Dylan Moran hejtoval v Praze
Poprvé v Praze vystoupil komik známý z role knihkupce s permanentní kocovinou, co nesnáší lidi, kteří si kupují knížky. Bernard Black, vlastním jménem Dylan Moran, v Praze udělal tři zastávky na svém turné se stand-up show Yeah, Yeah.
Dylana Morana v jeho televizních a filmových rolích nemá cenu v textu příliš citovat, mnohem důležitější než obsah vět je u něj to, jak repliky říká. Bernard Black je natolik směšný, že Moranovi (Black Books píše spolu s Grahamem Linehanem, spoluautorem IT Crowd nebo Father Ted) jen stačí alkoholického majitele knihkupectví posílat do všedních příhod a jeho potenciál rozehrávat absurdní situace násobit přítomností dalších praštěných postav. Pokud si pamatujete, v první epizodě vyběhne na ulici provokovat skinheady, jen aby nemusel propočítávat daňové přiznání.
Typickým případem toho, že Dylan Moran ani nemusí mluvit a přesto je to vtipné, je krátký film Tell It to the Fishes (k vidění na YouTube), kraťas, ve kterém stojí s nohama zalitýma v betonových blocích a pozoruje ke svým ramenům stoupající příliv. Samozřejmě kouří.
Stand-up shows se kterými s rutinou rockové hvězdy objíždí svět už téměř deset let, jsou pro komika obsahově náročnější disciplínou než role v seriálech a filmech, kde se stačí kvalitně pitvořit. Rozcuchaný, mírně obtloustlý Ir s vizáží věčného klučíka, který na pódiu kouří a pije víno, aby se v roli opilého nesnášenlivého kecala cítil autentičtěji, se ve svých stand- upech naváží do všeho a do všech. Do lidí na venkově, kteří vás okamžitě „popadnou, usuší a nakrmí, i když třeba vůbec nejste mokří a nemáte hlad,“ do městských intelektuálů, („..připomíná mi to časy, kdy jsme byli v Budapešti,v kasinu jsme tehdy chtěli ukrást husu! Ahahaha..), Američanů, kteří se k ostatním státům chovají jako špatní spolubydlící: „Rozbil jsem nějaký tvoje věci? Jé, promiň, ti koupím nový..,“ a všech ostatních národů.
Pro svůj styl a výběr témat (často historky flákače, který prožívá neustálou kocovinu) Moranovo alter ego nápadně připomíná postavu nezaměstnaného herce Withnaila z jednoho z nejkultovnějších britských filmů Withnail a já, která mu mohla sloužit jako inspirace. Přesně jako u Morana je Withnailův vtip založen na způsobu, jakým se pohybuje a chová nebo na hejtování. („Nesnáším ruské hry. Ženy v nich vždycky dlouze zírají z okna a štkají, protože všechny kachny odlétly do Moskvy.“)
Moran dřív býval zřídkakdy politický a i dnes nejčastěji používá témata z každodenního života. Poslední dobou ale kromě dělání si legrace z předsudků, konvencí, snobství a prosté zabedněnosti přidává víc komentářů k tomu, co se mu na světě nelíbí. Je prvním anglicky mluvícím komikem, který vystoupil v Rusku. I tady opakoval vtipy o ruském zákonu proti „propagaci homosexuality“ a narážel na případ uvězněného magnáta Michaila Chodorkovského.
Podle recenzí na jeho poslední show Yeah, Yeah Moran mluví o protestujích v Sýrii, budoucnosti Británie nebo svojí nenávist k Tescu. („Není to žádné promyšlené stanovisko. Prostě je nenávidím, je to jako reflex..Thatcherová…Assad…Tesco.“) Čím je Moran starší, tím je více hořký a politický.
Do Prahy přijel Moran ukázat svůj „nejlepší britský středostavovský úsměv“ poprvé, střední a východní Evropu však zmiňoval už ve svém prvním stand-upu Monster. Komentoval tehdy větší zájem Donalda Rumsfelda o „novou“ Evropu místo zájmu o velmoci jako Německo a Francie, které nepodpořily invazi do Iráku. „… Rumsfeld tím myslel země, kde traktory jsou ministři a lidé udělají cokoliv Američani řeknou, protože doufají, že jim jednou ukážou fotku marmelády.“
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
