Jem vypouští do světa Down To Earth

Mluví se o ní jako o nové umělkyni a zázraku z Walesu. A přestože jejím znakem je ne příliš pronikavá, ale zato příjemná barva hlasu, už nejednou se jí podařilo prodrat se mezi nejúspěšnější skladby v Americe. Jemma Griffiths, známá jednoduše jako Jem, už svým debutem Finally Woken z roku 2004 vzbudila a nabudila ty, kteří chaoticky přebíhali od rocku k elektronice a přitom si cestou broukali popové melodie. Podobně stylovou a žánrovou směsí vytvarovala i svou další desku Down To Earth, kterou vydala v polovině letošního září. Typicky ženská vybíravost se v tomhle případě stala vyhledávanou vlastností na hudební scéně. A Jem je jí obdařena opravdu štědře. Nechává se ovlivňovat vším, co se jí líbí, a zkušeně vybíravým okem, tedy v tomto případě uchem, selektuje to, co jí hudba nabízí. Na nové nahrávce kombinuje rockové riffy s jižanskou horkokrevností, v pozadí nechává zpívat gospelový sbor a zasypává kořením v podobě taneční elektroniky.

Jem|foto: archiv skupiny

Jem se narodila sice ve Walesu, ale větší průlom udělala paradoxně až v USA, kde v současnosti žije. Zaujala posluchače natolik, že se její první album stalo před čtyřmi lety nejúspěšnějším ženským britským debutem. Novou nahrávku Down To Earth chytře propojila s jmény producentů jakými jsou Jeff Bass nebo Lester Mendez. Tito pánové už mají leccos za sebou, a tak velšské Jem vymetli cestičku velmi lehce. Skladby z její nové nahrávky zaznívají v některých letošních filmových novinkách. A mít námitky proti těmto produkčním manévrům bych si snad ani nedovolila, ale už hned po prvním poslechu kompletního alba si můžete bezpečně tipnout, kterépak to skladby ve filmech asi zazněly. Jsou totiž nejslabšími a nejkýčovitějšími kousky, díky kterým opravdu splníte anglickou frázi "down to earth", tedy vystřízlivíte.

Jem drze využívá typické znaky brazilské či kubánské hudby a mezery vyplňuje rádiovým popem. Jejími nápady kolaborovat a koketovat s exotikou je album prosycené. Úvodní a stejnojmennou skladbu Down to Earth provětrává v arabském prostředí, v pořadí třetí písni I Want You nás zatáhne na krátký kubánský výlet nebo v baladické You Will Make It nechává prostor za mikrofonem africkému zpěváku Vusimu Mahlaselamu. Spolu s elektronickou a taneční písní Aciiid! tvoří tyto kousky čtyři záchytné body, díky kterým si album poslechnete celé. Jsou totiž rafinovaně vklíněné mezi popové hitovky, které vás můžou odradit.

Koktejlově namíchané album plynule navazuje na předchozí úspěch Finally Woken. Ale stále k dokonalosti chybí to oproštění se od jednoduchých melodií, které kazí dojem z celkového a silného potenciálu.