Foxygen: Chtěli jsme dosáhnout opravdu bombastického zvuku

O hudbě přemýšlíte konceptuálním způsobem. Může za to vaše fascinace Andym Warholem?
Nápady Andyho Warhola a jeho široké pojetí umění jsou podobné naší vizi. Hudebně jsme ale vycházeli z jiných zdrojů. Na prvním místě je rozhodně Beck, na dalších pak The Flaming Lips nebo Adam Green. Vůbec jsme se neomezovali žánry a jako houby nasávali nápady ze všech směrů.

Takže stejně jako Warhol rádi pracujete s už existujícím materiálem a zasazujete ho do nového kontextu?
Ano. Vystihl jsi to přesně.

V začátcích jste také hodně pracovali s elektronikou a samplerem. Co vás vedlo k tomu, že jste nakonec dali přednost akustickým nástrojům?
Byla to nejjednodušší cesta, jak se do muziky ponořit. Počítač a elektronika nejsou tak drahé jako akustické nástroje a všechno potřebné vybavení k nim. Byla to dobrá škola, která nás hodně naučila. Když jsme poté už na tom byli finančně lépe, začali jsme si pořizovat klasické nástroje a u nich už zůstali.

Poměrně brzy jste podepsali smlouvu s významným indie labelem Jagjaguwar. Jak se vám podařilo je zaujmout?
Poslali jsme první album našemu kamarádovi Richardu Swiftovi, který byl tou dobou upsaný u Secretly Canadian. Ten desku předal v kanceláři, a protože jsou tyhle labely úzce propojené, brzy se nám z Jagjaguwar ozvali a nabídli spolupráci. Byl to první label, který jsme zkusili oslovit.

Jak vypadaly vaše tehdejší koncerty?
Tehdy jsme měli dechovou sekci a hromadu bicích na pódiu. Dohromady stálo na pódiu devět lidí.

V době, kdy jste vydali desku We Are The 21st Century Ambassadors of Peace&Magic, jste vystupovali s programem, který vedle vašeho hraní zahrnoval ještě divadlo, autorskou četbu a další umělecké směry. Co vás vede k tomu, prezentovat se tímto způsobem?
Zatímco většina kapel nejdřív koncertuje, aby se teprve poté odvážila vejít do studia, my jsme na to šli obráceně. Naživo jsme začali hrát dost pozdě, a tak jsme měli čas vymyslet si originální formu živé prezentace. Tehdy jsme do našich vystoupení přizvali hromadu kamarádů. Za vzor jsme si dali kapely z 60. a 70. let, které takto dřív často vystupovaly. Ruku na srdce, tehdy jsme také nebyli žádní brilantní instrumentalisté, kteří by dovedli publikum do varu jen samotným hraním. Navíc nemáme rádi ani takovou tu perfektní formu vystupování, kdy muzikanti mezi písničkami neustále ladí své nástroje. Nikdy jsme se nestarali o to, zda nám neutekla nějaká nota. Nám vždy šlo o maximální prožití okamžiku, nasazení a předání energie posluchačům.

Jak dlouho jste takto vystupovali?
Dlouho ne. Ani to nebylo tak plánováno. My jsme na scénu vtrhli s punkovým odhodláním a postupy. Poté přišla tahle nákladná, stylizovaná etapa postavená na divadelních postupech, ale dnes jsme se zase vrátili k jednodušší podstatě fungování. K písničkám a přímému kontaktu s publikem. Přesto si troufám tvrdit, že naše vystoupení jsou komplexní a pro mnohé možná překvapivě nákladná. Na turné se totiž obklopujeme špičkovými muzikanty, takže máme zaručen jak rockový feeling, tak i perfektní instrumentální podání.

Sofistikovaná muzika a živočišné podání….
Pamatuju si na dobu, když 21st Century vyšlo. Tehdy jsme hodně diskutovali o tom, jak budou naše koncerty vypadat. Protože hudebně se tam toho děje poměrně hodně. Všechny ty linky dechových nástrojů a podobně. Svádí to k tomu, maximálně se soustředit na hraní. Ale my si řekli, že takhle Foxygen nechceme prezentovat. Že i když se bude v základu jednat o vysoké umění, my se budeme prezentovat jako rock’n’rollová sebranka. Ať se to někomu líbí, nebo ne.

Foxygen - Hang|foto: Jagjaguwar

Tvůj kolega, zpěvák Sam France, tráví každý koncert hodně času pod pódiem. Pro mnohé fanoušky vašeho pražského koncertu to byl docela šok.
Tohle začalo s deskou …And Star Power. Tehdy jsme se nechali hodně inspirovat glam rockem. A to nejen studiovým zvukem a tehdejší módou, ale také vystupováním na koncertech. Velkým vzorem byl Iggy Pop. Chtěli jsme prožít každý koncert na turné tak, aby byl něčím jedinečný. A to se podařilo díky vysloveně invazivnímu způsobu komunikace s fanoušky. Ano, Sam to odnesl modřinami, krvácejícími ránami, a dokonce několika zlomeninami, ale ve výsledku jsem přesvědčen, že to svůj účel splnilo. Dnes už jsme zase někde jinde.

Řada fanoušků i hudebních novinářů nemá album …And Star Power moc v oblibě. Jak se na ně díváte s odstupem času?
Jsme na něj opravdu hrdí. Tuhle desku jsme si prožili až do morku kosti. V době vydání jsme opravdu žili stoprocentním rock’n’rollovým životem. Album je toho jasným důkazem.

V nedávném rozhovoru pro Red Bull Music Academy jsi prozradil, že po letech znovu ve studiu hojně samplujete a věnujete se elektronice.
Za našimi deskami je vždy nějaký koncept a nejinak je tomu i s „urban music“. Já jsem DJ a beatmaker a Sam je MC. Vracíme se o pár let nazpátek, kdy jsme byli na škole a černou hudbu hodně poslouchali.

Bude možné tento materiál někdy slyšet?
Ano. Neřeknu ti kdy, ale hodláme ji vydat.

Dnes se tu ale bavíme především díky jiné kolekci, desce nazvané Hang. To je zase úplně jiný šálek kávy. Kde se takto pojaté písničky vzaly?
Základem je fakt, že vždy jsme snili o tom, natočit desku spolu s orchestrem. A protože nadešel ten správný čas a my toho byli konečně schopni, tak jsme se do tohoto dobrodružství pustili.

Proč rovnou třicetičlenný orchestr? Nestačilo by vám menší těleso?
Ne. My jsme chtěli dosáhnout opravdu bombastického zvuku. Když jsem orchestr poprvé slyšel, věděl jsem, že je to ono. Jsem na novou desku hrdý.

Queen, broadwayská revue kombinovaná s výletem napříč popovou historií. Deska pro Disney pohádku nebo ztracené písničky z éry Ziggyho Stardusta. Tohle jsou přirovnání, která se vyrojila na adresu Hang...
Mám radost, kolik různorodých vjemů naše hudba vyvolala. My jsme rozhodně nechtěli, aby se tahle deska stala šedivou podkresovou nudou, ale aby si rázně zjednala svoji pozornost. Co jsem zatím zachytil reakce na album, tak se to asi podařilo.

Plánujete hrát tyto písničky naživo? Bude asi potřeba velkých aranžérských úprav, že?
Plánujeme. My máme dechovou sekci a na ni bude směřována velká pozornost. Mám pocit, že i v živé podobě budou znít písničky Hang dobře.

A co produkce? V loňském roce si pomohl na svět výtečným nahrávkám kapel Whitney a The Lemon Twigs. Plánuješ něco v tomto směru?
Až na závěr jsem celý loňský rok strávil ve studiu. A to nejen nad naší muzikou, ale jako producent s různými kapelami. Všechny desky, na kterých jsem se podílel, by měly v letošním roce vyjít.