James Ferraro: Hudba jako stav mysli
O některých druzích hudby se nepříliš pochvalně říká, že je zajímavější o nich přemýšlet než je doopravdy poslouchat.
Existují hudebníci, na jejichž tvorbu se dají velice umně naroubovat nejrůznější kulturní teorie, kteří o svojí hudbě dovedou zajímavě mluvit, vysvětlit koncepty stojící za vznikem jejich desek a odvolávat se na svoje široké inspirační zdroje. Často se ale stává, že při opravdovém poslechu jejich tvorby se dostaví nefalšovaná akademická nuda. Pak jsou tu ale lidé jako James Ferraro. Umělci, kteří jsou schopní popsat v rozhovorech všechny zásadní impulzy, které je vedly ke tvorbě hudby, ale zároveň je poslech jejich desek naprostou esencí hudebního dobrodružství.
James Ferraro, narozený v New Yorku, má na kontě nespočet releasů, často na kazetách nebo vypálených CD, a kromě sólové tvorby působí jako člen kapel The Skaters a Lamborghini Crystal. Do povědomí širší hudební veřejnosti se dostal třeba loňskou deskou On Air, zásadní průlom ale můžeme čekat až s jeho aktuální deskou pojmenovanou Far Side Virtual, která vyšla na značce Hippos In Tanks. Tu respektovaný časopis The Wire označil za nejlepší desku roku 2011.
Jeho tvorba je dlouhodobě postavená na konceptu fiktivní hudby. Snaží se, aby jeho kompozice z větší části vyvolávaly dojem, že je člověk doluje z několikrát přehrané kazety z 80. let a nemůže si tím pádem být jistý, ve kterém roce vlastně ona hudba vznikla. Není to rezignace na časovou osu, ale spíše posunutí jejího vnímání. Je to narážka na určitou zacyklenost a stereotypní způsoby, jakými lidé o hudbě přemýšlejí.
A právě na aktuální nahrávce Far Side Virtual tyhle hrátky dotahuje do dokonalosti. Na obal desky Ferraro umístil screenshot z mapovací služby Google Street View a iPad. Má to prý posluchače připravit na poslech šestnáctky tracků, které Ferraro vnímá jako moderní symfonii vystavěnou z pípání telefonů a přirozeného hluku našich počítačů. Zároveň se obrací do minulosti, jeho drobné elektronické skeče evokují třeba hudbu ze starých televizních reklam. Právě tahle unikátní kombinace naprosto současných prvků a zároveň akcent na všeprostupující nostalgii dělá z desky Far Side Virtual nejtrefnější hudební komentář doby, ve které žijeme.
Ferraro na svých koncertech používá projekce z koncertů Michaela Jacksona nebo epizody seriálu Sex ve městě – tyhle snímky chápe jako holé betonové zdi a svoji hudbu pak jako graffiti, kterými je zkrášluje. Tenhle způsob práce, kdy z obyčejných věcí, které nás obklopují (na desce zní i zvuky z operačního systému Windows nebo samply z počítačových her), vytváří esteticky fungující motivy, může být zároveň návodem na přežití v dnešní diktatuře mediality a konzumu.
Ferraro podle svých vlastních slov touží po tom, aby ze skladeb na jeho aktuální desce vznikly vyzváněcí melodie pro mobilní telefony a deska jako formát aby nebyla v centru zájmu. Chce, aby jeho skladby prorostly do běžného života lidí a staly se jeho organickou součástí. Můžeme to chápat i jako přitakání momentu, kdy hudba přestává být hudbou a stává se skutečně permanentní součástí světa. Ferraro nejenom že vytvořil skvěle poslouchatelnou a svěží desku, ale zároveň pomáhá měnit způsob vnímání hudby. A to je bezmála revoluční počin.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
