FLASHBACK: At the Drive-In byli na Relationship of Command mezi zběsilostí a progresivitou

7. duben 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy At The Drive-In

Tisíce kilometrů strávených na dálnici a nikdy nekončící turné. Post-hardcoreová legenda At the Drive-In, známá pro svá šílená vystoupení, ukončila svoji pauzu vloni – a to už podruhé. A ohlásila novou desku po sedmnácti letech. Poslední monument, který za sebou nechali, byla uctívaná nahrávka Relationship of Command. Ta posunula hranici myslitelného v punkové hudbě zas o kousek dál.

Píše se rok 1993 a kytarista Jim Ward spolu se zpěvákem Cedricem Bixlerem, honosícím se charakteristickým afrem, zakládají v texaském El Pasu kapelu s názvem At the Drive-In. Po několika málo odehraných koncertech, včetně několika středoškolských akcí a prvním EP s příznačným názvem Hell Paso, se vydali na první turné, na němž křižovali Texas tam a zpátky. V té době se už rýsovalo jejich tíhnutí k silným melodiím a snadno zapamatovatelným riffům. Živelná vystoupení, při nichž zpěvák lezl na konstrukce pódia, pobíhal po něm a to vše na pozadí freneticky se natřásajícího kytaristy Omara Rodrígueze-Lópeze, jen dopomohla k jejich stoupající popularitě. K pozitivnímu obratu v jejich kariéře došlo, když si jich všimli ve Flipside Records (hardcore punkovém labelu vedeném Alem Flipsidem z kalifornského magazínu Flipside). Právě zde vyšla v roce 1996 jejich první velká deska Acrobatic Tenement.

Byli nejspíš příliš metaloví pro punk a příliš punkoví pro metal, velmi záhy ale sdíleli pódia s velkým množstvím tehdejších klasiků, od Karp po Murder City Devils nebo Rage Against the Machine. Z hrstky fanoušků se staly davy a v záplavě sedmipalců a singlů se objevila v roce 1998 jejich mnohými nejvíce ceněná deska In/Casino/Out. Hymny těžící z energie a tradice washingtonských Fugazi ale nikdy nebyly poháněny silou hnutí straight edge. Nebylo tajemstvím, že za šílenými vystoupeními stálo nadměrné užívání drog, které se kapele posléze mělo stát osudným.

Těsně před kultovní deskou Relationship of Command vyšel At the Drive-In i split s českou kapelou Sunshine. I ti se podobně jako ATDI odkazují na inspirační okruh devadesátkového emo, jako byli Indian Summer nebo scéna okolo Gravity Records, a zvuk punkových kapel ze San Diega (31G Records). Později v roce 2000 se kapela vzmohla ke své zatím poslední studiové nahrávce Relationship of Command. Mixu se ujal Andy Wallace, který měl na svědomí i průlomovou desku Nevermind. Příběh alba Nirvany se ovšem neopakoval, i když jejich hitovka s nakažlivým refrénem One Armed Scissor byla do rotace MTV nasazována často. Konec kapely přišel totiž příliš záhy po jejím vydání.

Omar Rodríguez-López, o němž se proslýchá, že s kytarou odchází i na záchod a cvičí každou volnou minutu, posunul kompozici hardcoreových skladeb opět trochu dál. Jednotlivé, do mozku se zažírající melodie, mizící v řinčivých riffových náložích, se na Relationship of Command proplétají s mathrockovými postupy, aby se opět vynořily ve zvučných a stadionově rockových refrénech. Svým způsobem se na určitou dobu díky ATDI změnil přístup k formálnímu skládání písní. To vše doplňovala místy až dubová basa (Enfilade) nebo tribální bicí, jako tomu je u skladby Arcarsenal, která až zlověstně předjímá a odpaluje celou nahrávku. Cedric Bixler přeskakuje ve skladbách mezi dvěma polohami – punkový řev a štěkot se střídá až s přehnaně klenutým rockovým melodickým zpěvem. Z každé skladby vystrkuje růžky i při opakovaných posleších stále nové množství zvuků a motivů. Jistě svým způsobem předznamenává následný vznik The Mars Volta, kteří svým artovějším přístupem občas kolísají na hranici uposlouchatelnosti, nicméně Relationship of Command (alespoň do jisté míry) netrpí tím, že by se zdála vysloveně přeplácaná. Je neskutečně chytlavá a svým způsobem i otravná. Tak moc otravná, že si ji musíte pouštět pořád dokola.

Deska, která mohla být odrazovým můstkem mezi rockové megahvězdy a na které se objevil i Iggy Pop ve skladbě Rolodex Propaganda, nakonec zároveň ohlásila konec. Po autonehodě, která se jim stala na konci roku 2000, a následných rozepřích zrušila kapela část evropského turné. Cedric Bixler tvrdil, že šlo především o rozdílný přístup ke směřování kapely, který poslal ATDI k zimnímu spánku. Zatímco on s Omarem Rodríguezem-Lópezem se chtěli posunout k pompéznímu pinkfloydovskému artrocku (a výsledkem byli Mars Volta či poněkud opomíjení Antemasque – ztracený článek právě mezi těmito dvěma jejich kapelami), zbylí členové se k vývoji kapely nestavěli takto progresivně. Po ukončení činnosti si založili posthardcoreovou skupinu Sparta. Jistou roli v celé situaci ovšem hrála i drogová závislost Bixlera a Rodrígueze-Lópeze.

At the Drive In - Relationship of Command

Relationship of Command je zpětně označována za jednu z nejlepších a zároveň nejzásadnějších nahrávek posledních dvaceti let. Kromě bohatých a komplikovaných, ale zároveň vtíravě hitových skladeb je na ní totiž věrně otištěna energie, kterou kapela sálala naživo. Přesně to nutí pouštět si ji pořád dokola, tryská z ní intenzita i hraní a prožívání všeho na dřeň. Je tedy otázkou, jak bude vypadat letos ohlášená deska Inter Alia a zdali z At the Drive-In už všechna energie za dobu nečinnosti nevyvanula.

At the Drive-In – Relationship of Command (Grand Royal, Fearless Records, 2000)

Spustit audio