Host SILENT_NIGHT #5 Black To Comm: Nikdy bych svou hudbu nenazval ambientem

Jak se proměnilo tvoje studio, set-up pro živá hraní a zvukové zdroje v průběhu té víc jak jedné dekády působení na scéně?
Co se týče studia, ze začátku jsem pracoval hlavně s počítačem a několika málo samply a neměl jsem moc potuchy o kompresorech, pre-ampech a podobných záležitostech. Teď naopak používám spoustu různého vybavení, možná až příliš. A hlavně mám studio, kde můžu pracovat 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.

Oproti tomu set-up pro živé hraní se s postupujícím časem zmenšuje. V prvních letech jsem používal spoustu looperů, rekordérů a stomp krabiček a taky jsem obvykle nebyl na pódiu sám. Ale z praktického hlediska, hlavně kvůli létání, jsem musel objemnější součásti svého koncertního vybavení vyměnit za skladnější samplery a filtrové krabičky. Vždycky to bude o kompromisu mezi flexibilitou, zvukovou kvalitou a spontánností.

Vstupenky na celonoční zážitek jsou bohužel vyprodány, pořád ale můžete přijít na koncertní část, která trvá do půlnoci. Vstupenky kupujte tady.

Zvukové zdroje se zas až tolik nezměnily. Pořád pracuji se svými vintage klávesami a hodně sampluji ze starých vinylů, kterým ale v posledních letech čím dál víc konkuruje YouTube, kde se dají najít například skvělé acapella nahrávky.

Aktuálně máš za sebou vystoupení v Paříži pod názvem Diode, Triode na 8kanálovém zvuku. Což ostatně není tvá první podobná zkušenost, v loňském roce jsi s projektem Spiral Organ of Corti vystupoval dokonce na 24kanálovém zvuku. Čím se od sebe liší?
Diode, Triode je multikanálová kompozice zastřešená francouzským národním AV institutem INA-GRM, kterou jsem poprvé odprezentoval letos v lednu na Acousmoniu (prostoru navrženém Francoisem Baylem, který byl mimochodem i přítomen v publiku). Spiral Organ byla zase práce podpořená německým mediálním centrem ZKM pro jejich multikanálový „Klangdom“. Tyhle vícekanálové kompozice mi dovolují být daleko abstraktnější a soustředěnější na samotné zvuky, zatímco moje tvorba pod aliasem Black To Comm je vždycky založená na melodiích, rytmech, vokálech. „Akusmatická“ produkce je velmi ryzím posluchačským zážitkem, protože jste doslova zabalení do zvuku.

Je to směr, kterým se teď chceš ubírat? Kromě hudby samotné se hodně zaměřovat i na způsoby a cesty jejího poslechu a prezentace?
Určitě je to pro mě důležité. Bohužel není tolik koncertních prostorů s takovými zvukovými možnostmi. Ale práce s akusmatickými kompozicemi mají vliv i na mou tvorbu pod aliasem Black To Comm. A jsou další směry, které ještě čekají na prozkoumání. Aktuálně třeba experimentuji s víc rytmickým přístupem ke skládání.

V roce 2012 jsi složil hudbu k snímku EARTH, jaký je tvůj vztah k soundtrackům? Máš nějaké oblíbené, které jsi třeba slyšel daleko víckrát, než viděl film, ke kterému byly nahrány?
Soundtracky jsou určitě dalším zajímavým směrem. Práce na EARTH pro mě byla skvělou zkušeností, protože jsem od režiséra ani od producentů filmu neměl žádná omezení, což jinak dost často bývá velký problém. Když je hudebník přizván k práci na filmu, většinou je mu už představena určitá vize, eventuální flexibilita je mizivá. Já preferuji začínat od nuly a nechat se filmem vést. Už jsem mimochodem v minulosti s filmovou hudbou koketoval, ale většinou jsem od klientů dostal odpověď, že výsledek není dost pozitivní. Teď v únoru jsem shodou okolností jeden soundtrack dokončil. Jedná se o hudbu k abstraktnímu dokumentu Der Weisse Elefant režiséra Jana van Hasselta a myslím, že se povedl.

Soundtracky jako takové sám zase tolik neposlouchám, ale kdybych měl zmínit jeden z nedávné doby, pak by to určitě byla Mica Levi a její hudba k filmu Under The Skin. Jinak spíš tíhnu ke klasikám, jakou jsou Howard Shore a jeho Crash, spolupráce Goblin s Dariem Argentem, soundtrack Simona Boswella k Jodorowského filmu Svatá krev, některé věci od Morriconeho... A hodně mě baví, když režiséři pracují s musique concrete nebo elektroakustickou hudbou, jako třeba Bernard Parmegiani a Robert Normandeau ve filmu Paranoid Park Guse van Santa.

Jestli se nepletu, tak soundtrack k EARTH byl první release, kde jsi víc pracoval s vokály, v čemž pokračuješ i na zatím poslední, eponymní desce z roku 2014. Vypadá to, že tě práce s lidským hlasem začala bavit.
Skládat hudbu coby doprovod k filmu mi na jedné straně poskytlo možnost být po zvukové stránce víc minimalistický, ale zároveň jsem cítil, že tomu něco chybí. A protože je EARTH němý film, tak mi přišlo zajímavé přidat do něj vedle hudby samotné ještě třetí vrstvu v podobě hlasu Davida Airda. Ten soundtrack byl navíc primárně určen pro živý doprovod k promítání filmu a u podobných projekcí s živou hudbou zpěváci moc často k vidění nejsou. Takže mi to přišlo jako dobrá protiváha.

V některých tvých skladbách jsou občas ke slyšení docela nečekané samply, například Beyoncé nebo John Cale. Je za tou selekcí nějaká filozofie, nebo se víceméně jedná o náhodnou záležitost?
Filozofií bych to úplně nenazýval. Když už bych tomu měl dát nějaké přízvisko, tak by to bylo spíš estetické rozhodnutí. Většinou je zajímavější použít nějaký popový sampl v hodně abstraktní kompozici a naopak transformovat samply z čistě improvizačních nahrávek do nějakého melodického popěvku.

BLACK TO COMM - HANDS from Dekorder on Vimeo.

Kdybys měl jmenovat některé ambientní skladatele/producenty, případně alba, která ovlivnila tvůj osobní život nebo hudební kariéru, která by to byla a proč?
Ze všeho nejdřív bych rád zdůraznil, že pojem ambient nemám úplně v lásce a nikdy bych tak svou hudbu (nebo hudbu kohokoliv jiného) nenazval. Tím pádem ani neexistuje moc takzvaných ambientních alb, která bych poslouchal. Dosud jsem třeba neslyšel ani ambientní nahrávky Briana Ena... Možná William Basinski... Mám rád ten zvuk rozkladu. Určitě bych ale doporučil první album projektu Microstoria z roku 1995 a pár dalších jmen, jako např. Experimental Audio Research, Mirror, Christoph Heemann, Terry Riley, Phill Niblock, Stephan Mathieu nebo Gurdjieff.

Baví mě podtitul tvého labelu Dekorder – „Easy difficult music for lonesome couples...“. Který z releasů, když si projdeš celý katalog, je podle tebe nejvíc easy a který naopak nejvíc difficult k poslechu?
To je těžká otázka, protože žádný z těch releasů mi nepřijde opravdu těžký na poslech. Ten podtitul je spíš ironií a slůvko difficult patří do uvozovek, takže konkrétní odpověď ode mě nečekej.

Usínáš někdy při poslechu hudby, nebo potřebuješ mít absolutní ticho?
Dřív jsem u hudby usínal dost často, ale teď žiji ve velmi klidné čtvrti, takže si spíš užívám to ticho. Z konkrétních nahrávek to byla třeba deska What Would The Community Think od Cat Power nebo některé části alba Deserter’s Songs od Mercury Rev. A z kapel například Labradford, G!YBE, Nuno Canavarro, Syd Barrett, Colleen, Skip Spence... Tedy daleko častěji písňové záležitosti než nějaká abstraktnější produkce.

Jaká skladba je podle tebe ideální na vstávání (nebo řekněme pro ranní poslech)?
Může to být striktně pro nedělní rána? Cargo Culte od Serge Gainsbourga nebo jeho Bonnie & Clyde s Brigitte Bardot. Come Maddalena od Ennia Morriconeho a do čtveřice MGMT a jejich Siberian Breaks.

Black To Comm: I would never call my music „Ambient“

Black To Comm|foto: Dekorder

How has your studio equipment and set-up for gigs changed throughout the years you are producing music, also when talking about sound sources you are using.
The studio has grown a lot. In the beginning I was mainly working with a computer and a few samples in my bedroom and I didn’t have any ideas about compressors, pre-amps and such. Nowadays I use a lot of outboard gear and I basically own too much stuff; and I have a studio where I can record 24/7.

In contrast the live set-up is always shrinking. When I started playing live I used tape loops, record players and a lot of stomp boxes (and usually other musicians as well) but the tape recorder and record player were too unstable and difficult to transport on a plane so they got replaced by samplers and a bunch of small filter boxes. It's always a compromise between flexibility, sound quality and spontaneity.

Sound sources haven’t really changed so much. I still work with my vintage organs and do a lot of sampling from old vinyl but simultaneously channels like YouTube have become an important resource as well. You can find some amazing acapella voice recordings there for example.

Earlier this year you had a performance in France called Diode, Triode played on 8channel sound system, which, actually, is not your first experience in this field. Last year you performed with a project Spiral Organ of Corti played on 24channel sound system. Tell me more about both of them, how they differ, why do you experiment with this lately?
Diode, Triode is a multichannel composition commissioned by INA-GRM and premiered on the Acousmonium (designed in the 70’s by Francois Bayle, who was actually in the audience) in January. Spiral Organ was a commission by ZKM for their 47-speaker Klangdom. The multichannel pieces allow me to be more abstract and concentrate on pure sound events, whereas the Black To Comm stuff is always song-based, using melodies, voices, rhythms. The acousmatic stuff is a very pure listening experience, enwrapping the audience with sound.

Is it the direction/path you want to follow for now? To focus on the ways and possibilities of listening and presenting/playing music, except the music itself?
It’s definitely an important path. Unfortunately there aren’t a lot of concert halls with these kind of speaker installations. But the acousmatic compositions are feeding back into the Black To Comm process as well. And there are other paths to be explored as well. At the moment I’m experimenting with a more rhythmic approach.

You made EARTH OST in 2012, what is your opinion about soundtracks and who is currently the best OST composer from your point of view?
This is certainly another interesting path. Doing EARTH was a great experience because there were no restrictions from the director or producers and the film was decidedly open for interpretation. Usually this is a huge problem; people have a clear vision when they hire you for film work and are not very flexible. I prefer to start from zero and see where the film guides me. I have done some pitches in the past but usually the clients said the music is not positive enough.

I finished a new soundtrack last week though. It’s for an abstract documentary named Der Weisse Elefant by German director Jan van Hasselt. It was a collaborative process with the director and I think it works perfectly.

I don’t really listen to a lot of soundtrack music but I loved Mica Levi’s Under The Skin OST. Other than that it’s mostly vintage stuff such as Howard Shore doing Crash, Goblin’s work for Argento, Simon Boswell’s music for Jodorowski’s Santa Sangre, some Morricone stuff, etc. And I love when directors are using Musique Concrete or Electroacoustic Music in their films such as Bernard Parmegiani and Robert Normandeau in Gus Van Sant’s Paranoid Park.

If I am not mistaken EARTH was the first release you began to work more with vocals and then you used them also quite a bit on your eponymous album from 2014. Seems like you started to like to work with human voice?
Having a film running in parallel to my music allowed me to be a bit more minimal in my sound choices. There are not as many layers in the music. At the end of the day I felt something was missing though. A human element. EARTH is a silent movie so there are no words. I thought it would be interesting to add a 3rd layer; there’s the film, the music and then David Aird’s lyrics. The soundtrack was mainly composed for live performances with the film and most of the time you don't have singers in these kinds of settings so it was an interesting counterpoint.

Sometimes in your songs there can be heard samples from non-conventional sources, such as Beyoncé or John Cale for example. Is there a conscious philosophy behind sampling choices? Is a Beyoncé sample different to you than a sample from some obscure release that most listeners are likely not familiar with?
I have used what you would call non-conventional sources a lot, from Beyoncé and Ciara (used in some of my acousmatic compositions) to the more obscure choices. I wouldn’t really call it a philosophy; if anything it’s an aesthetic decision I guess. And it’s usually more interesting to use the pop music samples in a very abstract composition and transform samples from, let’s say, a pure improv LP into a melodic pop song.

If you had to name some ambient producers or albums that influenced you the most, either in your personal life or in your professional career, which ones would that be and why so?
First of all, I’m very suspicious about the term Ambient and I would never call my music (or any other music) Ambient. So there aren’t really a lot of so-called Ambient albums that I listen to (and I haven’t even heard the Brian Eno Ambient LP’s so far). Maybe someone like William Basinski... I love the sound of things disintegrating. I would recommend Microstoria’s first album as well, that’s kind of an Ambient album, no background music though. And Experimental Audio Research, Mirror, Christoph Heemann, Terry Riley, Phill Niblock, Stephan Mathieu, Gurdjieff...

I like the subtitle of your label – easy difficult music for lonesome couples. If you take a look back on the catalogue of Dekorder, I wonder which release you consider as the easiest to listen and which one the most difficult.
That’s a difficult question since I don’t really find any of the releases particularly difficult. I guess it is *so-called* difficult music and the subtitle is more or less ironic. So, no, I can’t answer this question.

Do you fall asleep while listening to the music sometimes or do you need proper silence?
I used to do this very often but currently I live in a very silent neighbourhood and kind of enjoy the silence. But there are certain albums I used to listen to a lot while falling asleep. Labradford, Mercury Rev (parts of Deserter’s Songs), G!YBE, Cat Power (What Would The Community Think), Nuno Canavarro, Syd Barrett, Colleen, Skip Spence - song-based stuff in general; the more abstract music doesn’t work for me.

What is the perfect song for waking up (or let’s say "morning" song) from your point of view?
Cargo Culte by Serge Gainsbourg, Bonnie & Clyde by Gainsbourg/Bardot, Come Maddalena by Ennio Morricone, Siberian Breaks by MGMT... Strictly Sunday morning music though.