Disappears: Zen vs. nuda
Není typické, aby rocková kapela vydávala u labelu zaměřeného na experimentální, spíš ambientní projekty, jakým je právě chicagské vydavatelství Kranky. To si nicméně lokální akvizici pochvaluje a během necelého roku posílá do světa už druhou desku Disappears, kteří byli původně poslední kapelou podepsanou u Touch And Go těsně před tím, než ukončilo svou činnost.
Poměrně zajímavým detailem oblíbeným novináři, který podle nich demonstruje takřka zenové soustředění Disappears na současný moment na úkor kontinuity v čase, je fakt, že svou druhou desku záměrně nahráli na pásky s vlastním debutem, takže tím zničili jeho master. (Na druhou stranu kapela bez mučení přiznává, že tracky jsou zálohovány digitálně a recyklace byla prostě levnější.) Až na kraťoučký otvírák Superstition taky všechny skladby na Guider natočili na první take.
Disappears se navíc od melodií posunuli k ještě většímu důrazu na hypnotičnost. Jejich směs velvetovských zaprášených riffů (respektive někdy jen pouhých torz běžných frází), kolovratných rytmů ve stylu krautrockového „motorik" beatu a shoegazeové psychedelie s punkovým ostnem schválně rezignuje na klasickou dynamiku uvnitř skladeb. Ani jeden z nástrojů z mixu vysloveně nevyčnívá, spíš se jeden opírá o druhý (včetně vokálu), aby se dohromady slily v mohutný proud zvuku, jehož cílem je omotat posluchače, až ztratí pojem o čase a místě - a je jen tady a teď.
Potud dobře. A dobře, dokud se stopáž písní drží kolem rádiových dvou, tří minut. To je případ prvních pěti kousků. Pak ale nastoupí závěrečná a ústřední skladba Revisiting. Šestnáctiminutové monstrum prakticky na jednom tónu prostě nejde s vážnou tváří uposlouchat.
Takže verdikt zní: nové Disappears si pořiďte, smažte poslední track a složku nazvěte třeba Guider EP.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
