Gonjasufi: „Jsem pořád na začátku...“
Jednou z největších hvězd prvního víkendu rakouského Donaufestivalu byl americký zpěvák, raper a jogín Sumach Ecks alias Gonjasufi. Chlapík, jehož loňská deska A Sufi and a Killer sklidila mimořádný ohlas u publika i kritiky (byla to mimo jiné i jedním z alb roku na Radiu Wave), se v dolnorakouské Kremži představil s doprovodnou rockovou kapelou. Lehce znaveného, ale vstřícného umělce po koncertě krátce vyzpovídali Aleš Stuchlý a Karel Veselý.
Téma letošního ročníku Donaufestivalu zní Nodes, Roots & Shoots - tedy jakési uzly, kořeny a výhonky a současné hudby. Kde bychom měli hledat vaše hudební kořeny?
Moje kořeny…to je hlavně jazz. Jazz. John Coltrane, Miles Davis, Chick Corea a spousta dalších. A taky věci, které poslouchala moje máma - hlavně soul, Marvin Gaye a podobně. Tyhle věci změnily můj život. Ale samozřejmě i hiphop, pamatuju si, jak během mého dětství zněl všude okolo. Nemůžu sice říct, že si přesně vybavuju, jaký měl pro mě tenhle žánr tehdy sound, ale jednoduše vím, že jsem ty věci slýchával. Jsem zpěvák, ale pořád jsem taky ještě DJ, udržuju s touhle scénou spojení.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Donaufest 2011 - poslední skotský král a ti druzí
Vaše album produkovali The Gaslamp Killer a Flying Lotus. Cítíte se být součástí silné losangeleské scény?
Já jsem ze San Diega a tam je spousta výjimečných muzikantů. Bohužel jediná věc, který v San Diegu chybí, je publikum. V Los Angeles je to samozřejmě jinak - úžasní producenti tam vytvořili vlivné hnutí, a to i proto, že mají pro koho tvořit. Flying Lotus, Ras G, Samiyam, celá parta Brainfeeder, to všechno jsou velká jména, která svými tracky mění hudební svět a změnila i ten můj. Patřím na obě ta místa a všem svým kámošům z Diega, když si stěžují, říkám: seberte se, nestěžujte si na lidi, překousněte to a pracujte dál na tom, co vás baví a co považujte za důležitý.
POSLECHNĚTE SI TAKÉ: Deska týdne - Gonjasufi
Jak vlastně probíhalo nahrávání desky A Sufi and a Killer? Bylo to prý nejen časově velmi náročné…
Trvalo nám skoro dva roky to nahrát a další rok všechny tracky zmixovat. Byli jsme jak nomádi, rozprostřený po celým kontinentě. Já žil v poušti, kluci zase ve svých městech, stalo se spousta průšvihů…museli jsme mnohokrát obtížně navazovat tam, kde jsem před dlouhým časem přestali. Víte, jak se jmenuje poslední track na albu? Jmenuje se We Made It. A přesně o tom to je: o tom pocitu vykoupení a štěstí, že jsme to konečně dotáhli do konce. Je to jedna z mých nejoblíbenějších skladeb.
Sem do Kremže jste přijel nečekaně s rockovou kapelou. Kde se v tuhle chvíli cítíte stylově být a co můžeme čekat od vaší další desky?
Víte, pořád pracuju, nahrávám, nikdy nepřestávám. Materiálu mám na tři alba, ale zároveň se cítím být pořád na začátku. Je to velký pocit zodpovědnosti, je to tíha, ale nesu jí rád. Hudba je všechno co mám. Co je nejmocnější věc na světě? Hudba. Tečka, brácho.
Takhle nějak vypadá standartní rozhovorové flow psychedelického mystika Gonjasufiho.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
