Ekumena (nejen) na křížové cestě
Vzhůru na Petřín (jak se zpívá v populárním hitu za začátku 90. let) se v Praze nevydávají pouze zamilovaní či lidé toužící po úchvatném výhledu z rozhledny nebo po bizarních odrazech sebe sama v zrcadlech bludiště. Během velikonoční postní doby je Petřín také cílem řady křesťanů, kteří se na jeho vrcholu modlí křížovou cestu. Zvlášť na Zelený čtvrtek a Velký pátek na ní můžeme potkat hned několik skupin věřících najednou, jejichž zpěv se krásně mísí dohromady. Jedna skupina je však každoročně poněkud odlišná od ostatních: vždy na Zelený čtvrtek od 21 hodin vychází na křížovou cestu ekumenická skupina složená z členů Římskokatolické, Starokatolické a Českobratrské církve evangelické.
Jak a kdy tato tradice vznikla? O tom vyprávějí dva kněží, kteří před lety stáli u zrodu této myšlenky - starokatolický biskup Dušan Hejbal a římskokatolický kněz Vladimír Kellnar. Nejprve jsem se zeptala Dušana Hejbala, jaký význam pro něj tato ekumenická křížová cesta má:
"Především si vážím toho, že je na Zelený čtvrtek v noci, tedy v době, kdy myslíme na Ježíšova poslední slova před zatčením a ta slova byla o jednotě. Pro mě tato křížová cesta má ještě jeden význam: My jsme sem chodívali s maminkou, když jsem byl malý. Bylo nás tady víc, chodívali jsme sem na zapřenou a občas nás rozháněli policajti. Takže ve chvíli, kdy jsem po revoluci začal sloužit ve starokatolické katedrále na Petříně, jsem okamžitě obnovil tu křížovou cestu - už je to tedy bez té policie. A hned první rok se přihlásil otec vikář Kellnar a řekl, že by hrozně rád chodil tou křížovou cestou také a shodli jsme se, že jsme oba jako malí kluci na ni chodívali s maminkami. Takže tím plníme jak Kristův odkaz, tak i vzpomínáme na své dětství a jsme vděčni svým rodičům, kteří nás ke Kristu vedli."
Další otázky jsem položila Vladimíru Kellnarovi, faráři římskokatolické farnosti u kostela Matky Boží před Týnem:
Co pro Vás znamená tato ekumenická křížová cesta?
"Tato ekumenická křížová cesta je pro mě výrazem toho, že pod křížem Kristovým se scházejí všichni křesťané, protože to je záležitost, která jde napříč všemi církvemi. Jsem rád, že jsme se na tomto počinu shodli s Dušanem Hejbalem, poprvé asi v roce 1993 a od té doby jsme zde každý rok."
Nejdřív jste se zde scházeli římskokatolíci se starokatolíky, před několika lety se k Vám připojil také evangelický farář, kdo to je a z jaké je církve?
"Já bych ještě lehce doplnil, že jsme tady byli dříve i se zástupci husitské církve, které tady již několik let postrádáme. Ale v posledních letech je tady s námi Christof Lange z Českobratrské církve evangelické z Prahy - Žižkova a to kvituji dvojnásob, protože reformované církve většinou tuto pobožnost příliš v lásce nemají nebo spíše na ni nejsou zvyklé."
Ekumenické setkání bude pokračovat - založili jste také tradici společné svatodušní vigílie. Kdy jste s touto myšlenkou začali a co se přesně bude o té vigílii dít?
"Poprvé jsme se setkali, tuším, před čtyřmi lety. V pokynech k obřadům svatodušní vigílie je řečeno, že by se křesťané měli ten večer sejít a být pospolu tak, jako kdysi byli pohromadě apoštolové spolu s Ježíšovou matkou Marií. A tak se snažíme tomuto slovu dostát a scházíme se. Jsme spolu a povzbuzujeme se v naději, ve víře a ve společné modlitbě."
Pokud by se někdo této společné svatodušní vigílie chtěl zúčastnit, kdy a kam má přijít?
"Všechny samozřejmě zveme. Tím místem pro letošní rok je Týnský chrám, začátek bude v sobotu 26. května od 18 hodin. A myslím, že Týnský chrám právě díky své pohnuté historii rozdělené církve v našem národě je tím místem velmi vhodným."
