Grand Theft Auto V: Ztracen v Los Santos
Kdyby existovalo cosi jako noční můra strážců morálky a bojovníků proti všemožným stereotypům, mělo by to nepochybně nestvůrně svůdnou podobu Grand Theft Auto V.
Vždy mě bavil výklad nové formy ideologie, který mnohokrát prezentoval tahač triček a pobuřujících „claimů“ Slavoj Žižek. Zatímco za časů Marxe lidé nevěděli, co činí, přesto to činili, dnes, argumentuje slovinský filozof, víme až příliš dobře, co činíme, a přesto to činíme. Ideologie tak ze stadia klamu přešla do podoby postideologie, cynismu. Netuším, zda vývojáři Rockstar Games někdy Slavojovy spisy četli, ale nedivil bych se, kdyby ano. Pokud GTA V něco pod rouškou dokonalého produktu pro masy obsahuje měrou vrchovatou, je to právě uvědomělý cynismus a podvratnost vůči vlastnímu světu (a jeho konzumentům).
Kdo krade, ten jede
Už od svého vzniku se série GTA těší pozornosti strážců dobrých mravů. Simuluje totiž zločin a de facto eliminuje kategorii dobra. Od klasické akční 2D arkády se vypracovala až v realisticky vyhlížející obří otevřený svět, v němž dominuje sobectví, konzumerismus, bezohlednost a arogance větší bouchačky. Tvůrci nicméně vždy lehce inklinovali k sociálnímu aspektu, když do hlavní role stavěli společensky znevýhodněné hrdiny z okraje (afroameričtí bratři „z ghetta“ Johnsonovi v San Andreas, chudý srbský imigrant Niko v GTA IV, hispánský válečný veterán Luis v GTA: The Ballad of Gay Tony), kteří přesahují limity svého prostředí a díky tomu si kombinací ostrých loktů a rozumu začnou upevňovat status alfa-kriminálníka.
GTA V jde v tomto ohledu nejdál, když osvědčený model „kluka z okraje“ obohacuje o nefalšovanou esenci psychopata. Skromného černošského self-mademana Franklina v ústředním trojlístku postav obohacuje sebelítostivý lupič-profesionál Michael, který trpí vážnou krizí středního věku, a především zosobněný „bílý odpad“ Trevor, násilník, úchyl a postava, která celkem věrně reflektuje posun hranic morální přijatelnosti, který do popkultury vnesl třeba seriál Breaking Bad. Hrdina, který se uvede tím, že rozšlápne hlavu motorkáři, a v průběhu děje se záhadně zjevuje nahý / v dámském oblečení, je dokonalou negací všeho, s čím se chcete/můžete ztotožnit. Přesto ho hra dokáže postupem času polidštit a chvíle s ním strávené se mění v bláznivou naučnou encyklopedii úchylek a dojemných neuróz. Hnus a fascinace v dokonalé rovnováze.
Město hříchu a požitků
Vedle léty prověřené akční složky (krást auta, ničit a střílet) nabízí GTA V především výtečně napsanou a zvrácenou situační buddy komedii, která si nedělá vrásky z jakýchkoli tabu. Je to diss všeho a všech. Ve městě Los Santos, důsledné parafrázi Los Angeles, nenajdeme skupinu obyvatel, úchylku či progresivní profesi, která není předmětem totální stereotypizace. Nedávné hlasité poukazy na to, že GTA ponižuje ženy, jsou samy odporně xenofobní, protože přehlíží další desítky subjektů, do kterých se Rockstar trefuje tříštivými náboji nevkusu.
Los Santos je zkrátka bizarní zrcadlo současného konzumního kapitalismu, které hráče cynicky nechá prožívat život ve své oslnivé prázdnotě a bezvýznamnosti. Kradení aut, balení prostitutek, absurdně překombinované loupeže, sestřelování satelitů z chatrčí, výsměch kultu kreativců a vizionářů, spekulace na burze, odstřely CEOs, feťácké dýchánky, bezcílné pohovory s nesmyslně drahým psychoanalytikem, jóga u bazénu, venčení virtuálního čokla, procházky při západu slunce, nakupování hadrů, týrání moderátorů reality show, natáčení celebrit in flagranti, sabotáže odborů... Vymyslete si cokoli, co zapadá do mytologie současného konzumerismu, a GTA vám to ukáže v přepálené, násilnické a ujetě zábavné podobě. Parodovat GTA nelze. Neexistuje totiž zřejmě výsměšná pozice, kterou by hra sama nějak nezaplnila.
Na povrchu je GTA sice dokonalou pastí na puberťáky, kteří si ve virtuálním světě začnou realizovat hraniční touhy, jež do nich současná popkultura pere po kilech (GTA je něco jako oživlá fantazie hrdinů Korinových Spring Breakers). Čím hlouběji ale člověk zajde, tím víc nachází mistrných parodií, drobných detailů, které prozrazují nadhled tvůrců, schopnost komentovat limity a manipulativnost vlastního produktu a systému, který mu umožnil vzniknout a stát se fenoménem. Schválně, zajděte si někdy v Los Santos do kina, poslouchejte pozorně rozhlasové zprávy nebo si nalaďte tamní reality show. Vložená média tu nejsou do počtu, ale fungují jako bystrý parodický komentář, který můžete/nemusíte brát v potaz.
Byl jsem při tom
Next-gen verze, která přichází s pro sérii revoluční možností přepnout do pohledu první osoby, dovádí moment ztotožnění na zcela novou úroveň. Mizí tu distance pohledu přes rameno, nastupuje větší míra bezprostřední přítomnosti ve světě. I když GTA V vypadá realističtěji než kdy předtím, skutečnost ještě mnohem radikálněji překresluje. Proti některým eskapádám ústřední trojice působí totiž i filmy Michaela Baye jako civilní dramata.
Zároveň je ale dosud poslední část GTA typická tím, že de facto veškerá invence se soustřeďuje na straně tvůrců. Ti vymýšlí pro hráče grandiózně uhozené situace, výbušné nesmysly a krkolomné zvraty. A hráč je v důsledku ten, kdo správnou kombinací tlačítek na gamepadu postoupí dál v téměř nekonečně dlouhém příběhu. Veškerá jeho vynalézavost se tak příznačně smrskává do údržby zevnějšku, konta a majetku postavy.
GTA vám navíc umožňuje meta-prokrastinaci. Nezřídka se přistihnete, že nemarníte čas jen tím, že (si) hrajete, ale marníte čas nespočetnými nesmyslnými činnostmi ve hře samotné. Ve chvíli, kdy se jednoho dne zrána vaše postava probudí v nečestně nabyté luxusní vile a vás napadne, že si dneska uděláte hezkej den, zajdete k holiči načechrat afro, pak do kina a pak třeba na partičku golfu, je vám jasné, že vás Los Santos dostalo. Víte o tom, přesto to děláte dál.
A nemůžete se zbavit dojmu, že to o vás dobře vědí i tvůrci, takže vám čas od času umožní se nad sebou poučeně kriticky ušklíbnout. A pak hrát klidně dál. Pokud existuje simulátor kapitalismu, jmenuje se GTA.
P. S. Navzdory snaze neučit se hrát tenis, netůnit auta a nenakupovat předražené oblečení jsem se v GTA dostal jen do 52 % příběhu. Vzhledem k tomu, že zatím nejde směnit peníze v Los Santos nepoctivě nabyté za reálné měny, musel jsem nadměrné množství času věnovat i skutečnému životu. Šestý díl by s tím měl konečně něco udělat...
Hodnocení: 85 %
GTA V (Next Gen)
Rockstar Games, 2014, PS 4
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
