Dokumenty hvězdy francouzského filmu online
Agnes Varda je autorkou filmu Cleo od 5 do 7 a spoluautorkou scénáře Posledního tanga v Paříži. Natočila celkem 17 dokumentů - o Černých panterech, Fidelově Kubě nebo sama o sobě. Dokumentární retrospektivou jedné z nejvýraznějších filmařek francouzské nové vlny začíná portál DAFilms projekt Osobnosti světového filmu.
Dokumenty jsou od pondělí 4. února na webu DAFilms.cz včetně autobiografického snímku Agnesiny pláže z roku 2008. „Hraju roli malé staré dámy, která vypráví svůj životní příběh, “ říká Varda ve filmu, který začíná výletem do domu, kde se narodila. Obrazy ze svého dětství nechává hrát herce, chvíli je natáčí, chvíli chodí mezi nimi a pokládá jim otázky. Místy přepíná do archivních záběrů z doby, kdy studovala v Paříži nebo do svých vlastních filmů, které začala točit koncem padesátých let. na dva týdny.
Scénu si jednou naaranžuje jako nehybný obraz, vchází do něj a mění ho, podruhé ji vidíme mladou v záběrech někoho jiného. Drobná paní s účesem jako Beatles se proplétá mezi lidmi na demonstracích ve Spojených státech koncem šedesátých let, sedí na dece v parku s Jimem Morissonem, něco vymýšlí s Birkinovou, vzpomíná na režiséry nové vlny i na umírání jednoho z nich- svého manžela Jacquese Demyho.
Demy nebyl na rozdíl od ostatních filmařů nové vlny, ani politickým režisérem, ani experimentátorem, jako spíš ředitelem svých vlastních fantazijních světů. I filmy výrazně levicové a feministické Agnes Varda, jsou dílem někoho dětsky hravě i eskapisticky imaginativního. V roce 1962 natočila režisérka, která jako první obsadila Gerarda Depardieuho (do nikdy nedokončeného filmu Vánoční koleda), snímek Cleo od 5 do 7. Filmový čas se v něm shoduje s reálným- dvě hodiny sleduje pařížskou šansoniérku, která se má od doktorů dozvědět jestli má rakovinu. Podle režisérky film o pasivní ženě, která začne být aktivní. „ Někdy žena potřebuje šok tak velký jako je strach ze smrti.“
Úmyslem radikální filmařky vždy bylo mluvit k co největšímu počtu lidí, snažila se proto být co nejvíc srozumitelná, „Feminismus může být zábava,“ je jedna z jejích nejcitovanějších vět. Její nápaditost, vtip a smysl pro krásu v záběru dělají její filmy přístupnými, přesto podobného diváckého úspěchu jako s Cleo už nikdy nedosáhla. Kvůli jejímu filmu Ženská odpověď z roku 1975 diváci telefonovali do televize- příliš je rozrušily záběry nahé, smějící se, těhotné ženy.
Z pozdějších dokumentů je pravděpodobně nejznámější i v českých kinech uvedený Všichni sběrači a já- poskládaný se záběrů nejrůznějších lidí na planetě, kteří něco sbírají- ať už vzpomínky , fakta nebo vyhozené jídlo.
U filmů babičky nové vlny (jak se jí říká už od třiceti let) je stejně jako o čem jejich autorka mluví, důležité s jakou imaginativností to dělá. Agnes Varda je původně fotografka a svoje příběhy vypráví obrazy. Na to, aby je malovala, je ale příliš rychlá a až dětsky hyperaktivní. Film je pro ni nejpřirozenějším způsobem, jak ohmatávat možné podoby všech svých nápadů. „Kino je můj dům. Myslím, že jsem v něm žila vždycky .“ vystihuje Varda sama sebe v závěru filmu Agnesiny pláže.
Po filmech Agnes Varda přijdou na řadu retrospektivy dalších dokumentaristů. DAFilms momentálně připravují retrospektivy Ulricha Seidla, Nicolase Philiberta a Thomase Heiseho.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
