Houpací koně měří čas vztekem
Ústřední skladba Deckard naznačuje, že Everest od Houpacích koní můžeme vnímat jako dystopickou desku - přiznané citace z kultovního sci-fi filmu Blade Runner fungují jako popkulturní háčky, které posluchače navedou tím správným směrem. Hořící vesmírné lodě v souhvězdí Orion nereprezentují jenom neveselou budoucnost lidstva, u Houpacích koní je možné mluvit i o nepříliš příznivé současnosti.
Dystopické interpretaci alba trochu škodí fakt, že dystopické byly i všechny předchozí nahrávky kapely. Houpací koně mají stále jednu strategii ,za víc než dvacet let existence skupiny neměnnou. Pomocí melancholických melodií a do sebe obrácených textů před posluchačem načrtnou scénu plnou beznaděje, kterou se poté drobnými hudebními motivy snaží nabourávat alespoň náznakem optimismu.
U aktuální nahrávky je téma naděje ještě zvýrazněno. Podle členů kapely se do nálady alba otiskla především hora Mileškovka, která oknem koukala do nahrávacího studia, soudě podle názvu ale Houpací koně míří výš. V jednotlivých skladbách najdeme potemnělé průpovídky - v písni Vesluju třeba úderný verš “k večeři dnes máme hlad” - nejsilnější je ale opět onen moment, kdy přichází optimismus. V tomto případě má podobu titulní skladby, která povzbuzuje posluchače svojí vnitřní naštvaností. Houpací koně “čas měří vztekem”, už John Lydon ale věděl, že právě ve vzteku je nejvíc energie.
Energie je to, co ústeckou kapelu vyřazuje ze zástupů podobných skupin. Nebýt vnitřního neklidu a rozervanosti, která ovšem nikdy není teatrální, nebyli by Houpací koně tak výjimečná kapela. Hudebně jde totiž pořád o klasický pop rock, který překvapivě málo vybočuje z mainstreamových standardů. Občas sice některou z písní uzavřou kytarové feedbacky nebo se ostřejší kytary dostanou i do slok, jinak je ale Everest velmi přístupná deska. Může to znít jako klišé, největší devízou celého alba je zkrátka fakt, že do něj skupina dokáže přenést unikátní atmosféru Ústí nad Labem. Podařilo se jim to na předchozích nahrávkách a velmi dobře se to daří i na Everestu - sice kvůli tomu kapela nikdy nepronikne do opravdu širokého povědomí, jejich fanoušci ale budou čím dál tím oddanější. A tak přesně funguje kult.
Houpací koně - Everest (Yannick South 2013)Hodnocení 75%
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
