Jak fungují americké prezidentské primárky?
Americké prezidentské volby se konají až na začátku listopadu, ale už teď jsou v plném proudu. Zdlouhavý proces se obzvlášť při pohledu zpoza Atlantiku může zdát značně vyčerpávající, ale především chaotický. Jak funguje komplexní americký systém nominací?
Než dojde k samotné volbě prezidenta, musí politické strany vybrat své kandidáty, což se děje právě teď. Definitivně se o nich rozhodne na sjezdech jednotlivých stran v červenci – sjezd demokratů se bude konat ve Filadelfii v Pensylvánii, republikáni se setkají v Clevelandu v Ohiu (zelení v Houstonu v Texasu a libertariáni v Orlandu na Floridě, ani jedna z těchto menších stran však do voleb pravděpodobně nijak zásadně nezasáhne). Samotnou nominaci ale rozhodují především výsledky hlasování v jednotlivých státech. V České republice se většinou setkáte se souhrnným označením „primárky“. To je ale trochu nepřesné. Systémy a pravidla volby se totiž značně liší stát od státu.
Existují základní dva typy hlasování o nominaci: již zmíněné primárky a pak takzvaný caucus, tedy výbor místních členů dané strany. Primárky jsou poměrně přímočaré. Probíhají velmi podobně jako samotné volby. Přijdete do volební místnosti, anonymně zahlasujete pro svého kandidáta a jdete domů sledovat výsledky. Ve státech, kde probíhá volba pomocí místních výborů, je proces trochu zdlouhavější. Voliči z daného okrsku se sejdou v jedné místnosti, kde se rozdělí na skupiny podporující jednotlivé kandidáty. Ty pak spolu debatují, přičemž kdykoliv můžete změnit tábor, pokud vás někdo přesvědčí. Nakonec zástupci strany spočítají jednotlivé hlasující. Ve většině států volí jak demokraté, tak republikáni pomocí primárek.
Jednotlivé primárky a „caucusy“ se navíc liší tím, kdo v nich může volit. Oba typy voleb mají tři základní podtypy: zavřené, polozavřené a otevřené. V zavřených primárkách a výborech mohou volit pouze registrovaní členové dané strany, v polozavřených můžete participovat i jako nezávislý – stačí, že nejste registrovaný volič jiné strany. V otevřených primárkách a výborech pak může volit kdokoliv, nehledě k stranické příslušnosti. Jaký mají důvod strany nechat nestraníky rozhodovat o svých kandidátech? Hlasy nezávislých voličů mohou být důležitým ukazatelem možného úspěchu kandidáta ve finálních všeobecných volbách prezidenta.
Tradičně jsou první dva státy Iowa, kde se volí formou zavřeného (u republikánů) a polozavřeného (u demokratů) výboru, a New Hampshire, kde se konají první primárky. Kandidáti těmto prvním dvěma státům před začátkem voleb věnují značnou pozornost v naději, že se jim podaří silně nastartovat kampaň. A to přesto, že nehledě na tradovanou důležitost výsledku v těchto státech není ani zdaleka pravidlem, že nominaci vyhrají kandidáti, kteří zde uspějí.
Specifickou symbolickou roli si od 60. let uchovává osada Dixville Notch v New Hampshire, kde se hlasuje už hned po půlnoci v den konání primárek. Hlasy od všech zdejších 12 současných obyvatel tak vždy jsou ty první spočítané. Většina prezidentských kandidátů drobnou osadu v rámci kampaně navštíví. Ostatním státům, které hlasují v období od února až do června, se nedostává takové pozornosti kandidátů. Ti se soustředí především na ty státy, kde potřebují posílit své šance. Pořadí států lehce zvýhodňuje konzervativnější kandidáty v obou stranách. Vzhledem k převaze jižních států na začátku kampaně je poměrně obvyklé, že se nejprve více daří konzervativnějším kandidátům v obou velkých stranách. Americký Jih totiž v posledních dekádách inklinoval právě k tomuto pólu politického spektra.
Po hlasování jednotlivých států však není zdaleka nic u konce. Výsledky z konkrétních států se nesčítají, pouze jsou ukazatelem toho, pro koho mají hlasovat delegáti vyslaní na sjezd demokratů a republikánů, přičemž pro určité procento delegátů jsou výsledky v jejich státě závazné, pro některé nikoliv. Specifickým jevem ilustrujícím tento rozdíl jsou na straně demokratů takzvaní superdelegáti. To jsou především bývalí a současní významní straníci (od bývalých prezidentů až po současné kongresmany), kteří mohou hlasovat, pro koho chtějí. Institut superdelegátů byl postupně vytvořen demokraty po bouřlivých sjezdech na konci 60. a v průběhu 70. let, víceméně jako pojistka proti příliš radikálním kandidátům. Kritiky je však označován za značně nedemokratický.
V současnosti svádí v rámci Demokratické strany souboj poslední dva kandidáti: představitelka zavedeného křídla strany, bývalá ministryně zahraničních věcí, senátorka a první dáma Hillary Clinton a de facto sociální demokrat, bývalý kongresman a současný senátor Bernie Sanders. U republikánů probíhá existenciální boj s názvem „Kdo sejme Donalda Trumpa“. Po odpadnutí většiny kandidátů se o tuto roli přetahují rádoby umírněný guvernér státu Ohio John Kasich, ale především mladý senátor Marc Rubio a v poslední době úspěšnější konzervativní senátor Ted Cruz. Kandidáti menších stran do amerických voleb málokdy zasáhnou nějakým zásadnějším způsobem a po nedávném oznámení bývalého newyorského starosty Mikea Bloomberga to vypadá, že se letos velmi pravděpodobně nedočkáme ani žádného nezávislého kandidáta. Nedílnou součástí volebního procesu je také mediální cirkus okolo televizních debat, které mají také svou vlastní pozoruhodnou historii, ale o těch třeba někdy příště.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
