Heavenly Recordings: Bez podpory velkých labelů bychom dnes nefungovali

Co tě přivedlo k založení labelu?
Má obsese muzikou. Trávil jsem s ní tolik času, že jsem prakticky neměl na vybranou.

Tvé působení na hudební scéně má ale delší trvání, že?
Ano. Úplně na začátku jsem se postavil za pult lokálního obchodu s deskami. To bylo moje vysněné zaměstnání. Sledováním, co nového do krámu přišlo, jsem strávil neskutečné množství času. Znal jsem všechny prodavače, poznal jsem zde své nejlepší kamarády, boty jsem se naučil kupovat diskuzí s dalšími fanoušky hudby… Poté co jsem se rozkoukal, jsem začal zjišťovat, co dalšího by šlo v souvislosti s hudbou dělat. Začal jsem DJovat, snažil jsem se jako manažer pomáhat kapelám svých kamarádů a jako zanícený fanoušek nově spuštěného labelu Creation Records jsem neustále otravoval jejich šéfa Alana McGee kvůli informacím k deskám, kapelám a podobně. Vezmi si, že jako teenager bydlící 300 mil západně od Londýna jsem byl dost vzdálený kvasu tamní indierockové scény. Tak jsem začal zvát kapely z Creation k nám do města. Díky mojí aktivitě v Plymouthu hráli raní Primal Scream, The Jesus & Mary Chain a řada dalších kapel. Hostil jsem je u sebe doma v malém loftovém bytě. Asi se to kapelám líbilo, a tak jednou přijel i sám Alan McGee a ptal se mě, proč hniju v téhle provinční díře a nepřestěhuju se do Londýna. Rovnou mi i nabídl místo ve svém vydavatelství a to byl další výrazný krok v mé profesní kariéře. Psal se rok 1985 a já se jako totální nadšenec učil fungování v hudebním byznysu. Všechno jsem řešil čistě podle instinktu. Stejné to bylo i u promo servisu kapelám, který jsem dělal nejen pro umělce z Creation, ale jeden čas i pro Factory Records a kapely jako The KLF, The House Of Love a další výrazné osobnosti. Většinou to byli totální šílenci a zároveň skvělí lidé. A v tomhle rozpoložení jsem v roce 1990 založil Heavenly Recordings.

Nebyl Alan McGee trochu naštvaný, že mu vytváříš konkurenci?
Já se po jeho reakcích nepídil. Jeho dokázalo vytočit ledacos. Dokážu si představit, že kdyby se tu novinu dozvěděl a já byl v jeho dosahu, možná už bych nebyl mezi živými. Na druhou stranu, stejně rychle jako na něj vztek přicházel, od něj prchal pryč.

Proč ses rozhodl dát svému vydavatelství jméno Heavenly Recordings?
Přišlo ke mně jako vize ve snu. Tohle slovo pro mě reprezentuje dobré rozpoložení. Používám ho, když chci popsat, že jsem slyšel fantastickou písničku.

Jak pro tebe a label bylo důležité potkat Martina Kellyho?
Strašně důležité. Poprvé jsme se potkali v roce 1987, když jsem umožnil jeho kapele East Village předskakovat nějakému tehdejšímu většímu jménu v Camden Townu (McCathey). Úplně jsem se do nich zamiloval. Tlačil jsem je, kudy jsem chodil, vydal jsem jim několik singlů, pak se natáčela debutová deska a potom se pětice rozpadla. Dodnes to považuju za velkou ztrátu. Ale pánové se tehdy šli podívat na vystoupení The Stone Roses a ti je tak rozsekali, že to ještě ten večer zabalili. Naše cesty se s Martinem ani jeho bráchou Paulem nerozešly, naopak, pomáhali mi s fungováním labelu. Přinášeli do něj řadu výrazných impulzů. Byli rozhodně víc než zaměstnanci, spíš duchovní spřízněnci, parťáci do nepohody. Před pěti roky jsme se v klidu rozloučili, Paul vede firmu Heavenly Films a myslím, že se mu daří docela dobře, a Martin má také spoustu práce.

V roce 1994 vznikla pod křídly Heavenly Recordings významná klubová noc – Heavenly Social. Co stálo za jejím založením?
Tahle myšlenka nevyšla z mé hlavy, ale od našeho parťáka z labelu Robina Turnera. Ten po absolvování řady nevalných parties přišel s myšlenkou založení vlastního večírku. Tehdy se znal s výraznou skupinou mladých DJů, kterým vévodila dvojice The Dust Brothers, později přejmenovaná na Chemical Brothers. Robin do nás hučel tak dlouho, až jsme jeho nápadu malé klubové noci, které by slušely prostory nějaké hospody a nedělní čas, přišli na chuť. Prostory jsme našli, The Dust Brothers byli rezidentními DJi, kteří si zvali hosty. Po jedenácti týdnech jsme museli večírek zastavit, protože podzemní prostory hospody byly nebezpečně přeplněné. Aby ne, když si rezidenti zvali hosty jako Normana Cooka (Fatboy Slim) a Daft Punk. Poté jsme se přemístili do větších prostor ve východním Londýně a úspěšně pokračovali další tři roky. Jsem na tuhle klubovou noc pyšný.

Heavenly Recordings je nezávislý label. Přesto dlouhá léta úzce spolupracoval s majory. Co tato spolupráce labelu přinášela?
Bez jejich zázemí a znalostí bychom dnes neexistovali. Hodně jsem se toho o vydávání muziky, především od EMI, naučil. Dali mi například neocenitelnou možnost cestovat, a získat tak perspektivu, jak vypadá hudební byznys v jiných částech světa. Nahlídl jsem i do tajů logistiky a distribuce nahrávek.

Jak to, že tedy Heavenly dnes funguje nezávisle, bez podpory velkého vydavatelství, navíc v čase tzv. „krize hudebního průmyslu“?
Už v tom umíme chodit. To je jeden z důležitých aspektů úspěchu. Druhým je fakt, že jsme museli před pěti roky výrazným způsobem osekat chod firmy. I z toho důvodu dnes Martin ani Paul Kellyové v Heavenly nefigurují. Rychle jsme se v nové situaci zorientovali a dnes můžu zaklepat, že v takto dobré kondici nebyl label už hodně dlouho.

Jak komplikované je tedy vydávat v dnešní době muziku?
Není to zas taková věda. Spousta lidí hledí na finanční stránku věci, ale mě vždy zajímala v první řadě muzika. Teprve tehdy, když mě něco rozsekalo, začal jsem přemýšlet o prachách. Víš, já nepotřebuju být velký byznysmen. Mě vždy fascinoval fakt, že můžu být u vzniku parádní hudby, být tichým svědkem procesu zrodu toho všeho, co pak hromadu lidí může chytnout za srdce. Heavenly je dnes malou firmou, která je ale díky tomuto faktu neskutečně pružná. To je naše silná stránka.