Indie scéna na Sedmičce třikrát jinak

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU POZVÁNKU!

a) Railcars: kalifornský projekt soustředěný kolem Arii C Jalaliho. Zatím nemají na kontě žádné elpíčko, pouze EP na sedmi- a dvanáctipalcích a živák z Paříže na kazetě, první z nichž produkoval Jamie Stewart z Xiu Xiu. Žánrově spadají Railcars do škatulky zvané shitgaze. Tento termín poprvé použil člen ohijských Psychedelic Horseshit Matt Whitehurst a označuje v podstatě klasický lo-fi indie-rock, ovšem hraný na hranici toho, co reprobedny snesou. Sladké melodie jsou zvukově rozežrány maximálně zdůrazněnými výškami a leptavým zkreslením. Příjemná věc pro fanoušky kapel kolem klubu Smell nebo garážových poděsů Wavves.

Railcars v klubu Smell|foto: Press kit

b) Gary War: newyorský kreativec, o němž toho na internetu příliš nenajdete. I on si pohrává s vrstvenými motivy, které se vynořují z hlukové kuličky, ovšem jde na to spíš od elektronického lesa. Umělohmotné synťáky připomínají osmdesátkovou new wave, vesmírně znějící produkce zase odkazuje na staré scifi. Příjemná věc pro retro snílky.

c) Ryland Bouchard: experimentální songwriter, který byl po většinu první dekády milénia známý jako Robot Ate Me. Tak vydal pět různorodých desek najdřív u vlastního labelu Swim Slowly, posléze u 5 Rue Christine. Od roku 2008 Bouchard vystupuje pod vlastním jménem a opět u Swim Slowly vypouští do světa křehké a bohatě vypravené nahrávky podivínského folku, se kterým se na Sedmičce představil už loni. Příjemná věc pro milovníky ukňouraného, leč nevypočitatelného písničkaření.

Ryland Bouchard|foto: archiv

Sečteno a podtrženo, 17. ledna máte ve strahovském klubu 007 šanci zažít tři odlišné polohy současné indie scény, která - ať se to komu líbí, nebo ne - je na vzestupu. Kterékoli z těchto jmen může být už zanedlouho pěkně velké.