Discovery: žádný objev, ale chuť laciného bonbónu

12. srpen 2009

Vampire Weekend i Ra Ra Riot jsou kapely, které mají na současné indie scéně dobrý zvuk. Když se spojí dva členové těchto kapel, člověk by čekal, že se nic hrozného stát nemůže, ba naopak. Chyba lávky. O tom, proč se novému projektu Discovery vyhnout, vás bude informovat Pavel Zelinka.

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ PŘÍSPĚVEK!

Na první pohled se dvojice Discovery zdá být dobrým marketingovým tahem dvou pomalu stoupajících nadějí. Rostam Batmanglij z Vampire Weekend i Wes Miles z Ra Ra Riot sklidili se svými vloni vydanými dlouhohrajícími debuty hodně chvály a názor, že dva namlsaní muzikanti chtěli slíznout smetanu navíc, je tedy celkem nasnadě. Skutečnost je ale trochu jiná. Oba dva kamarádi kuli techtle mechtle dohromady už předtím, než se jejich cesty částečně rozešly díky úspěchu jejich dnes slavných kapel. Už před čtyřmi roky spřádali s projektem Discovery plány, které ale museli posunout až do letošního roku.

Kdo zná - třeba i z vysílání Radia Wave - Vampire Wekeend, pro toho bude srážka s Discovery pěkně tvrdou zkušeností. Pryč je Upper West Side Soweto sound s rockovým spodkem, barokními nebo world music aranžemi a na scénu vchází elektronika všeho druhu, vokodéry, soulová, až r´n´b uhlazenost. Zrada? Vyměknutí? Asi ani jedna z obou variant. Jak Rostam, tak Wes mají r´n´b manýry rádi, a když do všeho přimícháme současnou oblibu retro analogové elektroniky, máme před sebou další upgradeovanou verzi diska pro zlatou mládež, která znovu po letech dostala prostor být in i underground zároveň.

Výsledek v podání Discovery je ale přinejmenším rozpačitý. A to i přesto, že vokálně dvojici vypomůžou Ezra Koenig z Vampire Weekend a Angel Deradoorian z Dirty Projectors. I oni se strhnou sirupovitou pozitivní lavinou, nechávají si nasadit ohavný vokodérový chomout znící hůř než Cher v legendárním hitu Believe, který svého času drtil každý český kolotočář do absolutního omrzení. A špatné navíc je, že u debutu Discovery dávicí procesy nastupují mnohem dříve. Tragicky dopadla i předělávka evergreenu I Want You Back od Jacksons 5, s kterou před čtyřiceti roky exceloval mladičký Michael Jackson.
Osobně nacházím na celém LP pouze čtyři skladby, které snesou nějaká měřítka. Prvním songem je otvírák Orange Shirt, který už znáte z denního vysílání. Hned posléze přijde na řadu energická, dubově syntetická Osaka Loop Line. A závěr desky pak zachraňují na poslední chvíli pěknými vícehlasy opentlená It's Not My Fault a na houpavou reggae notu postavená pohodička Slang Tang.

00976201.jpeg

Zbytek je jako levný bonbon naplněn lepkavou levnou hmotou, které se na jazyku ještě dlouho nemůžete zbavit. A to je na tak dobré muzikanty, jakými jsou Rostam Batmanglij a Wes Miles, proklatě málo.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio