Dvě velké novozélandské firmy začaly používat maorský název země. Je inkluzivnější, tvrdí obhájci

V kategorii Deska roku se letos potkávají silně osobní nahrávky. Amelie Siba boduje s albem This may be the only way 2 heaven, na kterém pomocí fragmentů metalových samplů otevírá témata tlaku společnosti a duševního zdraví. Black Tar Jesus se na desce Aftermath vrací k zásadnímu životnímu obratu a v syrovém zvuku hledá naději. Ida The Young na debutu Tell Me When You Pass The Sun mapují přerod z akustického tria v plnohodnotnou kapelu na pomezí folku a folk-rocku.

Kategorie Objev roku má letos výjimečně pět nominací. Od virálního alternativního popu Gufrau přes otevřené výpovědi Matyášových kamarádů až po intimní světy Petra Bursy, teige a Rivermoans - porota vyzdvihuje projekty, které se přirozeně pohybují napříč žánry a staví na autentickém projevu.

V Počinu roku se Vinyla tradičně dívá za hranice samotných alb. Nominované jsou kniha Šeptej nahlas hudebního publicisty Miloše Hrocha, klubová noc UGOT, koncertní projekt Amphibian Quadrophonic Soundsystem a společná nominace internetových rádií Shella Radio a Radio 202. Společným jmenovatelem jsou iniciativy, které vytvářejí prostor pro setkávání, paměť i nové hlasy české nezávislé hudby.

Součástí hudebních cen Vinyla zůstávají i otevřené výzvy, které míří za hranice samotných alb a kapel. Už pošesté se uděluje Cena Jany „Apačky“ Grygarové za hudební publicistiku, do níž se mohou letos poprvé hlásit autoři a autorky bez věkového omezení. Pátým rokem pak Vinyla ve spolupráci s Bastl Instruments vyhlašuje open call Bastl Electronic Track, zaměřený na podporu producentů a producentek elektronické hudby.

Slavnostní večer 13. března bude mít jako v minulosti festivalový formát – na dvou pódiích se představí sedm koncertních projektů a proběhne i panelová diskuze.

Zhruba stovka zaměstnanců japonské společnosti Earth Corporation se letos v prosinci sešla v buddhistickém chrámu Myódódži, aby uctila památku hmyzu usmrceného při laboratorních testech, píše o tom deník South China Morning Post. Na oltáři ležely fotografie komárů, švábů i roztočů, mniši recitovali sútry a účastníci rituálu zapalovali kadidlo.

Firma, která patří k největším výrobcům insekticidů v Japonsku, chová ve svých výzkumných zařízeních miliony kusů hmyzu. Podle vedení je obřad způsobem, jak vyjádřit vděčnost životům, které přispěly k vývoji přípravků chránících lidi před nemocemi přenášenými hmyzem. „I ten nejmenší život je pořád život,“ zaznělo na akci od jednoho z výzkumníků.

Rituál má podle webu Unseen Japan kořeny v buddhistické tradici a zaměstnanci přiznávají, že zpočátku jim připadal spíš trapný než dojemný. Postupně ale změnil jejich vztah k práci i k hmyzu samotnému. Společnost dnes dokonce své produkty označuje spíš jako „přípravky pro péči o hmyz“ než jako jedy.

Na sociálních sítích ale obřad vyvolává rozporuplné reakce. Zatímco jedni oceňují snahu o respekt k životu i při jeho ničení, druzí mluví o pokrytectví. Jak trefně poznamenal jeden komentující: „Pro hmyz musí být hodně nepříjemné, když mu pohřeb vystrojí ti, kdo ho zabili.“

Výzkum Mnichovské univerzity sledoval u respondentů tzv. prospektivní paměť, tedy schopnost pamatovat si úkol, ke kterému se máme vrátit poté, co nás něco vytrhlo z práce.

Šedesát dobrovolníků podle magazínu Vice.com dostalo jednoduché zadání, které bylo přerušeno krátkým používáním TikToku, Twitteru nebo YouTube. Zatímco Twitter a YouTube neměly na mentální výkon téměř žádný vliv, sledování TikTokových videí způsobilo jeho dramatický propad. Zkoumané osoby si po chvilce koukání nedokázaly vybavit, co původně vlastně měly dělat - jejich úspěšnost se blížila náhodnému tipování.

Vědci přitom podle serveru Boing Boing nezjistili, že by problém s pamětí způsobila závislost respondentů na sociálních sítích, nuda nebo čas strávený bezmyšlenkovitým scrollováním. Problém je pravděpodobně v samotném formátu krátkých videí. Rychlé střídání klipů a neustálé přepínání pozornosti bez jasného konce narušují schopnost mozku udržet v mysli původní záměr.

Krátká videa už dnes nejsou jen doménou TikToku. YouTube Shorts, Instagram Reels nebo podobné formáty na dalších platformách fungují na stejném principu a podle další studie z února letošního roku mají podobné dopady. Výsledky tak potvrzují, že nejde o náhodu, ale o systémový efekt.

Ačkoliv se krátká videa tváří jako nevinná zábava na pár minut, ve skutečnosti mohou nenápadně sabotovat vaše plány nebo vás připravit o důležité myšlenky. A to rychleji, než si stihnete vzpomenout, proč jste vlastně vzali telefon do ruky.

K poklesu dochází v době, kdy konzervativní vláda zpřísnila migrační politiku a posílila hraniční kontroly. Mezi přijatá opatření patří odmítání vstupu na hranicích, omezení slučování rodin, zrušení zrychleného vyřizování žádostí o občanství a zvýšení počtu návratů migrantů. Ministerstvo vnitra zároveň uvedlo, že deportace v roce 2025 vzrostly přibližně o 20 %. Informoval o tom německý web Deutsche Welle (DW).

Kancléř Friedrich Merz však ve svém novoročním poselství naznačil, že Německo zcela nezavírá dveře žadatelům o azyl. Uvedl, že vláda pracuje na vytváření nových cest pro legální migraci, zatímco se snaží omezit nelegální a neřízenou migraci. „Pro nás jsou lidskost a řád dvě strany téže mince,“ prohlásil.

Jedním z důvodů poklesu počtu žadatelů o azyl je také přísnější migrační politika v Itálii, která omezila počet příchozích a tím nepřímo ovlivnila i Německo. Opačný trend naopak vykazuje Španělsko, které nabízí nelegálním migrantům s pracovními vyhlídkami lepší šance na získání legálního statusu. Společně s Francií tak patří mezi země, které obdržely nejvyšší počet žádostí o azyl.

Dalším faktorem je pád syrského prezidenta Bašára Asada na konci roku 2024, který vedl ke snížení počtu Syřanů žádajících o azyl v Německu.

Studie v časopise American Journal of Emergency Medicine odhadla téměř 39 000 návštěv nemocnic ročně souvisejících s cizími tělesy v konečníku, přičemž většina pacientů byla mužského pohlaví s průměrným věkem 43 let. Více než polovina se týkala sexuálních hraček. Zbytek spadá do kategorie nevysvětlitelných.

Server Vice uvedl seznam 25 nejhorších věcí nalezených v lidských konečnících. Patří mezi ně: brýle, sandál, baterka, baseballový míč, vejce, klika, termoska a další. Nejpodivnější však podle urgentního lékaře Kendžiho Ojasu v Chicagu byla velká svíčka ve skleněné nádobě.

Výzkumníci poznamenávají, že řada podobných případů je zkomplikovaná tím, že se lidé nejprve snaží situaci vyřešit sami nebo vyčkávají s řešením problému. Lékaři také zdůrazňují, že tyto případy nejsou běžné, ale jsou natolik časté, že se objevují v recenzovaných časopisech.

V Evropské unii se ženy stávají matkami v průměru ve věku 29,8 roku, což je oproti situaci před deseti lety o jeden rok později. Například v Moldavsku se věk při narození prvního dítěte pohybuje kolem 24,7 roku, zatímco v Itálii až kolem 31,8 roku. Podle údajů z roku 2023 se ženy stávají matkami dříve ve východní a střední Evropě, obvykle od poloviny do konce dvacátých let, zatímco ženy v západní a jižní Evropě často čekají až do začátku třicátých let.

Podle serveru Euronews však odkládání rodičovství nutně neznamená, že by se lidé dětí vzdávali. Mezi země, kde ženy čekají na narození dítěte nejdéle, patří zároveň státy s vyšší mírou porodnosti, například Dánsko, Německo, Irsko, Kypr, Nizozemsko, Portugalsko, Švédsko, Lichtenštejnsko a Norsko, ukazují data EU.

„Dostupná data nenaznačují, že by lidé v současnosti nechtěli mít děti. Představa ideální velikosti rodiny se v čase nemění, proměňuje se pouze její časové rozvržení,“ vysvětluje geografka Ester Lazzari.

Otěhotnění v pozdějším věku však může zvyšovat riziko problémů s plodností. Léčba neplodnosti je v Evropě stále běžnější – v roce 2021 bylo na téměř 1 400 klinikách provedeno více než 1,1 milionu léčebných cyklů. V roce 2023 činila úhrnná míra plodnosti v EU 1,38 živě narozeného dítěte na jednu ženu a oproti roku 2022 opět klesla.

Evropané tak nejprve usilují o dokončení studia a dosažení finanční stability a teprve poté začínají plánovat rodinu. Oproti minulosti jim navíc obecně trvá déle navázat stabilní partnerské vztahy.

Paměti RAM byly dlouhá léta jednou z nejlevnějších součástek počítačů. To se ale nyní rychle mění. Explozivní růst datových center poháněných umělou inteligencí výrazně zvýšil poptávku po paměťových čipech, což vedlo k nerovnováze mezi nabídkou a poptávkou. Výsledkem jsou prudce rostoucí ceny, které výrobci už jen obtížně dokážou absorbovat, jak píše web Intuition Labs.

„Jsme konfrontováni s cenami až o 500 % vyššími než před několika měsíci,“ uvedl Steve Mason, generální manažer společnosti CyberPowerPC, která staví počítače na zakázku. Podle něj přijde chvíle, kdy výrobci nebudou mít jinou možnost než promítnout vyšší náklady do koncových cen. „Pokud zařízení používá paměť nebo úložiště, existuje vysoký potenciál pro zdražení,“ dodal.

Paměť RAM (zkr. Random Access Memory) je klíčovou součástí téměř každého výpočetního zařízení – ukládá data a kód, se kterým zařízení právě pracuje. Právě její všudypřítomnost způsobuje, že zdražení dopadne na velmi široké spektrum produktů.

Danny Williams ze společnosti PCSpecialist očekává, že zvýšené ceny pamětí budou přetrvávat „hluboko do roku 2026“. Podle něj se dopad liší podle jednotlivých výrobců. Ti s většími zásobami zdražují mírněji, zhruba 1,5–2násobně, zatímco jiní, kteří zásoby nemají, zvýšili ceny až pětinásobně.

Podle BBC lze očekávat, že vyšší náklady se v průběhu letošního roku promítnou přímo do koncových cen. Typický notebook s 16 GB RAM by mohl v roce 2026 zdražit na výrobních nákladech o 40–50 dolarů (cca 850–1050 Kč). U chytrých telefonů se hovoří o navýšení nákladů zhruba o 30 dolarů (619 Kč) na kus.

Situaci dále komplikuje i rozhodnutí společnosti Micron, jednoho z největších výrobců pamětí, ukončit v prosinci prodej své spotřebitelské značky Crucial a zaměřit se výhradně na AI segment. To podle BBC znamená menší výběr pro spotřebitele, i když část kapacity by se mohla uvolnit pro ostatní výrobce.

Výsledkem bude podle odborníků nutnost volby. Spotřebitelé buď zaplatí více za požadovaný výkon, nebo sáhnou po slabších konfiguracích. Existuje však i třetí možnost, jak říká Danny Williams: „Používat starší techniku o něco déle.“

Podle petice podané poslankyněmi 12. prosince slouží v tokijské Sněmovně reprezentantů, kde převládají muži, pouze dvě toalety pro 73 poslankyň.

První žena v čele vlády Sanae Takaiči, zvolená loni, je jednou z 58 poslankyň a poslanců, kteří tuto žádost podpořili. Podle opoziční Ústavní demokratické strany získala žádost podporu členů sedmi stran a nezávislých skupin.

„Před hlavním zasedáním Sněmovny se před ženskými toaletami tvoří opravdu dlouhé fronty,“ uvedla Jasuko Komijama, členka CDP.

Japonsko je kulturně konzervativní zemí, kde v politice i pracovním prostředí dlouhodobě dominují starší muži, píše CNN. V nejnovějším žebříčku Global Gender Gap Index Světového ekonomického fóra se ze 148 zemí umístilo na 118. místě.

V loňském roce došlo ke zvolení premiérky Takaiči a nárůstu počtu poslankyň na 73. Podle IPU Parline ženy momentálně zaujímají necelých 16 procent křesel v Poslanecké sněmovně, dolní komoře Národního shromáždění.

Nedostatek toalet je „kritickým problémem, který by mohl mít potenciální dopad na průběh jednání a výkon povinností“, uvádí se v petici napříč politickými stranami. Komijama v příspěvku na Facebooku uvedla, že tento problém se týká nejen žen-poslankyň, ale také žen-zaměstnankyň a rostoucího počtu žen-novinářek.

Poslankyně opozice Tomoe Išii v příspěvku na Instagramu dodala, že nedostatek toalet je „dlouhodobým problémem“. „Ve společnosti převládá neochota řešit otázku přidání dalších toalet pro ženy na pracovištích a ve školách,“ dodala.

Budova Národního parlamentu v Tokiu byla postavena ještě před zavedením volebního práva pro ženy v zemi. Byla dokončena v roce 1936 a stála téměř deset let, než ženy v roce 1945 získaly volební právo. O rok později byla zvolena první poslankyně.

Vzhledem ke stárnoucí populaci a stagnující ekonomice se Peking snaží povzbudit více mladých Číňanů ke sňatku a páry pak k tomu, aby měly děti.

Oficiální údaje ukazují, že čínská populace klesá již třetí rok po sobě, přičemž v roce 2024 se narodilo pouze 9,54 milionu dětí. To je přibližně polovina počtu narozených dětí zaznamenaného před deseti lety, kdy Čína začala uvolňovat pravidla týkající se počtu dětí, které mohou lidé mít.

Reforma daňového systému oznámená na konci loňského roku ruší mnoho výjimek, které platily od roku 1994, kdy Čína ještě uplatňovala po desetiletí trvající pravidlo jednoho dítěte.

Přesto daň z antikoncepčních prostředků, včetně kondomů, antikoncepčních pilulek a pomůcek, vyvolala obavy z nechtěných těhotenství a nárůstu počtu případů HIV, ale také posměch. Někteří lidé poukazují na to, že k tomu, aby se rozhodli mít děti, by bylo potřeba mnohem víc než drahé kondomy.

Když jeden prodejce vyzval zákazníky, aby si před zvýšením cen nakoupili zásoby, jeden uživatel sociálních médií vtipkoval: „Koupím si kondomy na celý život.“ Lidé dokážou rozeznat rozdíl mezi cenou kondomu a cenou výchovy dítěte, napsal jiný.

Čína je z hlediska vychovávání dětí jednou z nejdražších zemí, kde se dá vychovávat dítě, podle zprávy z roku 2024, kterou vydal YuWa Population Research Institute v Pekingu. Náklady zvyšují školné ve vysoce konkurenčním akademickém prostředí a výzvy, kterým ženy čelí při skloubení práce a rodičovství, uvádí studie.

Názory místních akademiků na cíle nové daňové reformy se zdají být rozdělené. Myšlenka, že zvýšení daně u kondomů ovlivní porodnost, je „přehnaná“, říká demograf I Fu-sien z University of Wisconsin Madison. Domnívá se, že Peking se snaží vybírat daně, „kde se dá“, protože bojuje s propadem na trhu s nemovitostmi a rostoucím státním dluhem.

V poslední době se v médiích objevily zprávy, že ženy v některých provinciích dostaly telefonáty od místních úředníků, kteří se jich ptali na jejich menstruační cyklus a plány na rození dětí. Místní zdravotní úřad v provincii Yunnan uvedl, že tyto údaje jsou potřebné k identifikaci těhotných žen.

Pozorovatelé i samotné ženy tvrdí, že mužské vedení země nechápe sociální změny, které jsou základem těchto širších posunů, které nejsou výsadou pouze Číny.