáhal jen jeden člověk, Adam Forkner, kterého můžete znát jako White Rainbow. Protože ale Dave Longstreth toužil po skladbách s bohatou instrumentací a vícehlasým zpěvem, potřeboval pořád víc lidí. V roce 2005 vydal nástrojovým a hlasovým obsazením opulentní album The Getty Adress, které bylo poctou americkému hudebníkovi Donu Henleymu.
Kompletní profil Dirty Projectors najdete v Databázi interpretů.

Před tím, než se začala natáčet aktuální deska Swing To Magellan (2012), proběhla mimo jiné spolupráce s Björk a Davidem Byrnem a samozřejmě také nekonečná série koncertů. Na přebalu nové desky jsou Dave a Amber společně se svým sousedem – údajně tři hlavní postavy, o kterých je většina písní na albu. Tentokrát se posun v Longstrethově tvorbě odehrál na poli textů. Zatímco dříve slovy spíš ilustroval melodie, teď se soustředil na zhudebnění příběhů.

Jak se mu to povedlo, zhodnotí v následujících dnech naši redaktoři ve dvou recenzích v rámci rubriky Deska týdne Radia Wave.