Editors: Vznik nové desky byl prostě zázrak

Když jste před dvěma roky vydávali desku The Weight of Your Love, nebyli The Editors v nejlepší kondici. Dokonce jsem četl, že byli kousek před rozpadem. Je tomu tak?
Jo, máš recht. Tehdy došlo k poměrně vážné roztržce mezi kapelou a původním kytaristou Chrisem Urbanowiczem. Výsledkem naštěstí nebyl rozpad kapely. Ta velmi brzy přibrala nové členy, vyrazila do studia a nahrála právě toto album.

Dva následující roky mezi předposlední a novou deskou už byly klidnější?
Atmosféra v kapele je od té doby úplně jiná. Tahle parta je v současné době naopak naladěna na jedné vlně.

Je pravda, že původně jste vyrazili do studia ve Skotsku pouze na soustředění a neplánovali ho jako regulérní nahrávání nového alba?
Ano. Našli jsme příjemné malé studio uprostřed skotské přírody, do kterého jsme přitáhli i nějakou techniku ze studia. Poté co jsme se v místě zabydleli a poprvé jsme vstoupili do studia, zavalila nás vlna inspirace a my pochopili, že jsme schopni nahrát velmi dobrý materiál. Přizvali jsme tedy pár hostů a snažili se naplánovaný čas využít, jak jen to šlo. Ke konci už jsme věděli, že z tohohle soustředění asi vyplave na povrch album, se kterým budeme spokojeni. Byl to jednoduchý proces. Nic nás nevyrušovalo, a navíc během doby ve Skotsku jsme nenarazili na jediný problém. Prostě zázrak.

Koho napadlo pozvat na natáčení Rachel Goswell ze Slowdive?
Do jedné písničky se vysloveně hodil ženský vokál, a když jsme přemýšleli, koho bychom oslovili ke spolupráci, shodli jsme se na tom, že jsme všichni v mládí milovali Slowdive. Zkusili jsme Rachel zavolat a znovu jsme měli štěstí, protože měla volno a mohla za námi do Skotska odcestovat. Strávila s námi ve studiu několik dní, experimentovala a my nakonec její vokál využili v tracku The Law a útržky jejího zpěvu v dalších dvou písničkách. Vše proběhlo nekomplikovaně a přitom velmi produktivně, stejně jako celé nahrávání.

Proč jste se rozhodli, že si desku zprodukujete sami? Až doteď jste pokaždé využili služeb renomovaných producentů.
Pokaždé jsme se rozhodli pro producenta z určitého důvodu. Jednou pro zvuk, kterým je pověstný. To byl příklad Flooda, protože jsme si přáli mít z In This Light and on This Evening temnější, syntetičtější desku. Podruhé jsme neměli jasnou představu, co s vytvořeným materiálem máme udělat, jak k němu přistoupit. Jacquire King nás u The Weight of Your Love nadchnul pro analogový svět, do kterého jsme připravené písničky převedli. U nové desky jsme nepotřebovali nikoho, aby nám radil, co máme s písničkami dělat nebo jak ovládat přístroje ve studiu. Od toho jsem částečně přišel do kapely já. Vše jsme měli pod kontrolou a mám pocit, že jsme si základní věci dokázali uhlídat.

Z desky cítím silného ducha osmdesátkového pop rocku. Co bys na to řekl?
S popem rozhodně souhlasím. Myslím, že čistě po aranžérské stránce je In Dream rozhodně naším nejpřístupnějším albem. Na jedné straně prosvětleným, na druhé tu a tam i pěkně temným, náladotvorným a experimentálním. Je to dáno tím, že na desce je opravdu minimum kytarových linek. Cítili jsme, že na rozdíl od posledního alba, kde jich bylo opravdu požehnaně, je nové písničky nepotřebují. Jejich místo zaujaly klávesy a sampler. A co se týče toho osmdesátkového odéru, je to dáno i tím, že písničky vznikaly uprostřed divočiny, v zimě a marastu, a pop 80. let ve stínu studené války nám náladou k novým písničkám asi nejvíc konvenoval.

Takže to byl cíl, aby písničky zněly právě takhle, nebo vás výsledný tvar vlastně překvapil?
Chtěli jsme, aby zněly takto. Vezmi si, že žádná položka z novinky před naším výletem do Skotska neexistovala, nebyla odzkoušená na koncertech. Pracovali jsme s prvními, panenskými nápady a bylo jen na nás, jakým směrem je pošleme. Když jsme si hrubé náčrty písniček pustili v kuse, poprockový syntetický zvuk s nádechem osmdesátek se k nim hodil nejvíc.

Editors – In Dream |foto: Play It Again Sam

Deska se jmenuje In Dream. Proč?
Tohle je Tomova parketa. Přiznám se, že neznám pozadí tohohle rozhodnutí. Pokud ale vím, tak velké množství skladeb odkazuje v textech k jeho snům. Dávalo tedy smysl tuhle skutečnost podchytit i názvem celé kolekce.

Vedle Editors funguješ ještě v projektu The British Expeditionary Force. Chystáš s tímhle projektem něco nového?
Ano. Právě jsem začal pracovat na desce s Rachel ze Slowdive a Stuartem Braithwaitem z Mogwai. Ta deska se bude jmenovat Minor Victories a doufám, že vyjde v příštím roce. Zní dost jinak než obě předchozí. Představ si současný sound Editors v přímé srážce s rukopisem Slowdive a Mogwai. Takže asi tak.

Před Editors je opravdu dlouhé evropské turné, na kterém strávíte veškerý čas do konce roku. Jak vám koncertování a cestování vyhovuje?
Zatímco na turné jsi neustále v pohybu, ve studiu jsi naopak přišpendlený na jednom místě. Koncertování po vydání nové desky mě baví z toho úhlu pohledu, že vyneseš písničky ze studia na koncertní pódia. Je to výzva: upravit nový materiál do živého provedení tak, aby to pořád byl strhující zážitek.

Řada členů Editors se v posledních dvou letech stala otci. Jak tahle skutečnost zasahuje do života kapely?
Já byl otcem ještě předtím, než jsem k Editors přišel, takže v mém případě se nic nezměnilo. Jinak ale máš pravdu, že otcovství ti přináší víc rodinných povinností, míň času na život s kapelou. A my v Editors už dlouho nejsme teenageři, takže se tahle přirozená změna dala očekávat. (smích)