Evropa si začíná uvědomovat své hodnotové kořeny

Podle této formulace liberální stát nemůže dát odpověď na otázku, která víra je tou správnou. Náboženství je tedy soukromou věcí, do které se státní instituce nemohou vměšovat.

Evropa k tomuto přístupu dospěla po staletích krvavých náboženských sporů a konfliktů. Po skončení druhé světové války se však definitivně etablovalo přesvědčení, že stát nemůže svým občanům říkat v co věřit. Stát dokonce nejenže v tomto ohledu nesmí nic diktovat, nemůže ani jakýmkoliv způsobem naznačovat či radit, které z řady rozdílných náboženských přesvědčení je správnější či přijatelnější.

Kořeny a konkrétní podoby tohoto přístupu jsou samozřejmě v různých zemích různé. Ve Francii je stát v návaznosti na myšlení prosazené francouzskou revolucí striktně laický. Z toho plynou i v našem prostředí dobře známé spory ohledně nošení muslimských šátků či velkých křesťanských křížů ve francouzských školách. V soukromém životě svých občanů však Francie používání těchto symbolů samozřejmě nijak neomezuje. Náboženská neutralita evropského státu nebyla primárně vyvolána potřebou zvládnout příchod miliónů imigrantů nejrůznějších vyznání. Vyvinula se v dlouhodobém procesu sekularizace evropských společností.

Bylo už řečeno, že stát a jeho instituce nemůže dát žádný ukazatel o tom, které z náboženských přesvědčení je lepší. Pokud v Evropě tento přístup někdo porušil, okamžitě ho čekala smršť odsouzení a obvinění z netolerance či dokonce rasismu. Známým příkladem je bývalý italský premiér Silvio Berlusconi. Ten krátce po teroristických útocích z 11. září 2001 pronesl následující slova: "Musíme si uvědomovat nadřazenost naší civilizace, systému, který zaručil blahobyt, úctu k lidským právům a - na rozdíl od islámských zemí - úctu k náboženským a politickým právům, systému, jehož hodnotou je pochopení pro odlišnost a tolerance." Berlusconiho slova vyvolala doslova bouři odporu nejen mezi muslimy, ale také mezi jeho evropskými kolegy. Představitelé Evropské unie Berlusconiho výroky odsoudili a obvinili ho, že by mohly u islámských věřících vyvolat pocit ponížení. Výsledek celé aféry byl jednoznačný: hodnotové soudy o jednotlivých náboženstvích ze strany oficiálních představitelů nemají v Evropě místo. Výroky odsuzující nebo naopak vyzdvihující jednotlivá vyznání a s nimi spojené civilizační okruhy byly nechtěně trpěnou doménou krajní pravice.

V poslední době je čím dál zřetelnější, že tato situace se začíná měnit. Seriózní politické elity samozřejmě nehovoří o netoleranci a nepřebírají rétoriku extrémistů. Zrovna tak se ale pozvolna přehodnocuje dosavadní striktní liberální neutralita. Dobře patrné je to na diskusích ohledně nošení islámských závojů.

Proti jejich používání muslimskými ženami se nejprve postavil šéf britské Dolní sněmovny Jack Straw, kterého vzápětí podpořil premiér Tony Blair. Následovaly velmi podobné výroky italského premiéra Romana Prodiho.

Tito politikové tak porušili dosud zažitý přístup striktního nevměšování se do otázek spojených s náboženskou vírou. Jejich vystoupení přitom nejsou izolovanými výkřiky, ale symptomem jistého celozápadoevropského vývoje. Patrné je to o to více, že Straw, Blair i Prodi jsou příslušníky levice, pro kterou byla hodnotová neutralita a tolerance doslova k čemukoliv vždy vlajkovou lodí její politiky. Jestliže ještě po 11. září se toho v Evropě na rozdíl od Spojených států po myšlenkové stránce mnoho nezměnilo, madridské a především londýnské útoky, které byly provedeny britskými občany, byly v tomto směru jasně patrným zlomem. Evropa jakoby si pomalu ale jistě začínala uvědomovat svou identitu. A ta je samozřejmě křesťanská, a to nejen pro ty, kdo v křesťanského Boha skutečně věří, ale i pro desítky miliónů indiferentních či ateistických občanů. Dosavadní liberální přístup státu v náboženských záležitostech sice stále platí, na poli veřejné diskuse je však čím dál zřetelnější, že naprostá hodnotová neutralita už v módě zdaleka není. Pokud by nyní některý politik pronesl slova, která použil Silvio Berlusconi před pěti lety, velmi pravděpodobně by mu odpovědí bylo přitakání.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .