Jarní sklizeň Slnko records: Písničky čtyřikrát jinak

03619967.jpeg
03619967.jpeg
Slovenské vydavatelství Slnko records slaví 15 let fungování. Kromě oslav stíhá na jaře vydat i čtveřici novinek Ivaně Mer, Nanymu Hudákovi, Longital a ukrajinské Zapasce. Desky beze slova podávají svědectví o tom, proč se tomuto vydavatelství v době krize prodeje hudebních nosičů tolik daří.

Ivana Mer, která debutuje albem nazvaným Early Works, si nejprve prošla učednickými roky po boku Jany Kirschner, hrála s kdekým, hudbou se živila ve Francii, Španělsku nebo Německu, aby se nakonec před třemi roky vrátila na Slovensko. I díky soutěži pro nadějné muzikanty a náhodnému setkání s Oskarem Rózsou nakonec překvapuje osobitým výrazem postaveným na svém hlase, elektronice a občasných akustických přihrávkách (nejvíc perkusí). „Stále jsem hledala nějakou esenci, která by mě hudebně vystihovala, a myslím, že všechny moje cesty mi v tom pomohly,“ přiznává skladatelka, pro kterou jsou příznačné táhlé, temnější nálady. Její kombinace rozsáhlým prostorem plujícího hlasu a nenápadné elektroniky nejspíš připomene severské písničkářky typu Anny von Hausswolff, Ivana ale není tak existenciálně zaťatá, spíš víc komorně smířená. Nemluvíme o nečekané bombě, ale debutu, který slibuje do budoucna mnohé.

75 %
Ivana Mer – Early Works (Slnko rec., 2016, 38:49)

Longital se v poslední době rozhodli vrátit k hraní ve třech (bez automatického bubeníka), a staré písničky dostaly ani ne snad modernější, jako spíš živelnější kabát. Bez předtočených základů trio začalo opájet svobodou, kterou velmi dobře reflektuje loňská deska A to je všetko?. Jeden známý muzikant tvrdí, že když kapela začne dělat projekty s orchestrem nebo speciální akustická turné, její kariéra se nezadržitelně blíží ke konci. Longital, i když znovu vydávají už dříve realizovaný materiál, jsou trochu jiný případ. Letošní orchestrální deska Suita je jakýmsi nutným vyvážením rockových erupcí. Navíc Slavo Solovič aranže občerstvil pouze smyčcovým kvartetem. Žádná kýčovitá dramata à la Proměny od Čechomoru. Navíc znovu upozornil na to, jak písničkám trojice sluší přímá konfrontace s tichem.

85 %
Longital – Suita (Slnko rec., 2016, 71:04)

Asi nejrozporuplnější pocity ve mně vzbuzuje další nováček u Slnko records – písničkář Nany Hudák. Písničkářský samorost je na cestě ještě déle než Ivana Mer. I on šel na zkušenou do světa, jeho hledání rukopisu je možné sledovat na předchozích čtyřech deskách. Na aktuálním albu Jazyk duší ze sebe Nany autorsky dostal to nejlepší. Tři roky selektování materiálu a nahrávání v domácím improvizovaném studiu přinesly silné okamžiky. Například melodicky uhrančivá Fatima dá vyniknout Nanyho vášni a podtrhne ji bobtnající aranž zatahující elegantně do hry spoluhráče ze sdružení Spontánne hudobné zoskupenie. Nany označuje svoji muziku nálepkou fantasy folk, a i když jeho spíš abstraktní lyrika není pro každého, na druhou stranu je poměrně střídmá a nesnaží se ohromovat. Po deskách folkových i rockových se zdá, že Nanyho parketou je podobná poloha, jakou hudebně zaujal Jaromír Nohavica na desce Divné století. Přesto je třeba dodat, že hluchých nebo spíš šedivých míst je na desce i vzhledem k poměrně rozsáhlé stopáži dost.

03619968.jpeg

55 %
Nany Hudák & SHZ – Jazyk duší (Slnko rec., 2016, 65:10)

Ukrajinská Zapaska je dvojice, která se cítí na území bývalého Československa jako doma. Pod svá křídla si je vzali Longital už před víc než pěti lety. Není divu, vždyť mnohé měly a stále mají tyto dvojice společné. V minulosti to byla stejné propojení partnerského života s kapelním, sklony k písničkaření s příměsí elektroniky, lpění na mateřském jazyku a navíc jistý melancholický podtón v písničkách obou projektů. Longital se pomalu vydali plně akustickou cestou, mentální pouto ale zůstalo, a tak Slnko records nabízí dvojici Zapaska možnost vydání už druhého alba. Pavlo Nechytajlo a Jana Špačinská ale nejsou žádné kopie šéfů Slnko records. Pomalu tak nabízí jak velmi introvertní podání indie elektroniky v duchu řady interpretů labelu Morr Music, tak mnohem našláplejší kousky, svým popovým pojetím jak stvořené pro nezávislá ukrajinská rádia. Možná i díky producentu Alexi Kramerovi se podařilo indiefolkový rukopis prvních dvou desek přirozeně spojit s elektronickým, laptopovým poblouzněním předchozí kolekce Kontur. Pomalu je tak ideální vstupní brána do pokojíčku jménem Zapaska. Malého, ale zajímavého prostoru, kde se posluchač brzy cítí doma.

75 %
Zapaska – Pomalu (Slnko rec., 2016, 43:17)