Drbat můžete jen toho, kdo není u stolu. Pomluvy jsou kořením komunikace

Zuzana ne zcela překvapivě drbání projevovala sympatie a obhajovala ho jako způsob, jak stmelovat celé komunity lidí už od paleolitu a jak si také věděním udržet moc a přehled. Je třeba praktické vědět od kamarádek, že váš kluk má pohlavní nemoc nebo kdy byl váš táta v hospodě.

Ivana se zase divila, k čemu to pomlouvání je, a vyjádřila přesvědčení, že ji nikdo neprobírá. Zuzana ji vyvedla z omylu a sdělila jí, že zrovna její osobu lidé probírají docela často. Ivana posléze pochopila, že drbání nemusí znamenat jen vymýšlení si nových a nepravdivých informací, ale prostě jen sumarizaci dostupných vědomostí o daném člověku.

Buchty si pak také zopakovaly zlaté pravidlo pomlouvání: mluvit lze jen o tom, kdo není přítomen, nebo aspoň odešel na malou. Když už pomlouváte, je třeba ale pamatovat na to, že i v tomto oboru panují etická pravidla: vymýšlet si je i v tomto případě lež jako věž.

Chcete si vzpomenout na to, jak o vás Tereza z vedlejší třídy vypustila fámu, že máte kapavku? Pusťte si do duše a uší aktuální díl Buchet a zjistíte, že ne všechno mluvení o lidech hned musí být pomlouvání.