Efterklang: „Nejsme žádní písničkáři, ale spíše architekti“

Ahoj Rasmusi, je to už šest let, co jsme spolu mluvili na Radiu Akropolis po vašem prvním koncertu v Praze. Říkal jsi, že jste tenkrát dali přídavek poprvé v kariéře kapely. Přidáváte na koncertech, nebo jste stále tak striktní?
Dříve jsme opravdu přídavky nedávali, protože jsme razili zásadu, že v našem živém muzicírování jde primárně o muziku samotnou. A vytleskávání nám tenkrát přišlo až moc teatrální gesto. Dnes už to nevidíme tak striktně, přesto ta primární snaha soustředit se na hudbu zůstala, jen se ji snažíme prosadit jinými prostředky.

Kolem vaší kapely se toho odehrává opravdu hodně. Nejdřív bych se chtěl zeptat na vaši poslední řadovku Magic Chairs. Je první na labelu 4AD a musím říci, že z ní cítím snahu posunout sound Efterklang do mírně přímočařejší polohy. Cítím to správně?
Odhadl jsi to správně. První dvě desky byly inspirovány spíše klasickou hudbou, zatímco loňské album směřovalo do rockových řečišť. Jsem zvědavý, kam se pohneme do budoucna. Začali jsme v kapele schraňovat nápady, o čem by měl pokračovatel Magic Chairs být, a musím říci, že některé ideje jsou velmi zajímavé.

Efterklang|foto: Nan Na Hvass

Můžeš některé poodhalit?
Zatím jsme teprve na začátku cesty a navíc – my nejsme žádní písničkáři, ale spíše architekti. Nejdříve si stanovíme koncept celého projektu a teprve podle něj píšeme jednotlivé kompozice.

V minulém roce jste rozjeli zajímavou novou aktivitu – Efterkids. Mohl bys přiblížit, o co vlastně jde?
Cílem je vyvést výuku hudby u dětí trochu ze školních lavic směrem k živému hraní. Sami máme hudební školy vystudované a musím říct, že jsme měli štěstí na výborné lektory. S Efterkids se snažíme vrátit alespoň část nazpět. Složili jsme skladby, které počítají s dětským smyčcovým sextetem. Zájemci mohou jít na stránky www.efterkids.com, stáhnout si notové party, audio i videostopy a uspořádat pak koncert, kdy my budeme hrát v pozadí z videozáznamu. Tuhle formu preferujeme (hvězdami jsou zde Efterkids, ne Efterklang), i když tu a tam si s Efterkids zahrajeme i naživo.

Jak to vypadá s Rumraket Records? Vypadá to, že zůstává už pouze domovem pro Efterklang, nebo na něm chystáš vydat hudbu i někoho jiného?
Aktivity okolo Efterklang se tak rozpučely, že bohužel už nemáme čas se starat o chod vydavatelství. Poslední deska, mimo řadovky Efteklang pro dánský trh, bude druhá řadovka Canon Blue nazvaná Rumspringa. Jako hosté se zde ukážou muzikanti ze Slaraffenland, Amiina a dalších bývalých kapel Rumraket, takže to bude hezké rozloučení za fungováním vydavatelství.

Efterklang|foto: Stanislav Soukup

Tento měsíc bude oficiální premiéra vašeho filmu An Island. Co vás to napadlo natočit film a o čem pojednává?
Chtěli jsme natočit delší film s Efterklang, ale taky jsme se chtěli vyvarovat takových klišé, jako je stotisící dokument „kapela na turné“, a tak jsme se přesunuli na ostrov. Film je primárně hudební a o nás, ale vedle toho také pojednává o přírodě, dospívání, dětství a dalších věcech. Jsme hrdí, že jsme ho mohli s Vincentem Moonem natočit.

Bude k vidění i u nás v Čechách?
Jasně. Vedle oficiálních uvedení filmu do kin budeme film promítat před koncerty jarního turné, a navíc jsme také spustili takzvaná „privátně-veřejná promítání“. Jde o to, že když se domluví alespoň pět lidí, tak my jsme ochotni film poskytnout k domácímu promítání. Mimochodem, u vás v Čechách už tři promítání proběhla a další se chystají. Stačí navštívit stránky www.anisland.cc a tam se buď k promítání přihlásit, nebo se přidat k datu už zveřejněného „privátně-veřejného promítání“. (Tato domácí promítání je možné objednat pouze do konce března! – pozn. autora)

Film máte venku, poslední řadová deska má právě rok od vydání, co chystají Efterklang nového?
Především si po turné dáváme konečně oraz. Minulý rok byl opravdu velmi vyčerpávající. Poté se sejdeme a začneme zřejmě pracovat na novém albu. Až bude hotové, pak vyrazíme znovu na turné.

Úplně poslední otázka je osobního charakteru: kdy si oholíš svůj knírek?
Už ho mám skoro čtyři roky a dva měsíce mi trvalo, než pěkně vyrostl a zhoustnul. Rozhodně ho nehodlám shazovat do té doby, než si začnu připadat, že vypadám jako úplný idiot (smích).