Je to film o dospívání i o změnách v Hongkongu, říká režisérka časosběrného dokumentu Mému devatenáctiletému já
Mabel Cheung je hongkongská režisérka, která od osmdesátých let natáčí především hrané filmy. Na pražský festival Filmasia ale začátkem prosince přijela představit svůj dokumentární projekt Mému devatenáctiletému já. Je to časosběrný dokument, který natáčela deset let od roku 2011. Sleduje v něm několik studentek dívčí střední školy Jing Wa v dekádě, která byla, aspoň podle samotné režisérky, možná nejdramatičtější v celé historii Hongkongu.
Natáčení trvalo skoro deset let a za tu dobu se toho v Hongkongu stalo hodně, co jste nemohla předvídat. Liší se finální film hodně od toho, jakou jste měla představu, když jste začala natáčet?
Nečekali jsme, že se studentky během té doby tak moc změní. A že bude tak těžké pracovat s teenagery. Také jsme nemohli tušit, že se tolik promění samotný Hongkong. Byla to snad nejdramatičtější dekáda v dějinách našeho města. Měli jsme to štěstí, že jsme ve filmu natočili něco k prakticky všem významným historickým událostem, které měly dopad na dospívání těch dívek. Tím pádem je to snímek nejen o dospívání, ale také o změnách v samotném Hongkongu.
Jak jste ty dívky vybírala? Chtěla jste ve filmu mít zastoupené různé společenské vrstvy, nebo podle jakého klíče jste se řídila?
O tom se docela těžko mluví. Na začátku jsme měli na výběr z více než padesáti, které doporučila samotná škola. Proto jsem jim řekla, ať napíší dopis – svému devatenáctiletému já. A podle toho dopisu jsem poznala, co jsou zač, jestli jsou pro film zajímavé, jestli mají nezávislého ducha. To pro mě bylo hodně důležité.
Na základě toho jsem udělala další předvýběr a nakonec jsem měla dvanáct dívek, které jsem pak natáčela celých deset let. Ale samotný snímek trvá jen něco přes dvě hodiny, takže jsem do něj nemohla dostat osudy všech dvanácti. Nakonec se film zaměřuje na šest z nich, které mají hodně různé společenské zázemí, ale také odlišné povahy.
Více o natáčení s teenagerkami, o hongkongské společnosti a o tom, jakou pověst mají zdejší filmaři, si poslechněte v rozhovoru.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
