Islandský objev Ásgeir je poháněný melancholií

Měl jsem přes Vánoce čas vyzkoušet na kamarádech, kteří nesledují současnou populární scénu, reakci na debutové album In The Silence Islanďana Ásgeira. Přes rozpačitější první dojmy (vždyť se jedná přeci jen o soudobý indie pop z Islandu) nakonec většina z nich prohlásila, že se jim hudba letos 21letého mladíka docela zamlouvá.

Říkáte si, k čemu takové amatérské šetření? Chtěl jsem otestovat skutečnost, která v roce 2012 přepsala dějiny islandského gramofonového průmyslu. Právě tohle album (v prvním vydání pojmenované Dýrð Dauðaþögn) se totiž stalo nejrychleji prodávaným albem v dějinách Islandu. Ani Björk, ani Sigur Rós, ale jakýsi nováček ze zapadlé vísky Laugarbakki o čtyřiceti obyvatelích si dokázal podmanit srdce svých spoluobčanů takovým způsobem, že jeho počin má doma každý desátý Islanďan. Dokážete si představit, že by se něco podobného podařilo například Never Sol?

Co na albu, kterému do nové, anglické podoby pomohl respektovaný John Grant, vlastně najdeme? A má vůbec výpověď islandského kluka, jehož důležitou složkou jsou i osobní texty jeho 72letého otce, vůbec šanci zaujmout kdesi ve středu Evropy? Nejdříve k první otázce. Ásgeir Trausti tvoří pop s velmi křehkou skořápkou. Pod ní však bublá vřelý život, který se promítl do desítky chytlavých, netuctových skladeb. Indie elektronika si přirozeně podává ruku s akustickými nástroji. Velkokapelní aranžmá plynule přechází do intimních poloh a do toho Ásgeir trochu legračním anglickým přízvukem vypráví nevtíravé poetické texty plné islandských reálií. Efterklang zmražení v ledovcovém splazu? Crash Test Dummies přesazení z dřevorubeckého rozjímání do nejsevernějších míst Evropy? Je třeba přiznat, že to, co se snažili na svých nahrávkách naznačit kolegové Benni Hemm Hemm nebo Sin Fang, se podařilo přetavit do mainstreamovějšího jazyka bez újmy na zdraví.

Doma vydal Ásgeir z debutu už šest singlů. Pro mezinárodní publikum si vybral singl Torrent – svěží, téměř válečný hymnus, severskou odpověď na Woodkidovy neoklasické kontinentální pokusy s refrénem v 7/8 taktu…… a zaujal. Přiznám se, že mám slabost pro severskou náturu poháněnou melancholií. Přesto bych si dovolil In The Silence počastovat velmi vysokým hodnocením hned za několik momentů. A zde se tedy dostávám k odpovědi na druhou otázku. Album sice dýchá Islandem, nicméně autor dokázal reálie podat nejen sugestivně, ale také srozumitelně pro ty, kteří si o této neobyčejné zemi dělají obrázek zprostředkovaně, skrze zprávy v médiích nebo umění. Už dlouho jsem také neslyšel desku, která by tak dobře naplňovala dlouhohrající formát, měla ucelený tvar a nebyla pouze vatou okolo několika singlů. Zkrátka a dobře, třistatisícová země znovu potvrdila, že heslo „co Čech, to muzikant“ je v zrcadle islandského hudebního kvasu epic fail. Pokud by mělo být používáno, tak právě zde. Vedle Björk, Sigur Rós a dalších místních hrdinů s celosvětovým přesahem totiž rychle roste naděje, která má ještě spoustu času to dotáhnout zatraceně daleko. Alespoň Ásgeirův debut In The Silence tuto domněnku potvrzuje.

Ásgeir|foto: oficiální Facebook Ásgeira

Hodnocení: 90 %
Ásgeir – In The Silence (One Little Indian, 2014) 39:03