February: Je to takový únik z šedého všedního života

22. září 2016

February nominal do Czechingu Karel Veselý, protože: „Mladá čtveřice má za sebou jeden singl, ale já jim věřím, že porostou. Hide Me Under The Autumn Leaves je suverénní epická věc, která by mohla zabrat v zahraničních rádiích a protlačit je ven. Je to hit, který kapely napíšou třeba jednou za život.“ Pro své favority můžete hlasovat na rozhlas.cz/czeching. Vyhlášení vítězů a koncert všech nominovaných proběhne 27. září v budově Českého rozhlasu.

Vybavujete si vaše první nahrávání/spolupráci?
Vlad: Poprvé jsme nahrávali u Adama Kovala ve studiu Muflon. Po půl roce naší společné koexistence. Bylo to docela vtipné, protože jsme vlastně jeden s druhým nebyli pořádně oťukaní. Ale nakonec se to vyvrbilo dobře. Sice jsme netušili moc, co od toho očekávat, protože někteří z nás šli nahrávat poprvé. Strašnou spoustu věcí jsme vymysleli až ve studiu.
Tom: Z toho prvního nahrávání vyšel taky náš singl, který nás reprezentuje a tahá všude možně.

Jak přemýšlíte o hudbě? Co pro vás znamená?
Vlad: Pro všechny z nás je to takový únik z šedého všedního života. Třeba pro mě to znamená celý život a chtěl bych se tomu věnovat pořád, dokud tady neskončím.
Tom: Myslím, že všichni se tomu chceme věnovat, dokud tu neskončíme.
Marcyn: O hudbě přemýšlím pořád a furt a nedovedu si představit život bez ní, prostě bych to chtěl dělat na furt, ať už s klukama tady, nebo s kýmkoliv jiným, chtěl bych prostě hrát a hrát.

Čtěte také

Co jste se od sebe navzájem naučili?
Vlad: Myslím, že jsme jeden druhého naučili trpělivosti...
Tom: Díky klukům jsem se k tomu dostal, Thom Klézl mě dotáhl k basové kytaře a od té doby se jí nějak, úspěšně či neúspěšně, držím.
Thom: Hlavně myslím, že Uzi spolu s Marcynem nás učí, jak se v tomhle složitém světě hudby pohybovat.

Cítíte se být součástí nějaké scény?
Marcyn: Myslím si, že každá kapela, která hraje koncerty, je vidět a slyšet, tak je současně ze scény, ale kolikrát to o sobě neumí prohlásit, spíš ji tam zařazují recenzenti nebo novináři.
Vlad: My to o sobě asi říct nedokážem, ale podle recenzentů nebo Full Moonu zapadáme do mladé ostravské scény, která se začíná probouzet.

Jak vnímáte českou hudební scénu, je tu vůbec něco takového, má nějaká specifika?
Marcyn: Myslím, že česká hudební scéna existuje. Akorát je rozdělena na dva pomyslné tábory. Jedním táborem jsou kapely v rádiích a televizi a pak je tábor těch, jako jsme my, kteří to dělají, jak to cítí, a nesnaží se kalkulovat.
Thom: Česká scéna dokáže i překvapit. Třeba letos na Colours of Ostrava kapely ukázaly, že se něco děje a ta hudba tu jde. Ghost of You, Please The Trees nebo Děti mezi reprákama, to jsou všechno super projekty a vůbec nemyslím, že by ta česká scéna byla nějak, lidově řečeno, v háji.
Vlad: Je třeba podotknout, že ty dva tábory, které zmínil Marcyn, nejsou úplně proti sobě, ony se tak nějak vzájemně doplňují. Ale je trošku rozdíl mezi kapelami komerčními a třeba takovými, jako jsme my.

Pomáhá vám někdo s organizací vaší kariéry? Oslovil vás už někdo, že by vám třeba pomáhal s bookingem apod.?
Vlad: Zatím si všechny tyhle věci, jako domlouvání koncertů, děláme sami. I všelijaké promo a propagaci na sociálních sítích. Když k nám přišel Marcyn do kapely, tak jsem se s ním o to břemeno podělil, ale bookeři zatím žádní.

Jaká pomoc při budování hudební kariéry by se vám hodila?
Tom: Já si myslím, že velká pomoc je, když člověk nemusí jít za tím koncertem, ale koncert přijde za vámi, a taky, když dostáváte hojnou zpětnou vazbu od lidí, co se jim nelibí, co je dobře, co špatně. V tu chvíli můžete svým způsobem růst a reagovat na to, co lidé říkají, a to je asi největší pomoc v budování kariéry.
Vlad: Bylo by fajn mít člověka, který by zařizoval všechny organizační věci. Když máte kapelu, práci a školu, tak se to tahá strašně těžko. A možná by bylo taky někdy fajn dostat se někdy do pozice předkapely nějakého většího interpreta, ať už zahraničního, nebo zdejšího.

Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s publikem?
Vlad: Vesměs kladné, vlastně všechny kladné. Zatím bylo publikum vlídné a vítalo vše, co jsme jim zahráli, i když to nemuselo být nejlépe provedené. Někdy se třeba něco nepovede, ale i tak samé potlesky a úsměvy, někdy i soucitné úsměvy, ale i tak je to fajn.
Thom: Samozřejmě se vždycky rádi vracíme k našemu zlatému ostravskému publiku, ale zatím ani pražské nebo krnovské nás nikdy nezklamalo.

autor: Mary C
Spustit audio