Disappears vydali soundtrack k zániku velkoměsta
Chicagští Disappears o své čtvrté řadovce Era záhadně prohlašují, že je začátkem. Vzhledem k bezútěšné náladě alba určitě myslí začátek konce. Era totiž zní, jako když se z amerického snu stává americká noční můra.
Recenzi na Pre Language, loňské elpíčko Disappears, jsem končil poznámkou, že bude zajímavé sledovat, jestli se kapela neuzavře v dobytém teritoriu vymezeném z jedné strany krautrockem a z druhé postpunkem. Aktuální čtvrté album Era možné pochyby mete pod stůl jako drobky. Disappears se opět dokázali posunout k novému výrazu.
I když už Disappears nejsou „tou kapelou, kde bubnuje Steve Shelley ze Sonic Youth“, protože se s nimi po turné k Pre Language rozloučil, právě Sonici a no wave obecně jsou ingrediencí, která na čerstvém albu docela výrazně vystupuje do popředí. Další jména, která se při poslechu derou na mysl (kromě evidentních The Fall, Wire nebo Neu), jsou tentokrát Liars, Swans a chvílemi klidně Primal Scream z období desky XTRMNTR.
I tomu, kdo od Disappears neslyšel ani notu, by už z toho mělo být jasné, že od jedovatého otvíráku až po postmoderně noirový šanson na závěr by tu sluníčkovou pohodu hledal marně. Era je naopak ještě ponuřejší poslech než předchozí alba. Bezútěšnou atmosféru nejlíp shrnuje ústřední, skoro desetiminutová skladba Ultra. Její téměř hmatatelné odcizení a ledově studená prázdnota jsou dokonalým soundtrackem k velkoměstské dystopii, lakonicky komentované morózním barytonem Briana Case. Podobně rozměrné, zborcené litanie vyvažují kratší a koncentrovanější skladby, z nichž některé jsou na poměry Disappears až nečekaně chytlavé, jako třeba titulní píseň.
Přestože zmiňované limity Disappears hodně těsně olíznou v předposledním, zbytečně rozmázlém dancerockovém kousku Elite Typical, Era jako celek je rozhodně intenzivní a zajímavá deska kapely, která se nepřestává hledat. Ale radostné hledání to věru není.
Disappears – Era (Kranky, 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
