Editor Rampas: Autoři fantasy můžou být rádi za korekturu

Co mají tyto texty společného?
To je těžké. Chtěl jsem k nim vybrat ještě jiné texty, ale nehodily se. Tyhle texty mají, aspoň si myslím, společné jen to, že přestály určitou zkoušku časem. Vybíral jsem podle toho, aby dobře reprezentovaly svůj žánr a nebyly v dnešní době zastaralé.

Máte pocit, že ty texty dokázaly překonat určitou časovou propast?
Já doufám, že pokud ne propast, tak aspoň nějaký příkop překonaly všechny. Vybíral jsem z osmdesáti a hodně mi jich přišlo zastaralých. Zvláště takové, které reagovaly na nějaké trendy a v té době u Akademie vítězily, protože měly ty správné hlášky a postavy nebo rezonovaly s něčím, co bylo v té době čtenářům blízké. Ale když jsem je četl nyní, patnáct let po jejich vydání, přišly mi už komické, trapné nebo nucené.

Jaká byla původní československá fantastika před rokem 1989?
Byly tu dvě linie. Jednak ta oficiálně vydávaná, o jejíchž autorech Ondřej Neff napsal, že nám sdělují jen pravdy a tajemství, o kterých si cvrlikají vrabci na střeše. Nepřinášejí nic, co by čtenáři dávno nevěděli. Je tam jen apel, ale žádný pocit úžasu. A vedle toho byla řekněme fanouškovská tvorba, i když její autoři psali mnohdy stejně dobře jako profesionálové. Aby si jich někdo vůbec všiml, zúčastňovali se Soutěže o cenu Karla Čapka. Nějaká autocenzura tam byla, ale nebyla vypěstovaná do takové jemnosti.

Zajímá vás, proč máme tak malou základnu hororu, které texty české fantastiky považuje Zdeněk Rampas za ty nejlepší, proč po roce 1989 přestalo několik zajímavých autorů úplně psát, nebo to, jak to chodí v nakladatelstvích, která vydávají fantastiku? Poslechněte si celý rozhovor.