Dospívání Jamese Vincenta McMorrowa na albu We Move těší všechny a nejvíce jeho samotného

13. září 2016

On Air

Pozice dublinského folkaře Jamese Vincenta McMorrowa na hudební scéně se od vydání jeho druhé desky Post-Tropical dost změnila. Skladby do té doby nepříliš známého písničkáře začaly být nasazovány do reklam, cover verze „Wicked Games“ od Chrise Isaaka sloužila jako podklad k traileru na šestou řadu Game of Thrones a největším zářezem byla dosud hostovačka na pilotním singlu „I'm in Love“ k nové desce Kyga Cloud Nine. Po dvou letech vydává třetí desku We Move a nabízí se oslí můstek: kam se posunul McMorrow a je pro posluchače jeho vývoj zajímavý?

Už s prvním singlem „Rising Water“ bylo zjevné, že nová deska bude od té předchozí výrazně odlišná. Minimalistické orchestrální aranže a folkové melodie, které působivě dokreslovaly melancholickou atmosféru alba Post-Tropical, odsunul McMorrow na vedlejší kolej. Místo nich nastoupily úsporné, přesně mířené texty, odhodlanější beaty a pokusy o fúzi písničkářství a osmdesátkového R&B. Není to však posun nahodilý a velkou roli v něm hraje producent Paul Jefferies, známý spíše jako Nineteen85. Ten stojí za velkou částí diskografie kanadského rappera Drakea, včetně hitů Hotline Bling a One Dance.

V rozhovoru pro London Evening Standard McMorrow vysvětlil, že se seznámili v roce 2014 při writing sessions pro jiné interprety, ale většinu materiálu si tehdy nechal pro sebe. Nineteen85 se posléze stal hybatelem celé desky a donutil písničkáře odhodit střídmý perfekcionismus výměnou za ležérnější a pro posluchače ve výsledku zábavnější retro zvuk, který velmi opatrně osahával na předchozí desce, jako například na skladbě „All Points“. K lehkosti a chytlavým melodiím jistě přispěli i zbylí producenti Two Inch Punch (Sam Smith, Jessie Ware) a Frank Dukes (Rihanna, Kanye West).

James Vincent McMorrow ‎– We Move|foto: Believe Recordings

Album skýtá různé textařské polohy, které se však pořád točí kolem dospívání a uvědomění si sebe sama. Ze zasněných folkových klišé, kterých se McMorrow dopouštěl (především na debutu Early in the Morning) používáním symbolů a metafor obsahujících stromy, ptáky, celé lesy či jiné přírodní výjevy, které měly odkazovat na jeho (ne)funkční vztahy, se přesunul k věcným popisům a interní zkušenosti, které obsahují sebereflexi a ironii. Díky tomu posluchač konečně vnímá hudebníka jako reálného člověka, nikoli vypravěče, od kterého dostane přesně to, co čeká. Jako nejsilnější zpovědi se jeví „I Lie Awake Every Night“, ve které tematizuje jeho boj s anorexií, nebo „Get Low“, která je jednou z nejlepších porozchodových skladeb posledních let.

Ve skladbě „Evil“ je mimochodem hodně čitelný rukopis Two Inch Punche, který se podílel na druhé desce britské popové hvězdy Jessie Ware. Tím ale spojitost mezi oběma nekončí. Tam, kde zpěvačka skončila zvukově i textařsky, James Vincent McMorrow pokračuje na této desce. Uplakanosti a smutku se ale postupem času na rozdíl od ní začíná vysmívat a přináší nejen sobě, ale i posluchači naději na lepší zítřky. Sledovat tak jeho přerod z do sebe zahleděného folk-smutkaře v jednoho z nejzajímavějších hudebníků současné popové scény je radost a snad ještě dlouho bude.

Hodnocení: 90 %
James Vincent McMorrow – We Move (Believe Recordings, 2016)