Jaké byly „devadesátky“ pro architekta? Úžasné. Ve všem, říká Zdeněk Hölzel
V 90. letech navrhl Zdeněk Hölzel palác Myslbek na prestižní parcelu v Praze Na příkopech. Jak je s ním dnes spokojen a jak snášel kritiku od Václava Havla?
Když má Zdeněk Hölzel příležitost jít kolem paláce Myslbek v Praze Na Příkopě, využije ji. „Koukám, jak tam sedí, jak funguje pasáž, jak tam zapadá z Ovocného trhu. A pořád jsem spokojenej,“ říká.
Palác Myslbek ale byl i kritizovaný, mimo jiné za svou velikost v drobném měřítku Starého Města pražského. Co na to říká archtiekt? A čím ho naštval Václav Havel?
Kromě Myslbeku navrhoval Zdeněk Hölzel v 90. letech i bytové domy pro soukromé developery například na Barrandově nebo na Harfě v Libni. „Na devadesátkách bylo pěkné, že developeři ještě nebyli chytří a nechali nás dělat to, co my jsme mysleli, že je správné,“ vzpomíná. Sledoval také, jak se v průběhu let investoři stávali čím dál „chytřejšími“ a jak na ně tlačila „neviditelná ruka trhu.“ Dneska je investor tak chytrý, že vám dá šedesátistránkový manuál, jak má byt vypadat, včetně kohoutků a klik,“ porovnává to architekt.
Developeři v té době stavěli jen byty, o zbytek se nestarali. Město od nich nic nechtělo. „Na Harfě je 1500 bytů, žádná škola, žádná školka. Město si o nic neřeklo,“ vzpomíná Zdeněk Hölzel, jak to bylo v „devadesátákách.“
Co Zdeňka Hölzela baví na architektuře i po šedesáti letech? „Stavění mě baví. Je to nebezpečné a mužné povolání,“ říká.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
