Hodně dlužím Neapoli i Mastroiannimu. Toni Servillo o spolupráci s Paolem Sorrentinem a herectví

Který z filmů natočených s Paolem Sorrentinem máte nejraději? Ať už kvůli vaší roli, celkovému výsledku nebo kvůli vzpomínkám?

Máme mezi sebou velmi silné pouto. Hrál jsem v jeho prvním filmu Přebytečný člověk a on mi dal moji první hlavní roli. Takže Přebytečného člověka prostě musím zmínit. Ale máme moc rádi taky Velkou nádheru, která vyhrála Oscara, a to je přece jenom sen všech filmových tvůrců. Jako kluk o něčem takovém sníte a ono se to pak opravdu stane. Máme Velkou nádheru opravdu rádi. Často spolu hovoříme i o tom, že scénář, formální i významová stránka se povedla při práci na filmu Božský. Takže to je taky náš oblíbený snímek. Nás obou.

Jakou roli pro vás, pro vaše spřízněné režiséry i pro dnešní italskou kulturu vůbec hraje Neapol?

Neapol je od osmnáctého století velkou kulturní metropolí celé Evropy. Je to hlavní města divadla. My, co v Neapoli žijeme, máme opravdu hluboko zažitou tu kulturní tradici od opery přes divadlo, písně až po jiná umělecká odvětví. Ale jde hlavně o scénická umění. Je to tradice, která nebyla nikdy přerušena, takže kdo se jí chce věnovat, Neapol mu dává mnoho příležitostí.

Toni Servillo a Pavel Sladký|foto:Tereza Kunderová, Český rozhlas

Je to moderní město, které ale nabízí i sociální experiment. Jak řekl Pier Paolo Pasolini, Neapol dobře odolává konzumerizaci historie tím, že má velmi silnou kulturní identitu založenou i na jazyce. Pro mě je jazyk zásadní. Italštiny se zmocňují média, někdy je to jazyk plochý, někdy byrokratický, jindy slouží velmi rychlé online komunikaci. V Neapoli nejde o dialekt, je to skutečně vřelý mateřský jazyk. Umožňuje nám vyjádřit samotnou radost a štěstí z komunikace. Ten jazyk nám napovídá, jak se máme fyzicky chovat. Pro režiséry nebo herce je tohle strašně důležité. V Neapoli jsem se narodil a jsem díky tomu šťastný. Neapol je hlavním městem kultury a scénických umění a myslím, že jí hodně dlužíme.

Hrál jste někdy v syrovějším filmu, než byla mafiánská Gomora Mattea Garroneho, natočená podle knihy Roberta Saviana?

Ne, asi ne. To byla asi nejhorší, pohrdáníhodná postava, kterou jsem na filmovém plátně vytvořil. Skrývá se pokrytecky za dobrotu, když nabízí mladým lidem práci a využívá jejich naivity. Ta je ale velmi špinavá. Koná zcela protizákonně, ale nastavuje světu vlídnou tvář. Naprosto negativní postava, která se pasuje do role státu. Gomora je zároveň jeden z nejlepších filmů, na kterých jsem pracoval.

Jak reaguje Toni Servillo na přirovnání jeho a Sorrentina ke dvojici Fellini–Mastroianni? Poslechněte si celý rozhovor.