DJ Rashad servíruje beatovou sekanou
O chicagském hudebním stylu juke se výrazněji mluví od roku 2010, kdy londýnský label Planet Mu začal objevovat zákoutí této scény na kompilacích jako Bangs & Works. Už na prvním díle zmíněného výběru se ze zástupu beatových pistolníků vynořilo jméno DJ Rashad. Ten teď přichází s albem Double Cup pro kultovní londýnský Hyperdub.
Po éře syrových beatových fašírek z undergroundu je to patrně první deska, která juke představuje v podobě, jež by teoreticky mohla oslovit i většinového fanouška hip hopu nebo taneční hudby. Neznamená to ale, že by se DJ Rashad zaprodal posluchačské přístupnosti, jen pro unikátní chicagský styl nachází místo v širším kontextu současné černé hudby.
Juke vznikl v 90. letech jako remixérská technika – producenti vzali kratičký sampl z nějakého hitu a začali ho smyčkovat nebo s ním vytvářet neobvyklé rytmické spletence. Detailní práce s mikroskopickými zvuky šla ruku v ruce s agresivitou zvuku a kouzlem okamžiku. Stejně jako třeba hiphopový turntablismus je juke něco jako dobře nacvičené šílenství. DJ Rashad se nicméně po šesti letech na scéně odmítá zastavit u fascinace nekonečnými repeticemi a na Double Cup přimíchává do původní formulky i vlivy trapu, bass music či stařičkého jungle, jehož rytmickou vědu chicagská scéna do určité míry sdílí. Acid Bit s bristolským producentem Addison Groove tak fúzuje juke a kyselinový rave, I'm Too High si odskočí do Londýna roku 1993, kde vládne horečka jungle, a Drank, Kush, Barz je juke pojatý optikou trapu.
DJ Rashad v nedávném rozhovoru po webový magazín Quietus prohlašoval, že chce stvořit juke, který „si můžeš užít, aniž bys u toho musel tancovat“. Je to důležitá poznámka, protože všechny nahrávky, které jsme zatím poslouchali, vznikly primárně jako hudba určená pro tanečníky specifického stylu, kterému se říká footwork. Rashadův dvojitý pohár jde posluchači vstříc po dvou cestách – kromě už zmíněných rytmických inovací, které se ale pořád odehrávají v standardním teritoriu 160 BPM, pracuje mnohem důkladněji i s melodiemi. S pomocí samplů vypůjčených z R&B skladeb staví vlastně docela obyčejné písničky – tam, kde dříve jen našlehával útržky a spoléhal na náhodu. Příkladem je úvodní Feelin, v níž je napěchováno tolik nápadů, které by kterémukoliv jeho kolegovi stačily na celou dlouhohrající desku. Tady se sluší dodat, že na desce se výrazně podíleli i producenti Spinn, Taso nebo Earl.
Filozof Mark Fisher v aktuálním článku pro Electronic Beats připomíná metaforu, že juke/footwork je aurální obdobou pohyblivého GIFu, mikrosekvence, v níž nekonečné repetice posouvají vyznění obsahu, zařezávají se nám hluboko do hlavy a následně zcela mění vnímání světa. Double Cup je také takový, aniž by působil primárně agresivně – pro mě osobně je to první footworková deska, kterou jsem zvládl uposlouchat na jeden pokus celou, aniž bych měl pocit, že se mi rozpadne hlava.
Je dobře, že v okamžiku, kdy vlivy jukeu už výrazně pronikají i do dalších spřízněných žánrů, dostala chicagská scéna takto definující desku. Nejdůležitější evoluční větev černé hudby posledních let se tady nadechuje k dalšímu vývoji. Bude na jeho konci první jukeový hit číslo jedna od nějaké teenagerské hvězdy typu Miley Cyrus? Možná ano, určitě si ale do té doby s touto rytmickou formulí užijeme dost zábavy.
Hodnocení: 85 %
DJ Rashad – Double Cup (Hyperdub, 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
