„Hudbou se léčíme. Je to terapie i sedativum dohromady,“ říká duo Šimanský Niesner

Šimanský Niesner

Zklidnění, meditace či terapie. Tak vystihuje svou hudbu duo Šimanský Niesner, kteří vystoupili živě ve studiu Radia Wave. Jak počešťují žánr „amerického primitivismu“, za kterým stojí John Fahey, si poslechněte v rozhovoru.

Jakub Šimanský a Tomáš Niesner spolu předtím působili například i v přerovské kapele Unna. Znají se už více než dvacet let. Jaké to má podle nich výhody při tvorbě? „Ulehčuje to práci při skládání. Spoustu věcí si nemusíme říkat a urychluje to proces,“ říká Šimanský. O to zapeklitější otázkou pro ně bylo, zda má jejich dlouholetá spolupráce nějaké nevýhody. „Zatím jsme si do držky nedali, takže je to v pohodě,“ smějí se oba.

Šimanský Niesner

Čím se pro ně liší hraní „na prstýnky“ od klasického hraní na kytaru? „Na začátku to byla hlavně dřina, moc to terapie není, když se člověk učí hrát prstenama. Ta technika byla půl roku boje, vzdávání a vracení se k tomu. Až v průběhu zvládnutí té techniky jsem pochopil, že v těch rollech (melodických variacích, pozn. red.) se člověk hezky zabalí do toho zvuku té kytary. Je jinde a nemusí myslet na nějaké problémy, co ho trápí, co ho štve,“ říká Šimanský.

Jak by měli ideálně poslouchat lidé hudbu Šimanského a Niesnera? „Ideální přístup je ten, že člověk si sedne a vychutná si desku celou v kuse. Zatím, musím zaklepat, co slyším, máme skvělé reakce toho typu, že si lidé pouští naši desku několikrát dokola, což je úplně skvělý,“ odpovídá Niesner. Proč raději hrají v klubech, kde mají návštěvníci jejich koncertů možnost si sednout, si poslechněte ve zvuku.

Do budoucna mají v plánu ve své hudbě více pracovat s psychedelií a repeticí, opustit strukturu sloka–refrén. Můžeme tak očekávat skladby opravdu dlouhých stopáží? Poslechněte si celý rozhovor a také tři písně z desky Tance neznámé, které zahráli Šimanský Niesner živě ve studiu Radia Wave.