Hladomor v Africe trápí přes dvacet milionů lidí. Může za to extrémní sucho

Úředníci z imigračního oddělení Spojených států můžou přijíždějícím lidem zabavit telefon. Podle serveru Euronews by proto měli mít zálohu všech osobních dat. Stráž se může dožadovat odemčení telefonu. Proto se doporučuje, aby si turisti dočasně deaktivovali biometrické odemykání, tedy formou otisku prstu nebo skeneru obličeje. Úředníkům totiž stačí mobil namířit proti obličeji majitele a dostanou se ke všem citlivým informacím včetně bankovního účtu.

Sázkou na jistotu ale není ani preventivní smazání všech dat. Podle Euronews by totiž zařízení v továrním nastavení mohlo vzbudit podezření. Nadace Electronic Frontier Foundation ve své příručce upozorňuje taky na složku nedávno smazané v galerii fotoaparátu nebo v chatovacích aplikacích. Právě tam totiž stráž na amerických letištích může hledat další kompromitující materiál.

Každý cestující do USA by podle Euronews měl mít dohodnutý taky nouzový kontakt ve své zemi. Takový člověk by měl kontaktovat ambasádu v okamžiku, kdy o svém „svěřenci“ několik dní neuslyší. Může se totiž stát, že turista na hranicích stráví několik týdnů s nárokem na minimum telefonátů. V nejlepším případě ho pak stráž donutí okamžitě opustit Spojené státy. Hodí se proto finanční rezerva na zpáteční letenku.

Původní hypotézy opakovaly pojem digitální demence. U lidí, kteří jsou od narození vystavení technologiím, předpokládaly postupný úpadek poznávacích schopností. Mezi ně patří paměť, pozornost a soustředěnost, pohotovost nebo prostorová orientace.

Texaští neurologové Jared Benge a Michael Scullin ale ve své studii přicházejí s opačným tvrzením. Podle článku zveřejněného v časopise Nature Human Behaviour má používání chytrých telefonů stejné, nebo dokonce lepší účinky než cvičení, vědomostní kvízy nebo vzdělávání.

Podle serveru Euronews se šetření účastnilo více než 400 000 lidí starších 50 let z celého světa. Všichni už měli kognitivní diagnózu nebo alespoň podezření na ni. Úplně nejlépe se díky surfování po internetu dařilo těm, kteří jsou zároveň fyzicky zdraví a sociálně zajištění.

Efekt výzkumníci sledují u lidí, kteří obrazovkám nebyli vystavení v dětství ani mládí. U dnešních dětí a dospívajících naopak telefony mohou soustředěnost a další vlastnosti zhoršovat. Webu Euronews to řekl Maxmilian Haas z Ženevské univerzity. Podle něj je klíčem ke zdraví, tak jako v dalších případech, vyváženost. Lidi by se od technologií neměli odtrhovat, ale ani u nich trávit všechen svůj čas.

Do Berlína se podle odhadů má v příštích 15 letech nastěhovat asi 200 tisíc lidí. Každý rok tak musí vyrůst v průměru 20 tisíc nových bytů. To se ale zatím neděje. Stát proto ve spolupráci s vedením Berlína chystá výstavbu pěti- až desetipatrových domů a několika mrakodrapů. Dosud zelená plocha Tempelhofu se tak má zmenšit z 305 na 180 hektarů. Píše o tom server Deutsche Welle.

Nové čtvrti v brownfieldech a parcích po celém Německu mají být lékem na stále se zhoršující bytovou krizi. Nájem v hlavním městě mezi lety 2015 a 2024 vzrostl o víc než 85 procent. V minulosti už se situaci berlínské zastupitelstvo snažilo neúspěšně řešit třeba regulací nájemného. Píše o tom server The Architect’s Newspaper, který dodává, že výstavba v Tempelhofu teď není zákonně možná. Berlíňané se v referendu z roku 2014 rozhodli pro zachování zeleně.

Tempelhofské pole na jihovýchodě německé metropole má za sebou komplikovanou historii. Do 1. světové války sloužilo jako cvičiště pruské armády. V první polovině 20. století fungovalo jako letiště. Po porážce nacistů spadlo do amerického sektoru Západního Berlína a sehrálo klíčovou roli při sovětské blokádě západních sektorů. Tempelhof fungoval jako základna leteckého mostu, kterým do západního Berlína proudilo zásobování. Provoz letiště definitivně skončil v roce 2008, park je přístupný od roku 2010.

Naši předkové používali chuť jako nástroj přežití – hořké často znamenalo jed, sladké energii. Dnes ale žijeme obklopeni průmyslově zpracovanými potravinami a význam chutí se tím komplikuje. Vznik averzí navíc ovlivňuje i kultura, rodina nebo prostředí, kde stolujeme.

Děti se učí od rodičů – pokud máma nejí ryby, těžko je nabídne dítěti. Svoje udělá i atmosféra: hudba, barva talíře, stres nebo naopak pozitivní zážitek. Mozek si vytváří komplexní příběh spojený s jídlem. A jedna špatná zkušenost, třeba žaludeční otrava, může vyvolat odpor na celý život.

Důležitou roli hrají také geny. Například lidé s určitou genetickou výbavou cítí v koriandru mýdlovou příchuť. Geny ovlivňují i vnímání hořkosti nebo oblibu konkrétních potravin jako slanina nebo bílé víno.

V těhotenství a dětství se averze vůči potravinám vyostřují, tělo přirozeně chrání vyvíjející se plod nebo sebe samo. Děti proto bývají vybíravější. A pokud rodiče nejsou otevření novým chutím, bývají takové i jejich děti.

Dobrá zpráva? Dá se to změnit. Chuť se dá natrénovat – pomáhá jíst dané jídlo ve chvíli, kdy máme opravdový hlad, a spojit si ho s tak s příjemným pocitem nasycení. Důležité je to navíc čas od času zopakovat. U dětí mladších dvou let se odpor k jídlu zmírní po 8 až 10 ochutnáních, starší děti a dospělí potřebují kontaktů s daným jídlem ještě víc.

Sezónní alergie trvají déle a jsou intenzivnější. Nový výzkum americké Univerzity George Washingtona přichází s tím, že za to může změna klimatu. Rostlinám se kvůli vyšším teplotám posouvá vegetační období a mnohé začínají pyl uvolňovat dřív – produkují ho také po delší čas.

Studie shrnula výzkumy, které hledaly spojitost mezi globálním oteplováním a produkcí pylu z let 2000 až 2023. Prodloužení pylové sezóny v souvislosti s oteplováním prokázalo šestnáct z nich. Například v USA by podle odborníků mohla do konce tohoto století trvat v součtu až o 19 dní déle. Celková produkce pylu by se přitom mohla zvýšit až o 40 %.

Ani Evropa nezůstává pozadu. Výzkumy ukazují, že v největších evropských městech, kde se koncentruje většina obyvatel kontinentu, začíná pylová sezóna dřív kvůli efektu „městského tepelného ostrova“. Vyšší teploty a koncentrace CO₂ stimulují růst rostlin a zvyšují množství pylu v ovzduší.

Další komplikací jsou bouřky a vlhkost, které koncentraci alergenů ještě zvyšují. Navíc celosvětově přibývají nové invazivní druhy rostlin – jedním z příkladů je třeba ambrózie, která kvete až v září a pylovou sezónu tak prodlužuje do podzimu. Podle odhadů se například citlivost na ambrózii v některých evropských zemích může do roku 2050 zvýšit až o 200 %.

Změna klimatu tak zhoršuje alergie i u lidí, kteří původně nepřiměřenými reakcemi imunitního systému netrpěli vůbec nebo jen málo. Lékaři by podle autorů studie měli na změny co nejdříve reagovat – jednak upravit péči o pacienty a současně také vystoupit jako další důležitý hlas pro řešení klimatické krize. „Jsou v první linii a vidí, co to s lidmi dělá. Mohou sehrát důležitou roli,“ říká autorka studie Alisha R. Pershad.

Ve městě Meru na východě Keni roste v zahradě Benjamina Mutembeie listnatá rostlina s českým názvem rýmovník vousatý nebo taky africká kopřiva. Benjamina ale nezajímají plody ani kořeny – s celou rodinou ji už léta používají jako toaletní papír. „Naučil jsem se to od dědečka. Běžný toaletní papír pořizuju jen, když už není z čeho trhat,“ říká.

Africká kopřiva dorůstá až dvou metrů, její listy jsou velké zhruba jako čtverec toaletního papíru, voní po citronu a mátě a má jemné chloupky. Běžně roste po celé Africe, často i jako živý plot mezi pozemky. Je tak levnější než běžný toaletní papír, jehož cena roste kvůli drahé dovozové buničině. Papír z primární buničiny přitom dominuje trhu a jeho výroba spotřebuje asi 35 % všech pokácených stromů. Podle zprávy Ethical Consumer papírenský průmysl výrazně přispívá k odlesňování, erozi půdy, vymírání druhů a ničení ekosystémů.

Bylinkář Martin Odhiambo z keňského Národního muzea věří, že africká kopřiva může být dobrou ekologickou alternativou. Jedna rostlinka stojí v přepočtu asi devět korun a do dvou měsíců doroste do plné velikosti. Odhiambo proto pořádá přednášky a rozdává sazenice – zájem mají stovky lidí.

Na Floridě pěstuje rostlinu ekologický aktivista Robin Greenfield. V projektu „vypěstuj si vlastní toaleťák“ rozdává rostlinky zdarma nebo za dobrovolný příspěvek. „Lidi si to spojují s chudobou,“ říká. „Ale běžný papír je taky z rostlin. Tyhle listy jsou navíc hebké a voňavé.“

Ve větším měřítku se africká kopřiva zatím nepěstuje. Průmysl se spíš soustředí na recyklaci papíru. V Evropě by mohl být problém s kanalizací – je stavěná jen na splachování rozpustných materiálů. V Jižní Africe je navíc Plectranthus považovaný za invazní druh a jeho pěstování je zakázané. Největší překážkou ale i tak zůstává společenské stigma. „Někomu to připadá jako krok zpátky,“ říká Odhiambo. „Ale jiní lidé jsou nadšení. Když zůstaneme otevření novým nápadům, můžeme jednou kopřivu používat ve velkém.“

Stejně jako ve většině Evropy jsou léta v Rumunsku stále teplejší a sušší. Situace je zvláště akutní v severovýchodní oblasti známé jako Západní Moldávie, která je tradičně jednou z nejsušších částí země. Nedostatek vody ještě prohloubil rozdíly mezi bohatými a chudými, starými a mladými a taky městem a venkovem. Informoval o tom web Balkan Insight.

Během období sucha totiž vlády upřednostňují městská centra. Údajně z důvodu veřejné bezpečnosti, jak vysvětluje Ionut Minea, hydrolog a docent na univerzitě Alexandru Ioan Cuza v Iasi. Podle něj totiž vesničané mohou čerpat vodu ve studni nebo místním prameni, kdežto v městských čtvrtích s desítkami tisíc obyvatel vodu čerpat není kde. Informuje o tom server Balkan Inside.

Právě na vesnicích, které jsou historicky nejchudší a nejméně rozvinuté v Rumunsku, se nedostatek vody projevuje nejvíc. Vesničané tradičně vodu čerpali z vlastních studní, posledních několik let studny vybavili čerpadly, které vodu vyčerpávají nebývalou rychlostí. Bohatší zemědělci zase na nedostatek vody reagovali hloubením hlubších studní. Obojí zvýšilo tlak na zásoby podzemní vody. V současnosti, když je vody málo, se o ni musí dělit – někdy ji dostanou zdarma, není ale neobvyklé, že za ní musí platit, nebo ji vyměňují za domácí víno a rakiji. Hrozí tak, že s velkým úbytkem vody přijdou i konflikty.

Jako varování pro ostatní evropské státy mohou sloužit regiony jako západní Moldávie. V kraji bývalo sucho maximálně každých pět let, kdežto nyní je sucho víceméně každý rok. Jak se změna klimatu zrychluje, můžou čelit nedostatku vody i vnitrozemské oblasti.

„Podzemní voda se doplňuje pomalu a včasná akce je důležitá,“ upozorňuje pro Balkan Insight Fanny Frick-Trzebitzky, specialistka na řízení vody z Institutu pro sociálně-ekologický výzkum ve Frankfurtu.

Téměř veškerá sladká voda na planetě, s výjimkou ledovců, pochází z vody, která se hromadí pod zemí. Podle Evropské agentury pro životní prostředí téměř třetina obyvatel kontinentu ročně zažije, že vodní zdroje jsou příliš řídké, nebo příliš nečištěné pro každodenní potřeby, jak napsal web Euronews.

Kdysi měly kopce Alentejo rozmanitou krajinu – rostly tam ovocné stromy, pásl se dobytek a zemědělská půda se dědila z generace na generaci. V současnosti ale tradiční sady nahrazují monokulturní olivové plantáže s vysoce rodivými zakrslými odrůdami. Jde ale o silně průmyslové pěstování, při kterém se využívá i těžká technika a agrochemikálie, což způsobuje erozi půdy a ztrátu biologické rozmanitosti, informuje Euronews.

Olivové plantáže také spotřebují velké množství vody, kterou čerpají z největšího umělého jezera v západní Evropě Alqueva. Přehradu nechala postavit vláda z veřejných prostředků, stála 2,5 miliardy eur a šlo tak o největší veřejnou investici do zemědělství v novodobé historii Portugalska. Společnost EDIA, která spravuje nádrž, plánuje rozšířit zavlažování na dalších 470 kilometrů čtverečních a má ho také financovat z veřejných prostředků.

Vodní nádrž měla zároveň přinést ekonomický růst jedné z nejchudších a nejsušších oblastí kontinentu, zavlažování ale prospělo hlavně velkým světovým producentům olivového oleje (např. Elaia, De Prado a Aggraria). Podle EDIA se více než 80 procent její vody používá právě k zavlažování plantáží, které tyto firmy vlastní. Od té doby, co byla přehrada v roce 2002 uvedena do provozu, se vývoz olivového oleje zvýšil 12krát v objemu a 18krát v hodnotě a dosáhl přibližně 900 milionů EUR ročně, říká Susana Sassetti, ředitelka sdružení Olivum, které zastupuje pěstitele oliv s přibližně 50 000 hektary olivových plantáží.

Poté, co prezident Donald Trump 20. ledna během svého inauguračního projevu prohlásil, že existují pouze dvě pohlaví a že tak to bude vnímat i oficiální politika země, vznikl seznam slov, které mají vládní úřady omezit nebo se jim vyhnout v oficiálních dokumentech. Je jich zhruba 200 a patří mezi ně například: aktivismus, antirasismus, gender, LGBT, feminismus, multikulturní, nebinární, imigranti, zranitelné skupiny obyvatelstva... Slova uvedená na seznamu se nesmí používat v žádné oficiální komunikaci. Informoval o tom deník The New York Times (NYT), na jehož webové stránce je celý seznam k dispozici.

A Spojené státy nejsou jediné, které k podobnému opatření přistupují. Už v roce 2024 vláda Javiera Mileiho zakázala v argentinské veřejné správě inkluzivní jazyk a „vše, co souvisí s genderovou perspektivou“. Podle argentinského prezidenta genderová ideologie a inkluzivní jazyk ničí hodnoty společnosti, uvádí server El País.

Ve Francii zase Senát v roce 2023 schválil zákon, podle kterého se nesmí využívat binární jazyk v oficiálních dokumentech. A ve stejném roce označil ruský nejvyšší soud „mezinárodní hnutí LGBT“ za nezákonné - feminismus, homosexualita „a další satanismy“, jak je pojmenoval federální zákonodárce Vitalij Milonov, jsou v současném Rusku považovány za extremistické, přinejmenším v oblasti vzdělávání. V lednu 2024 pak Vysoká škola ekonomická v Moskvě zakázala svým studentům používat feminizovaná podstatná jména.

Podle některých odborníků jsou ale tyto postupy nástrojem útlaku využívaným hlavně autoritářskými režimy. „První, o co autoritářský režim usiluje, je absolutní a nezpochybnitelná moc. Aby toho dosáhl, omezuje nesouhlas a následně jej kriminalizuje,“ říká David I. Beaver, profesor lingvistiky a filozofie na Texaské univerzitě v Austinu. „Omezování svobody projevu je jednoduše způsob, jak potlačit disent. Určením zakázaných slov lze snadno vést hranici mezi ‚námi‘ a ‚jimi‘,“ dodává.