High Places: Tápání v novém revíru
High Places si vždy hráli s otevřeným ohněm. V době, kdy se rytmy nelámou přes koleno, ale hází se rovnou do kancelářské drtičky, přichází Rob Barber s Mary Pearson s elektronickou vizí, která jde přímo proti všem těmto trendům a otevřeně se hlásí ke vzdušným proudům, které čechraly elektronickou scénu před patnácti, dvaceti lety. Nejinak zní i jejich třetí řadová deska Original Colours, kterou se dvojice z Brooklynu evidentně chtěla posunout do nových teritorií.
A kam se hodlali Rob s Mary na Original Colours posunout? Servítky stranou, do popu! Očesali radikálně aranže a holou rytmickou kostru obalili jen tím absolutně nezbytným. To nezní jako návod na to, jak vytvořit popový šlágr, o této variantě popu řeč nebyla. Vezměte to třeba tak, že teprve na třetí desce High Places kopou opravdu sami za sebe, jen se to báli před svými indie kamarády hned prozradit. Dvojice ale nehodlá dobývat hitparády, snaží se jen svůj zasněný elektro svět zminimalizováním omáčky okolo prosvětlit, udělat v něm rázný generální úklid, podobně jako si nedávno vyhrnuli rukávy kolegové Handsome Furs.
Na začátku desky se zdá, že High Places nakopli bohatou žílu inspirace. První třetina desky báječně balancuje mezi klubovou taneční horečkou a melancholickým blouzněním v lůně panenské přírody. Posléze ale deska začíná sklouzávat k submisivní výpovědi a nashromážděná energie se začne vytrácet mezi prsty. Stejně jako nemůžete vyhrát fotbalové utkání jen se samými obránci, tak i popovou skladbu nemůžete vystavět bez melodie. A přesně to je případ nejméně poloviny skladeb druhé části desky Original Colours. Pop má bohužel/bohudík, stejně jako další disciplíny, svá jasná pravidla, která se musí dodržovat, a High Places jejich ignorováním přichází o cenné body.
Na začátku desky jsem si liboval, že dvojice Američanů objevila skrytou stezku mezi zaprášeným dědictvím Everything But The Girl a The xx, na konci alba si jen zoufám, že k uhrančivosti podobně melancholických Lamb mají High Places ještě daleko. Na druhou stranu dokázali najít nový revír a příště už se v něm třeba budou pohybovat s větší grácií.
High Places vystoupí společně s čím dál tím populárnější Zolou Jesus 4. prosince v prostoru MeetFactory.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
