Fotbal, to je bůh! aneb Kopaná v českém filmu
Daleko jsou časy, kdy si na stadiónech spílali distingovaní pánové v bouřkách do „eminentních pumprdentů“ a největším projevem hněvu trenéra byla překousnutá lulka. Daleko jsou časy rozhořčených mužů v ofsajdu, rodinných jedenáctek a vášnivých protestů proti tomu, „aby se za necky nebo za kuřáckej stolek kupovali fotbalisti“.
Poezie prvorepublikového fotbalu ve filmu mísí džentlmenství a uličnictví v mezích zákona. Klubová příslušnost je něčím víc než pózou a dobrovolnou volbou, vždyť Spartě se fandí proto, že je proletářským klubem. Na stadiónu však vedle vousů dělnictva práskají i voskované kníry pánů v elegantních baloňácích. Poetika zachycená např. Eduardem Bassem ve fotbalové pohádce o Klapzubově jedenáctce se dnes zdá být nemístně obřadným světem plným slušnosti a fair play. Pojetí kopané jako věci „stavovské cti“, do níž obchod nepatří, a krasořečnění ocvikrovaných rétorů v kotli budí vedle zdvižených obočí i nostalgii po časech slušné pozvolnosti.
Zatímco první republika poezii zeleného trávníku přála, v letech padesátých se fotbal stává trpěnou volnočasovou aktivitou přetažených úderníků, kteří na pažitu nabírají nové síly na zdolávání závratných výšin pětiletky. Na poli filmovém se tak vrací až o desetiletí později, ovšem ve formě ryzího existencialismu. Nestárnoucí inscenace zápasu Teplice vs. Sparta, kterou v kulisách maloměšťáckého bytu provozuje klasik české ontologie děda Homolka, je vášnivým ztvárněním fotbalu jako smyslu i koření bytí.
Fotbal je zde prostředkem triumfální nadvlády mužského principu nad ženským, neboť není větší potupy než jet namísto „za Spartou do Teplic“ do „Chuchle na koníčky“. Tzv. Homolkův axiom – „Jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž“ – dodnes visí jako memento v pozadí mnoha rodinných rozkolů. Ecce Homo Homolka (1969) zůstává nadčasovou oslavou fotbalu jako vyhraněného dramatu, který určuje naši existenci nejen nedělní. Pozdější aktualizací homolkovské filozofie je bezesporu fotbalový monolog o partnerském soužití ve filmu Postel (2004), zahrnující vedle praktických rad, jak vyjít se ženou, i hymnickou konstantu: „Eště že je ten fotbálek. Tady si vždycky tak hezky odpočinu“.
Homolkovské usebrání a sebe-uvědomění skrze fotbal následně přepouští v českém filmu místo spíše deziluzivním dopadům fotbalové vášně. Snímek Karla Smyczka Proč? (1987) názorně ukazuje, co se stane, když se v jednom vlaku sejde zupák Daniel Landa s princem Janem Potměšilem. Sociální drama plné smyslů zbavených fanoušků, kriminality mládeže, vypitých láhví, rozbitých oken a zneuctěných žen je prvním výrazným pokusem o fotbalovou psychopatologii, na kterou klopotně navazuje drama ze života chuligánů Non plus ultras i herecky rozverná „člověčinka“ o nahlouplém sparťanském fandovi ve filmu Horem pádem. Fotbal se jeví být živnou půdou úchylek, poruch inteligence a sociálním vyšinutím z vazby.
Ze zaplivané uličky vyvádí milovanou i proklínanou hru televize a nenápadný snímek Karla Kachyni Kožené slunce (2002). Jako bychom se vraceli na začátek, k čisté fotbalové lyrice – k venkovsky zemité, avšak stále harmonické jednotě světa jako míče a života jako hry. Trable vesnického týmu, který se zuby nehty brání sestupu do potupné „pralesní“ ligy, rodinná soužení bafuňářů i hvězd, pro něž je stropem „okres“ a „krajský přebor“ jinou planetou, zkrátka fotbal jako krásná posedlost, za níž se platí, ale která se nezrazuje…
Karel Kachyňa obsazením i přístupem k látce narýsoval lahůdkovou kolmici, které se s chutí zhostil Jan Prušinovský. Seriál Okresní přebor vykreslil venkovskou kopanou jako komplexní sociální jev, filmová verze přidává i titánskou postavu srdcaře i blázna, despoty i oběti Pepika Hnátka, zkrátka vůdčí charakter, který českému fotbalovému filmu chyběl od časů pantáty Klapzuby.
Co asi řeknou budoucí generace srovnání ctihodného pána s lulkou a prvotřídního psychopata, který hráče terorizuje vzduchovkou? Připomeňme si slova filozofa Miroslava Petříčka: „Kdyby chtěl někdo za sto let zkoumat dějiny mentality, zcela nepochybně by byl polem zkoumání fotbal.“ V tom případě nám pomáhej pán bůh. Fotbalový, samozřejmě.
České fotbalové filmy:
Muži v offsidu (1931)
Klapzubova XI. (1938)
Fotbal (1965)
Ecce Homo Homolka (1969)
Ženy v ofsajdu (1971)
Vyhrávat potichu (1984)
Proč? (1987)
Kožené slunce (2002)
Non plus ultras (2004)
Horem pádem (2004)
Okresní přebor: Poslední zápas Pepika Hnátka (2012)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
