Dubstepový dýchánek na festivalu Unsound 2008

Závěrečný večer letošního ročníku polského festivalu Unsound byl rozdělený na dvě stylově odlišné části. Té dubstepové nazvané příznaně Dubstep Invasion, předcházela část nazvaná Dissolving Borders, která představila projekty Fuck Buttons a Xiu Xiu.

Unsound 2008 - program|foto:Press kit

Dvojice Fuck Buttons začala, jak jinak, nekompromisně. V duchu své debutové desky Street Horrrsing předvedli pánové Benjamin John Power a Andrew Hung rytmický noiseový útok s psychedelickým oparem a svými bezmála desetiminutovými, až na výjimky čistě instrumentálními opusy stoprocentně zaměstnaly ušní bubínky všech přítomných. Asi nejsilnějšími se ukázaly skladby Sweet Love for Planet Earth a Ribs Out. Během druhé zmíněné Andrew poskakoval po pódiu jak pravý šaman a vypouštěl do mikrofonu posléze zechované výkřiky a výsledkem byla famózní čtyřminutovka, jejíž studiová verze byla najednou jen značně vybledlou vzpomínkou. Ve všech směrech silný zážitek.

Vzhledem k tomu, že Xiu Xiu vystoupili před pár dny, konkrétně 23. října i v Praze, ponechme jejich koncert stranou a přesuňme se rovnou do světa rezonujících subwooferů. První pán na holení byl Barry Lynn aka Boxcutter. Debutovou deskou Oneiric na labelu Planet Mu, ve které geniálně smíchal dubstep s IDM prvky, se zaslouženě dostal mezi dubstepovou elitu a i když následovnice Glyphic nebyla až takovou peckou, pořád si Boxcutter drží svůj jedinečný a originální sound. A přesně takový předvedl i v sobotu v krakovském klubu Studio. Začal až s technem koketujícími rovnými beaty v duchu současného kvalitního elektra, posléze plynule přešel do svých dubstepových zákoutí a namixoval několik tracků z dosud vydaných alb, aby se vzápětí stal mladším bratrem Aphexe Twina a předvedl, jak vypadá styl IDM v praxi. Celý set potom zakončil experimentálními drumnbassovými klubovkami. Nebýt málo nabasovaného zvuku, který se zlepšil až s dalšími příchozími Skreamem a Bengou, a také méně energického a místy jakoby uspěchaného průběhu setu, nebylo by Boxcutterovu hraní co vytknout.

Skream a Benga si dali společnou 150minutovku v duchu back to back setu, který byl o poznání tanečnější a hitový. Za gramofony se střídali ob jednu nebo dvě desky a svými výkřiky do mikrofonu doslova donutili pány zvukaře, aby pořádně přidali na volume. Což se také nakonec stalo a podlaha během jejich hraní vibrovala o poznání silněji. Došlo samozřejmě i na pecky ze Skreamovy debutové desky, ale překvapivě méně už byly ke slyšení Bengovy autorské dubplatey. Jak Skream, tak Benga si hraní vysloveně užívali a jejich dobrá nálada se rázem přenesla do publika, které na jejich zpočátku hodně pestrý a zábavný set reagovalo vytvořením solidního kotle. Ve druhé půli už se oba soustředili daleko více na kolovrátkový sound a agresivní wobblování dunělo celým prostorem parketu. Vyčerpávající dvě a půl hodiny jejich hraní ale bohužel dokonaly své a na Pinche, který celý večer uzavíral, už se klub viditelně vyprázdnil.

Skream|foto: archiv

Pinch začal zvolna a o poznání temněji, jak mu ostatně velí sound labelu Tectonic, u kterého převážně vydává, a jeho set tak byl vlastně svým způsobem ideálním hudebním doprovodem k postupnému návratu do pravidelných srdečních tepových frekvencí. Čtyři hodiny dubstepu se ukázaly jako krajně vyčerpávající pro nejednoho z přítomných, což v praxi vedlo k postupnému přesunu návštěvníků ke stolům u baru. Ty jsou mimochodem v klubu Studio chytře odděleny od parketu, takže produkce neruší při konverzaci, ale zároveň člověk stále ví, co se na pódiu a před ním děje. A že se toho na pódiu krakovského klubu Studio událo v sobotu 25. října dost, už asi není potřeba zdůrazňovat.

Výlet do Krakova na poslední večer letošního ročníku festivalu Unsound byl rozhodně správnou volbou.