Evropské líhně umělecké prestiže: Chalupecký, Duchamp, Turner
V Centru současného umění DOX tento týden vypukla druhá fáze z „chalupářské triády“. Pět finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého 2011, letos vzešlých z více než šedesátky umělců, zde ještě před konečným verdiktem představuje své projekty. Model v počátcích inspirovaný věhlasnou Turner Prize se prolíná řadou ocenění mladých či nadějných umělců v dalších evropských zemích.
Na počátku budoucího ocenění pro českého umělce do 35 let stáli v roce 1990 tři iniciátoři – Václav Havel, malíř Theodor Pištěk a básník a výtvarník Jiří Kolář. Přátelské rozptýlení na sklonku života vlivného teoretika a historika umění se posléze proměnilo v souhlas k realizaci. Za dobu své existence prošla soutěž, jejímž záměrem je propagace mladého umění v zahraničí, zásadními změnami. V roce 2001 se například porota rozšířila o mezinárodní zástupce.
Oproti zmíněné Turner Prize se organizátorům (Společnost Jindřicha Chalupeckého) bohužel nepodařilo udržet dlouhodobou spolupráci s galerií státního typu, po rozkolu s Národní galerií v roce 2000 našli finalisté stálé zázemí až před dvěma lety právě v DOXu. Vítězi Ceny Jindřicha Chalupeckého se vedle uznání aktuálně dostane odměny ve výši 50 000 korun a následně částky 100 000 na realizaci výstavy v Galerii Václava Špály, někdejším Chalupeckého kurátorském působišti. Kromě financí vítěz získá také šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku.
V letošním roce realizační tým čile vzdoruje opakované kritice za nedostatečnou medializaci nově zavedenými prezentacemi finalistů v rámci doprovodného programu 5 měsíců, 5 finalistů, 5 míst. Na mušce kritiků se vytrvale ocitá také výše finančního ohodnocení, často jsou slepě dávána za příklad jiná česká ocenění. Ta jsou ovšem leckdy pevně navázána na státní galerijní instituce a soutěžní regule je striktněji ohraničují.
POSLECHNĚTE SI: Rozhovor s jedním z finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého videoartistou Markem Thérem
Pohled do zahraničí přitom ukazuje, že Chalupeckého protějšky často více spoléhají na těsnější provázanost se soukromou sférou, těží z dobrého jména národních institucí, tradice sběratelství a mecenášství, to vše v prostředí mnohdy štědřejších rezortních výdajů blížících se pro tuzemské klima snové hranici 1 %.
5. prosince bude vyhlášen vítěz prestižní Turner Prize, udělované od roku 1984 ve spolupráci s galerií Tate Modern. Funguje jako lakmusový papírek současného umění, když pravidelně rozdmýchává vášnivé diskuze nad jeho podobou. Cena pro britského umělce do 50 let (s ohodnocením 25 000 liber) se zrodila díky záštitě ekonomicky silné skupiny Patrons of New Art. Odborná porota hodnotí nejzdařilejší výstavy za uplynulý rok, z nich sestavuje tzv. shortlist se jmény finalistů. Ziskáním mediální a sponzorské podpory televize Channel 4 se Turner Prize stala velmi rychle populární a dnes je považována bezmála za národní událost, ačkoli jí mnozí spílají za přílišnou podbízivost veřejnosti.
Z jiného základu vychází výroční cena pro mladého francouzského umělce Marcel Duchamp Prize. Vznikla v roce 2000 z popudu asociace sběratelů umění (ADIAF), jejichž záměrem bylo podpořit progresivní výtvarníky francouzské umělecké scény na mezinárodním trhu s uměním. Vítězství je ohodnoceno částkou 35 000 eur a dalších 30 000 slouží k přípravě výstavy v pařížském Centre Pompidou. Princip výběru kandidátů postupuje od členů výboru ADIAF k porotě mezinárodního obsazení, složení obou orgánů se přitom ročně obměňuje.
Jako poslední ilustrativní příklad může posloužit nejvýznamnější pocta pro mladého německého umělce do 40 let – Preis der Nationalgalerie für Junge Kunst. Cenu uděluje od roku 2000 Spolek přátel Národní galerie (Verein der Freunde der Nationalgalerie) a s obnosem 50 000 eur je nejdotovanějším německým oceněním. Klíčovou postavou v tomto rozvoji byl sběratel umění Rolf Hoffmann, který podnikl řadu zásadních aktivit pro rozvoj kulturně-společenského dění v německém hlavním městě.
Vítěze 22. ročníku tuzemské Ceny Jindřicha Chalupeckého se dočkáme 25. listopadu 2011. S přihlédnutím k její dlouhodobé tradici, ovšem i ke specifickému prostředí nejen v oblasti kulturní politiky se této poctě mladému umění daří pozvolna kráčet kupředu.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
