Holograms a Blouse aneb postpunk stokrát jinak

Objevy amerického labelu Captured Tracks nejsou pouze krátkodeché záchvěvy sympatických garážových outsiderů. Jak Holograms, tak Blouse začali po vydání svých debutů zhusta koncertovat po celém světě a na tento podzim přichystali pro své posluchače dlouhohrající pokračovatele. A i když se jedná v obou případech o muziku vycházející z postpunkového podhoubí, každá směřuje výrazně jinam.

Label Captured Tracks objevil švédskou postpunkovou čtveřici Holograms před rokem a umožnil jim díky vydání eponymní debutové desky objet celý svět. Zatímco debut byl plný lo-fi postpunkových písniček, letošní následovník Forever je postaven na mnohem hutnějších základech. Dvanáct měsíců, které strávili Holograms na cestách (členové kapely se kvůli kariéře v postpunkovém souboru vzdali svých denních zaměstnání), dalo čtveřici čas získat svou vlastní tvář. Obal novinky postavený na olejomalbě Williama Bouguereaua prý výborně vykresluje současného ducha souboru, který Švédové shrnují do kréda – „energie, upřímnost, srdce a duch“.

A je potřeba přiznat, že postpunkový uragán, který se na nás z desky vyvalí hned s úvodní A Sacred State, je úplně jiné kafe než sympatický, ale přeci jen poměrně nejistý rukopis loňského debutu. Ze čtyřicetiminutové kolekce nejen cáká neředěná energie, už na první poslech je z Forever poznat, že v muzice jde členům doslova o všechno. Vezměte hlas zpěváka Andrease Lagerströma, v určitých pasážích podobný Robertu Smithovi, energii Wire, sychravou atmosféru Bauhaus, punkový nápřah Ice Age a máte ve zkratce současný zvuk Holograms. Navíc k většině skladeb přihoďte nečekaně chytlavé melodické nápady, takže i když na jejich nedávno proběhlém koncertu na strahovské Sedmičce bylo poměrně málo návštěvníků, i tak byla atmosféra doslova elektrizující. Krédo kapely se podařilo na Forever zhmotnit více než uvěřitelně.

Holograms|foto: oficiální web Captured Tracks

To Blouse jdou na postpunk takřka z druhé strany. Před dvěma roky ještě své zasněné vize obalovali analogovou elektronikou a skladby poháněli monotónním bicím automatem, v letošním roce ale na jejich novince elektroniku téměř nezaslechneme. Coldwave směřování opustili a na Imperium zní kapela tak, jak ií můžeme poznat i na koncertu. Jakoby se trio posunulo v čase kupředu i nazpět zároveň. Ohlasy jejich špinavě kytarových písniček jednou olíznou shoegaze devadesátek, podruhé naopak přitakají soundu psychedelických polozapomenutých démantů amerického undergroundu let sedmdesátých. Stylovým kotrmelcem Američané zamotali řadě fanoušků hlavu. O jejich novince se dá mluvit spíš než jako o přelomové desce jako o restartu. Ten není špatný, ale na rozdíl od už sebevědomím překypujících Holograms jsou zase těmi prvňáčky, kteří jsou sympatičtí pelem naivní nevinnosti, přes který Blouse odpustíme řadu nemastných neslaných pasáží. Pokud by ale takto měla znít i jejich třetí deska, pak bychom museli mluvit o talentu, který nedokázal svůj koš invence proměnit v opravdu silnou nahrávku.

Blouse se již brzy představí naživo v Praze - 14. prosince v pražském Pilotu.

Hodnocení: Holograms - 80%, Blouse – 65%
Holograms – Forever (Captured Tracks, 2013), Blouse – Imperium (Captured Tracks, 2013)