Iniciativa Housing First radikálně řeší finské bezdomovectví, každý člověk bez domova dostane byt

bez domova - bezdomovci

Finsko je jedinou zemí Evropské unie, kde bezdomovectví klesá. Tajemství spočívá ve zdánlivě banálním řešení – země dává lidem bydlení hned, když ho potřebují, bez výjimek.

Upozornil na to britský zpravodajský server Guardian. Finsko dřív řešilo problém bezdomovectví stejně jako mnohé další země – pomocí tzv. schodišťového modelu. Lidé se pohybovali na různých úrovních dočasného ubytování, a teprve když svůj život nasadili zpět na koleje, dostali byt jako největší odměnu. Nefungovalo to, lidí žijících na ulici nebo v krátkodobých ubytovnách neubývalo a iniciativa Housing First se rozhodla tuhle logiku převrátit. „Bylo jasné, že starý systém nefunguje, potřebovali jsme radikální změnu,“ říká Juha Kaakinen, ředitel Nadace Y, která se zabývá podporovaným dostupným bydlením. „A rozhodli jsme se, že vlastní bydlení musí být prvním krokem. Nejdřív dostaneme lidi domů, pak mají klid a prostor řešit svoje další problémy. Domov musí být bezpečným základem,“ dodává. Každý člověk, který do programu Housing First jako bezdomovec vstoupí, musí splnit jednoduchá pravidla. Má smlouvu a platí nájem, buď ze svého, nebo z příspěvku od státu, a neužívá drogy. Po tříměsíční zkušební lhůtě se smlouva stává trvalou. Někteří nájemníci podle Kaakineho zůstávají sedm let, jiní odejdou po roce nebo dvou. Projekt Housing First stojí samozřejmě peníze. Finsko zatím zaplatilo 250 milionů eur za byty a za platy tří set pracovníků. Následná studie pak ukázala, že státní úspory ve zdravotní péči a v soudnictví dosáhly díky novému opatření až patnáct tisíc eur ročně na osobu. Projekt Housing First a sesterský mezinárodně oceňovaný Rapid Re-housing úspěšně fungovaly i v Brně, kde je zavedlo hnutí Žít Brno. Statistiky ukazovaly, že po roce fungování si byt udrželo a nastavené podmínky splňovalo 96 % z necelé padesátky rodin. Nová koaliční vláda mu ale na začátku dubna neprodloužila platnost s odůvodněním, že byl drahý.

Spustit audio
  • Cenu Vinyla získala kapela B4 za Plastová okna, objevem se stal elektropopový projekt Margo

    26. únor 2020
    Kapela B4

    Devátý ročník cen Vinyla zná od dnešního večera své vítěze. Vyhlášení proběhlo jako už tradičně v pražském Lucerna Music Baru. Ocenění získala kapela B4, hudební projekt Margo a také žižkovský klub Punctum.

    Nejlepší deskou roku podle hudebních kritiků se stalo album Plastová okna od dvojice hudebníků Tomáše Procházky a Davida Freudla, vystupující pod jménem B4 od konce devadesátých let. „Musí se ocenit hravost i důvtip při používání zaprášených hudebních nástrojů anebo způsob, jakým na vítězném albu Plastová okna nahlížejí vytěženou poetiku Sudet jinak, skrze výřez plastového okna, jakožto symbolu přetržení kontinuity, opravování minulosti a příchodu nenavratitelných novot. Jako staré domy po Němcích mohou s moderními okny působit nepatřičně, někteří z nás se podobně mohou cítit v dnešním světě neustále zrychlujících a zahlcujících médií,“ okomentoval Plastová okna, album, které v katalogu samotných B4 vyčnívá jako to nejpopovější, hudební publicista Miloš Hroch. B4 tak se svým albem jdoucím proti proudu trendů porazili například debut zpěvačky Palmy, novinku Lycanthropic Sounds od projektu Rouilleux nebo prvotinu Anety Martínkové s jejím projektem Margo.

    Margo však neodešli s prázdnou, jejich nahrávka First I Thought Everyone’s Staring at Me but Then I Realized Nobody Cared – All the Creatures I Met Sitting on the Back Seat and How to Deal with What I’ve Learnt se sice nestala albem roku, nicméně odnesli si alespoň ocenění Objev roku. Především proto, že se jedná o jednu z mála nezávislých popových nahrávek na české scéně, jak vypíchl Michal Pařízek, šéfredaktor hudebního magazínu Full Moon. Nahrávka vyprávějící příběhy lidí, které Martínková potkala během svého pobytu v USA, a v níž se velké věci odrážejí v civilní podobě, totiž vyšla u pražského kolektivu Bad Names, kde najdeme například i Sundays on Clarendon Road nebo virtuální zpěvačku NIIVA.

    Počinem roku se pak staly aktivity žižkovského svatostánku alternativní kultury – klubu Punctum, který sídlí v Krásově ulici a letos oslaví 5 let svého fungování. Hudební publicista Karel Veselý ocenil nejen jejich působení v rámci alternativních a experimentálních koncertů, ale i vydavatelskou činnost pod hlavičkou Punctum Tapes, vlastní rádiovou stanici i poskytování prostoru k workshopům a přednáškám. „V Punctu se potkávají příslušníci různých subkultur, příznivci odlišných hudebních žánrů na okraji a slouží tak jako důležité místo propojování malých scén,“ dodal Veselý. Ve městě a čtvrti, do nichž se stále více zahryzává gentrifikace, patří podobné prostory k důležitým ochráncům nezávislosti.

    Celým večerem, při kterém vystoupily nominované projekty Margo a Metastavy nebo patnáctičlenné těleso Zvíře jménem Podzim, provázelo duo Zuzana Fuksová a Ivana Veselková, které stojí za úspěšným girltalkem Radia Wave Buchty. Grafickou podobu letošního výročního vinylu tentokrát vytvořila umělkyně Marie Lukáčová, jedna z loňských finalistek Ceny Jindřicha Chalupeckého.

  • Lidé si na sítích nejvíce hlídají finanční údaje, nejméně jim vadí sdílení polohy

    26. únor 2020
    30411910658_7648822863_c.jpg

    Americký think-tank Technology Police Institute (TPI) se ptal uživatelů sociálních sítí z různých zemí světa na to, za kolik by společnostem nabídli svá osobní data. Výzkum zjišťoval například to, kolik by uživatelé chtěli za své kontaktní informace či údaj o zůstatku na bankovním účtu. Zúčastnili se lidé ze Spojených států amerických, Německa, Mexika, Brazílie, Kolumbie a Argentiny.

    Podle závěrů studie, o kterých reportuje britský deník The Guardian, by si nejvíc za svá osobní data řekli Němci, následovaní Američany. Lidé napříč skupinou označili za nejcennější finanční údaje a biometrické informace, jako například otisky prstů. Údaj o své poloze naopak označili za nejméně cenný. Autorům průměrně vyšlo, že lidé by za přístup k zůstatku na účtu požadovali 8,44 dolaru měsíčně, 7,56 dolaru za otisky prstů, lehce přes šest dolarů za čtení zpráv a 5,80 dolaru za informace o výběrech z bankomatu. Naopak za sdílení polohy by lidé požadovali 1,82 dolaru měsíčně a za reklamní SMS by nechtěli nic. „Kvantifikování hodnoty soukromí je nezbytné pro provedení jakékoli analýzy připravovaných zákonů na ochranu soukromí,“ uvedl šéf think-tanku Scott Wallsten. Studie je dostupná na webu instituce.

  • Turkmenistán tvoří z naprosté většiny pouště, i přesto do země dováží písek

    26. únor 2020
    Poušť v Turkmenistánu

    Středoasijský Turkmenistán, jehož rozlohu z 80 % pokrývají pouště, je ochoten zaplatit jeden milion liber britské firmě za 10 tisíc tun písku. Země chce dovezenou surovinu použít na stavbu dostihové dráhy.

    Simon Bowen ze společnosti Andrew Bowen Ltd. řekl Rádiu Svobodná Evropa, že firma dodá materiál potřebný na výstavbu nové dráhy do dubna, a to včetně písku pocházejícího z hrabství Lancashire. Podle Bowena je písek jednou z mnoha složek používaných k pořádání koňských dostihů. Mezi další patří třeba umělé materiály a vosk. „Naštěstí pro nás není tamní písek ideální. Má špatnou strukturu a tvar,“ uvedl Bowen pro BBC. A dodal, že je potěšitelné, když i v Turkmenistánu vědí, že „starý dobrý písek z Lancashiru a Cheshiru“ je nejlepší v celé Británii. Středoasijská země se rozhodla pro nákup této suroviny i navzdory tomu, že oznámila škrty v rozpočtu kvůli ekonomickým potížím.

  • Polské samosprávy přijímají rezoluce proti „LGBT propagandě“. Prý tím brání křesťanské hodnoty

    26. únor 2020
    Trnem v oku byla Prostredníkova deklarovaná podpora LGBT komunitě a jeho vystoupení na bratislavském Duhovém pochodu

    Místní samosprávy napříč Polskem přijaly rezoluce „proti LGBT propagandě“. Tím podle neziskových organizací vytvořily nepřátelské prostředí pro kohokoli, kdo není heterosexuál nebo se vymyká samozvané definici „tradiční rodiny“. Celková oblast, kde nejsou LGBT lidé vítání, je už větší než rozloha Maďarska.

    Jak píše magazín The Balkan Insight, opatření zmíněných samospráv odsoudily nejen neziskovky, ale také samotný Evropský parlament. Podle nich jsou tyto rezoluce diskriminační a podkopávají LGBT práva. Téměř stovka regionů a obcí, které rezoluci přijaly, zahrnuje i pět vojvodství (největší administrativní jednotka v Polsku) na jihovýchodě země. Mezi ně patří například Lodžské vojvodství nebo město Kobylka. Všechny oblasti jsou detailně vidět na Mapě nenávisti. Nedávno se k nim mohlo připojit i šesté vojvodství, ale hlasování bylo odloženo. Nezávazné rezoluce, které se začaly přijímat na začátku loňského roku, se kryjí s rostoucí rétorikou vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) namířenou právě proti sexuálním menšinám. Strana veřejně odsuzuje „LGBT ideologii“, kterou považuje za údajný cizí import ohrožující polský národ a jeho prastaré křesťanské hodnoty. Kroky namířené proti LGBT komunitě se vyhrotily poté, co před rokem nově zvolený starosta Varšavy přijal „LGBT chartu“, která slibovala podporu pro ohrožené lesby, gaye a transsexuály. Nedlouho potom pak první samosprávy začaly přijímat rezoluce proti „LGBT propagandě“.

  • Mariňák v důchodu zdolal světový rekord v planku, vydržel osm a čtvrt hodiny

    25. únor 2020
    George Hood v planku při tréninku

    Osm hodin, patnáct minut a patnáct vteřin vydržel v planku bývalý americký mariňák a agent Úřadu pro potírání drog (DEA) George Hood. Při svém více než osmihodinovém boji s výdrží poslouchal Rammsteiny.

    „Celou dobu jsem se cítil jako rocková hvězda,“ řekl zpravodajskému serveru BBC. Svým výkonem, který ještě zakončil 75 kliky, překonal Hood předchozí rekord osmi hodin a jedné minuty, který od roku 2016 držel Číňan Mao Weidong. Poloha v planku, které se česky taky říká prkno, má jediný cíl vydržet co nejdéle v jedné poloze. Jde vlastně o statický, nehybný klik, který je ale fyzicky velice náročný. Těm, kteří si chtějí zlepšit fyzickou kondici a stabilizovat svalovou soustavu, doporučují fyzioterapeuti vydržet „v prkně“ asi 20 vteřin v několika opakováních. Bývalý mariňák Hood, který už jednou rekord v planku držel, se podle svých slov připravoval celkově víc než dvěma tisíci hodinami v planku. Pro případné zájemce Hood odtajnil svůj recept na prolomení rekordu: rok a půl trénovat 7 hodin denně, zhruba 4 až 5 hodin planku a k tomu 700 kliků, 2000 sklapovaček a 500 dřepů.

  • Pařížská starostka v kampani slibuje zřídit „město krátkých vzdáleností“

    25. únor 2020
    Cyklistka - Paříž

    Pařížané musejí všechny důležité věci najít do čtvrthodiny vzdálenosti od svého prahu. Každý obyvatel francouzské metropole bude mít během krátké procházky nebo jízdy na kole na dosah všechny základní věci potřebné k životu – tedy školu, obchod, lékaře, restauraci, kulturní vyžití i park s čerstvým vzduchem. 

    S konceptem, který bude znamenat přehodnocení současného rozložení pařížských čtvrtí, přichází do volebního klání starostka Anne Hidalgo. O jejím plánu, se kterým se bude v březnu znovu ucházet o post starostky hlavního města, informuje server CityLab. Hidalgo od svého nástupu do úřadu v roce 2014 radikálně mění mobilitu města. Zakázala vjezd nejvíc znečišťujícím vozidlům, z nábřeží Seiny vykázala automobilovou dopravu a otevřela více prostoru chodcům i městské zeleni. Teď říká, že Paříž musí jít ještě dál a změnit se na to, aby obyvatelé mohli uspokojit všechny svoje potřeby ať už jde o práci, nákupy, zdraví, nebo kulturu do 15 minut vzdálenosti od svého domova. To je i na Paříž s její velkou hustotou obyvatel i služeb docela odvážný plán. V celém městě to bude vyžadovat nový druh zónování, takzvanou „dekonstrukci města“, jak říká starostčin poradce Carlos Moreno, profesor na pařížské Sorbonně. „Je to několik základních věcí důstojné bydlení, práce v dobrých podmínkách, dostupnost zásob, vzdělání a možnost trávení volného času. Pro zlepšení kvality života je potřeba snížit poloměr přístupnosti těchto věcí,“ vysvětlil Moreno deníku Libération. „Závazek přivést do každého sousedství tohle všechno znamená vytvořit propojenou městskou strukturu, ve které se obchody mísí s domy, bary se zdravotními středisky a školy s kancelářskými budovami,“ dodal.

    Nový je podle odborníků hlavně způsob myšlení. Urbanismus minulého století se nesl v duchu oddělování obytných oblastí od obchodních, zábavních, výrobních a kancelářských čtvrtí. Tohle dělení dávalo smysl od průmyslové éry, kdy městské továrny představovaly zdravotní riziko pro lidi žijící v jejich stínu, a později vedlo k éře konsolidovaných školních areálů, obchodních čtvrtí nebo masivních průmyslových a kancelářských zón, které byly vzájemně izolovány a propojeny sítěmi silnic a parkovišť. Francouzi teď operují s pojmem „přiblížení“ a snaží se jednotlivé složky lidského života znovu propojit. Paříž teď podle deníku Libération představuje jeden z nejambicióznějších projektů komunitního plánování na světě.

  • Blíží se hudba na lékařský předpis. Odplaví smutek, zlepší spánek nebo zvýší výkon

    25. únor 2020
    Dívka poslouchá hudbu - sluchátka

    Hudba prokazatelně léčí a doktoři ji začnou předepisovat, aby se pacienti mohli líp soustředit, cítili se šťastnější nebo lépe překonali smutek. Tvrdí to nový výzkum British Academy of Sound Therapy (BAST), o kterém informuje hudební server Classic FM.

    Autoři studie taky spočítali, jak dlouho je potřeba poslouchat hudbu, aby se léčivé účinky projevily. Studie Hudba jako lék se podrobně dotazovala sedmi a půl tisíc lidí. 89 % z nich řeklo, že hudba je nezbytná pro jejich zdraví i pohodu, není tedy podle serveru Classic FM pochyb, že hraje důležitou roli v lidském každodenním životě. 90 % účastníků používá hudbu k relaxaci, osm z deseti lidí dělá hudba šťastnými, skoro polovina s její pomocí zpracovává nebo zahání smutek, třetina dotázaných se při hudbě líp soustředí.

    Podle studie je ideální muzikou pro relax ta pomalejší s jednoduchou melodií a bez textu. Optimální doba jejího poslechu je třináct minut. Zkoumaní respondenti po téhle době jmenovali spoustu výhod pociťovali menší svalové napětí, zbavili se negativních myšlenek a kvalitněji spali. Aby se dotazovaní cítili veseleji a celkově líp, stačilo jen devět minut rychlé rytmické hudby s pozitivním textem. Už po necelých deseti minutách mělo 89 % posluchačů vyšší energetickou hladinu v těle, 65 % se víc smálo a uvádělo, že mají pocit, že „zvládnou cokoli“, což by mohl být podle autorů průlom pro lékaře, kteří hledají zbraně pro boj s úzkostmi a depresí. Studie Veronské univerzity v Itálii zase přišla na to, že rychlá hudba prokazatelně zvyšuje výkon v průběhu cvičení, a to hlavně během vytrvalostních disciplín, jako je běh nebo jízda na kole.

  • Vchod do muzea v Minneapolisu je pokrytý 2 400 záchrannými vestami, které kdysi nosili uprchlíci

    24. únor 2020
    Minneapolis Institute of Art (Minneapoliský institut umění, Mia)

    První věcí, které si všimnou návštěvníci při vstupu do Minneapoliského institutu umění, jsou mohutné vysoké neoklasicistní sloupy. Ty jsou dnes pokryté vyřazenými záchrannými vestami, které kdysi nosili uprchlíci cestující z Turecka do Řecka. Čínský umělec Aj Wej-wej z nich vytvořil instalaci nazvanou Bezpečný přechod.

    Umělec získal 2 400 záchranných vest darem od řeckých úřadů na ostrově Lesbos. Instalace je součástí výstavy zkoumající migraci, imigraci a nucené vysídlení. Ta byla prvně uvedena v Berlíně roku 2016, na americkém kontinentě se výstava poprvé představuje právě v Minneapolisu. Minnesota, kde se město nachází, má totiž ze všech států USA nejvyšší počet uprchlíků na jednoho obyvatele. Instalace z bezpečnostních vest uprchlíků se navíc objevila jen v tomto americkém městě. Podle kurátora a vedoucího sekce současného umění v muzeu Gabriela Rittera na sebe strhává pozornost. „Doufám, že instalace přinutí lidi zastavit se a přemýšlet,“ říká Ritter.

    Výstava přichází podle CNN ve chvíli rostoucího napětí v USA namířeného proti uprchlíkům. Minulý měsíc federální soudce zablokoval příkaz prezidenta Donalda Trumpa, který guvernérům umožnil zastavit přijímání uprchlíků v jejich státech, i když jen dočasně. A koncem minulého roku Trumpova správa oznámila plány na snížení počtu uprchlíků až na 18 000, což je historické minimum. Současně několik států uvedlo, že navzdory postoji federální vlády budou uprchlíky přijímat i nadále.

  • Rezidenční čtvrť s parky a školou i Národní filmový archiv zabydlí areál Nákladového nádraží Žižkov

    24. únor 2020
    Nákladové nádraží Žižkov

    Sedm subjektů zahrnutých do přestavby nepoužívaného terminálu Nákladového nádraží Žižkov na Praze 3 podepsalo memorandum o vzájemné spolupráci. Podle primátora Zdeňka Hřiba by měla industriální kulturní památka sloužit lidem a stát se centrem nově vznikající městské čtvrti. Ve vnitrobloku mezi nádražními budovami má vzniknout veřejný prostor celoměstského významu.

    Areál nákladového nádraží na Žižkově přestal plnit svou původní funkci v roce 2002 a od té doby se vedly o využití prostoru debaty, které vyústily v protesty občanů i odborné veřejnosti. Původně zamýšlenou demolici a výstavbu nového developerského projektu zabrzdil odpor veřejnosti a petice sdružení Tady není developerovo v roce 2011. V roce 2013 byla tři křídla technické budovy ve tvaru písmene U prohlášena ministryní Alenou Hanákovou kulturní památkou. Z rozlehlého prostoru v širším centru města se stalo oblíbené letní zázemí různých kulturních událostí.

    Memorandum zavazuje k přestavbě v komplexní novou městskou čtvrť s občanskou vybaveností, tramvajovou linkou, byty, kancelářemi, ale i kulturním centrem spojeným se sídlem významné státní kulturní instituce, kterou je Národní filmový archiv. Do čelní budovy nádraží přesune archiv administrativu, odborná pracoviště, knihovnu, badatelnu, ale i kino Ponrepo. Memorandum podepsali pražský primátor Zdeněk Hřib, ministr kultury Lubomír Zaorálek, ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant, starosta Prahy 3 Jiří Ptáček, zástupci Sekyra Group, Českých drah a Žižkov Station Development. „Národní filmový archiv je instituce národního významu, ale dosah našich činností je mezinárodní. Tak jako má naše instituce mezinárodní význam, věřím, že ho bude mít i Nákladové nádraží Žižkov,“ řekl k podpisu závazku Michal Bregant. „Úpravy povedou ke vzniku zřejmě největšího uzavřeného veřejného prostoru s přiléhajícím náměstím a parkem v Praze,“ uvedl předseda představenstva developerské firmy Luděk Sekyra.