Incel málem králem. Sci-fi Moonfall je dutý brak, co se bere moc vážně

„Kolikrát už režisér Roland Emmerich zabil Zemi?“ nahazuje udičku na jeho nejnovější snímek Aleš. „Hodněkrát! Ale jsou to jenom pokusy o vraždu, ono to vždycky dobře dopadne. Zkoušel mimozemskou invazi ve Dni nezávislosti, ve Dni poté planetu téměř zabily klimatické změny, ve snímku 2012 ji pronásledovalo slavné proroctví a změny magnetickýho něčeho – já už si to nepamatuju, ale vím, že tam všechno padalo. A teď, prosim vás, je to Měsíc! “ razí Vítek zběžným přehledem apokalyptických výjevů cestu k novince Moonfall.

Z filmu Moonfall|foto:Lionsgate

„Je to film, co nemá drajv jeho největších katastrofickejch bijáků, který byly vždycky roztomile dementní, ale zároveň vtipný, s nadhledem,“ smutní po starých emmerichovských časech Tomák. „Tady je v nějakým ohledu hodně vážnej. Obzvlášť v premise, kdy se k astronautům přidá totálně nekompetentní hrdina, ale ukáže se, že lidé, co mají přístup k internetu, mohou být mnohem dál než všichni vědci světa. Ta perspektiva by mohla být zábavná, ale tady je spíš děsivá, protože je to myšleno vážně,“ doplňuje.

„Ten hrdina je zřetelně incel a konspirační teoretik, ale film z něj udělá nejsoudnějšího člověka, kterej všechno zachrání,“ zaráží Vítka, že se režisér vydal s kamennou tváří proti proudu snímků, které si právě z takových lidí dělají legraci. „Je to celý taková Vesmírná odyssea pro chudé duchem. Mixuje velký vesmírný dobrodružství se spirituálním přesahem s totálním brakem – máme tam dutý Měsíc, ve kterém soupeří dvě neantropomorfní vesmírné inteligence…,“ shrnuje Tomák.

„Ono je to dutý celý,“ uzavírá suše Vítek a Aleš dodává, že to měl místo Hořkého měsíce natočit Roman Polanski a všechno by dopadlo líp.

Je Moonfall ve skutečnosti pokračováním bondovky Skyfall? Kam nasměroval komedií Mimořádná událost režisér Jiří Havelka motoráček své kariéry? Kdo dokáže povznést naprosté prkotiny do transcendentních výšin? Je jednozáběrovka Bod varu divácky lahodná jako ovárek? Jak se líbila Tondovi Tesařovi Balada o bílé krávě, už třetí íránský film za poslední dobu? Jsou Tomákovým největším duchovním vlastnictvím vyvanuté vzpomínky na devadesátky? Poslouchá Vítek kromě kapely Šlapeto taky skupinu Plavci? A kolik životů žije Aleš? Dozvíte se v Čelistech!